Jak začít?

11 - Seungmin

Seungmin byl sám, nikdo jiný s ním na bytě nezůstal. Uklidil už vše co jen mohl, měl rád věci v pořádku a čistotě, přinášelo mu to klid. Jenže teď, kdy v celém bytě nebylo ani zrnko prachu a všechny skvrny zmizely, zůstal jen s nudou. Za hodinu měl mít studio s Chanem, těšil se, Chana neviděl už téměř tři dny. Štvalo ho to, scházel mu. 

Stále neměli nahranou ani jednu píseň. Cokoliv co Chan vyplodil mu nepřišlo obstojné, nebo mu chyběla hudba. Seungmina to netrápilo, pořád mají o něco málo více než  pět měsíců, hudba nebyla to jediné čemu by se měly obětovat. Z chodby uslyšel povědomé hlasy, malinko se mu znechutily, za poslední měsíc je málokdy slyšel milé nebo klidné, často křičeli a Seungmina začínalo unavovat je neustále klidnit nebo mírnit. Když to pár dní vypadalo slibně, z ničeho nic přišli s ještě větší hádkou.

„...kdyby si dával pozor nemuseli bychom tam být takovou domu, seš fakt nepoužitelnej" rozčiloval se Hyunjin jen vešel do dveří, samozřejmě že se hádal s Minhem.

„Možná kdybys mi to vysvětlil jako normální člověk netrvalo by to tak dlouho pochopit, tvoje učitelské schopnosti jsou snad ještě horší než ty taneční" vyřítil se za ním Minho, naštvaně skopl svoje kanady do botníku, nekompromisně si to nakráčel do svého pokoje a připravil tím Hyunjina o jakékoliv další urážky, které si pro něj mohl připravit. Hyunjina to tak vyvedlo z míry, že po něm zavřískal celou sbírku sprostých slov, než se i on sám s hlasitým fláknutím dveřmi izoloval do svého pokoje. Na asi týden tyhle jejich žabomyší války ustáli, avšak jak se zdá, šlo jen o ticho před bouří. Seungmina si ani jeden z nich nevšiml. Changbin, který přišel s nimi vypadal vyčerpaně, tiše za nimi zavřel vchodové dveře a posadil na gauč vedle Seungmina.

„Jak to šlo?" zeptal se Seungmin ze slušnosti, odpověď si dokázal velmi jasně představit. Changbin si povzdechl a věnoval mu jeden z jeho hrozivějších pohledů. Zpod ošuntělé manšestrové bundy mu čouhala cedulka, kapuci mikiny měl naruby.

„Ti dva jsou jak malé děti, v jeden moment jsem jim musel fyzicky zabránit aby se nepoprali, chápeš to? A nejhorší na tom je, že se kvůli těm jejich roztržkám se hádají i Jisung s Jinem a potom jsou oba naštvaní, tak jsou nepříjemní na všechny kolem a potom je zase Jeongin zmatený a nesoustředí se na to na co má a proto mu musím do jedný do rána vysvětlovat matiku a pak jsem zase podrážděnej já, protože nespím a jsem pak otrávenej na Felix, kterej si díky bohu z toho už nic moc nedělá ale taky to není ideální. Pak se to takhle hezky točí dokola a dokola a dokola a je jen otázka času, kdy se tenhle velmi vratký domeček z karet rozsype" vysypal ze sebe na jeden nádech Changbin, Seungmin ho snad nikdy v životě neslyšel pronést tolik slov za sebou v jedné větě. Soucítil s ním, i na Seungminovi se celá tahle šaškárna začínala vybírat svou daň.

„Viděl si teď někdy Chana?" zeptal se starostlivě, pokud ho měl někdo šanci potkat byl to jedině Changbin. K Seungminově zklamaní ale jen zavrtěl hlavou.

„Včera nebo kdy jsem mu posílal hotový texty ale jinak jakoby s námi ani nebydlel"

„Poslední čtyři noci nespal doma"

„Na to jak je chytrej mu občas uniká podstata věci co?" uchechtl se Changbin, Seungmina ta slova ranila, pravda neznala meze ve své krutosti. Changbin si prsty promnul oči.

„Hele, jestli ho někdo dokáže z toho studia dostat seš to jedině ty, mě neposlechne ale jestli budeš chtít pomůžu ti jakkoliv jinak"

„V tom je ten problém Bine, v poslední době neposlouchá už ani mě, pro něj existuje snad jen práce"

„Zkus to, časem to pochopí, mezitím musíme nějak donutit ty dva malý uhádaný tanečníky aby se zklidnili, takhle to dlouho nevydrží nikdo z nás"