Jak začít?

15 - Felix

„Changbine, Felixe jak je na tom ten náš lovesong?" zeptal se Chan. Samozřejmě Changbin i Felix, očekávali tuto otázku. Byl sedmý kontrolní trénink, Chan by nebyl moc dobrý leader, kdyby se nezeptal.

„Už jen finišujem" usmál se Felix.

„Do týdne by to mělo bejt" podpořil ho v tom excelentním lhaní Changbin. Pravda byla zcela odlišná, ještě pořád neměli ani čárku. Už to měli zadaný přes měsíc, normálně by za tuhle dobu zvládly napsat písniček pět, ale ať se snažili jak chtěli, lovesong jim napsat prostě nešel.

„To rád slyším, jestli to půjde dobře, mohli bychom ho za dva týdny nahrát" těšil se Chan, Felix ucítil Changbinův pohled na zádech. Neotočil se, věděl co ten pohled znamenal. Jsou pořádně v háji. Samozřejmě, že už něco napsali, zkušebních verzí měli mraky, ale nebylo to ono. Felix tušil, proč tomu tak bylo. Ani on ani Changbin lásku nezažili, ne tu o které se píšou básně. Kdyby měl napsat píseň o svém vlastním milostném životě, byla by to komicky podaná balada.

Celá tahle záležitost s lovesongem přinesla jen jednu dobrou věc, donutila Changbin, aby přestal Felix nenávidět. Pořád ho neměl rád, to bylo do očí bijící, ale už to bylo jiné. Felix navíc dostal možnost poznat Changbina a začínal mít tušení, že ho vlastně nikdo z celé jejich skupiny nezná. Způsob jakým mu záleželo na Fizzy, byl pro Felixe nepochopitelný. Nebyl den kdyby zmeškal jejich telefonát. Felixovi to nevadilo, protože, ačkoliv to byl bručoun, dokázal Fizzy udělat šťastnou jak nikdo jiný.

„Chane jen takový dotaz čistě hypoteticky, kdybychom ten lovensong na albu neměli. Byl by to problém?" pokoušel se z toho vykroutit Changbin. Chan to nepochopil a tak je začal povzbuzovat.

„No jasně že byl, JYP by nás zabil, ale to se nestane, v klidu. Cokoliv napíšete se nám bude líbit" jenže o to nešlo, tentokrát se na Changbina podíval Felix, zajímalo ho jak moc ho tahle novinka zdrtila. Ramena měl svěšené, nehýbal, což znamenalo, jak už se Felix stihl naučit, že přemýšlí. Už se ani jeden z nich na nic neptal, poslouchali Chana jak vykládá plán na další týden a potom hádku ostatních, kam půjdou na oběd.

Felixovi to bylo jedno, hlavně že se nají. Když se do něčeho zabral, tak zapomínal jíst. Nebylo to tak, že by nechtěl, spíš na to opravdu zapomněl a uvědomil si to, až s hlasitým zakručením žaludku smíchaným s pocitem na omdlení. Bylo půl druhé odpoledne, což znamenalo, že naposledy jedl před osmnácti hodinami. Někde mezi možnostmi mekáč a sushi, si myslel, že sebou o tu zem opravdu flákne. Konečně se hromadně shodli na KFC a už, už vyráželi, když v tom mu Changbin zkazil jeho vyhlídky.

„My s Felixem už půjdem na byt, máme ještě něco rozpracovanýho" aha, to byla pro Felixe novinka.

„Chcete něco přinýst na večeři?" zeptal se starostlivě Jisung a měřil si je oba pohledem. Asi ho překvapilo, že to byl právě Changbin, kdo jim něco takového oznámil.

„Jo takový ty zabalený blbosti a tu nepálivou housku burger cosi" objednal jim Changbin, Felixe překvapilo, že si pamatuje jeho objednávku. A taky ho udivilo, že jako gurmán, kterým dozajista byl, si nedokázal zapamatovat názvy. Jisung slíbil, že to zajistí a pak zmizel za ostatními.

„Málem bych zapomněl" ozval se Changbin když vyšli z Moderny, málokdy spolu vedli konverzace. Měli dohodu a ta se vztahovala v podstatě na jakékoliv téma, tak se naučil fungovat v tichosti, Felixe to dráždilo, ale bylo to snesitelné. Něco začal lovit ve svém batohu a potom Felixovi podal balení Jaffa piškotů malinové příchuti.

„Kdo je hladový, není nápomocný" oznámil mu prostě. Nebylo to poprvé, co ho takhle zachránil. Začalo to už tehdy, když Changbin ztratil batoh. Dal mu čokoládové sušenky a Felix ucítil, že mají naději na to být něco víc. Víc než nepřátelé, možná i víc než přátelé. Tuhle myšlenku v sobě nosil dlouho, Changbin se nenechal oblbnout krásou milosti a jednoduchosti. Viděl dál, Felixovi se to líbilo, bylo to něco jiného. Něco lepšího.