Jak začít?

9 - Changbin

„...protože tě sakra miluju jasný! Miluju tě od první chvíle kdy jsem tě potkal, když jsem tě políbil věděl jsem co se stane, věděl jsem že jsi s ním šťastná ale já – já, já jsem sobec..."

Changbin neměl daleko od vyprázdnění svého žaludku a přitom to všechno šlo tak hladce. S Felixem se drželi jejich dohody. Chan po nich chtěl jenom dva texty a dvě písničky, brnkačka. Zprvu si Felixe vyzkoušel, dával mu zbytečné úkoly, nutil ho opravovat neopravitelné. Občas byl překvapen jak nápomocný mu Felix byl, měl vhodné poznatky i básnické střevo. Některé jeho texty byly dokonce lepší než ty Changbinovi, Chan rozhodně věděl co dělá, když je donutil pracovat spolu. Proto přestal, nechal Felixovi tvůrčí svobodu, bylo to od něj moudré, odložit hněv stranou. Dokázaly předehnat rozvrh, poprvé v životě se mu povedlo něco odevzdat dřív.

Ale to by to bylo až moc perfektní no ne?

Před pár dny jim Chan přišel oznámit novinu, chtěl aby napsali lovesong. JYP chtěl alespoň jeden na celém albu. Jisung ho velmi rychle poslal k čertu a on sám se na to taky necítí. Musel uznat, že je s Felixem přece jen pojila jedna společná vlastnost, neuměli říct ne. A tak teď koukali na asi osmý romantický film za posledních tři dny, protože jak se ukázalo ani jeden z nich o lásce nic nevěděl. Vždycky si myslel, že Felix bude romantik. Při všech filmech na které spolu zatím koukali se tvářil přesně jako Changbin, neodvratně blízko k zvracení. Mýlil se a už ho to ani nepřekvapovalo, poslední téměř dva týdny mu Felix konstantě dokazoval, že není tím za koho ho měl. Tím ho štval ještě víc.

Nebavili se o ničem kromě práce a přesto Changbinovi neunikli záblesky opravdového Felixe. Jak šťastný, upřímně šťastný, byl pokaždé když volal Fizzy a jak ona byla jediná z jeho rodiny, které kdy volal. Zeptal by se ale dohoda fungovala, na co jí ničit. Pořád to byl otrava Felix, jen Changbin už ho začínal chápat proč ho ostatní vnímají jinak. Viděl ho jak každému pomáhá, na všechny si našel čas. Jedno ráno ho našel zpívat karaoke v koupelně s Minhem, nikdy mu to neřekl, věděl že se snažil ukázat Minhovi jak moc je vítán a byl mu za to vděčný.

„Svět je nepředvídatelný, plný chaosu. V tom je jeho krása, nikdy nevíte kdy vám obrátí život naruby"

Po dvou hodinách utrpení cukrovka ve filmové podobě konečně skončila. Changbin si horko těžko dokázal vybavit o čem vlastně byl. Ze všech filmů, na které zhlédli se mu tenhle líbil nejmíň.

„Pomohlo ti to pochopit koncept lásky? Protože mě to pomohlo pochopit jenom vlastní zažívání" Felix mu po téhle větě věnoval tak zmatený pohled, že se za svůj humor Changbin skoro až zastyděl.

„Jakože se mi z toho chtělo zvracet, ehm – humor? Prostě zapomeň na to co jsem řekl"

Felix se malinko ze slušnosti zasmál. Changbin by přísahal, že kdysi se po jeho vtípkách ozýval jenom bujarý chechot.

„Popravdě nechápu proč je tahle obludnost v žebříčku dvaceti nejoblíbenějších slaďáren. Myslím že jestli to takhle půjde dál, odevzdáme Chanovi nějaký anti-lovesong„ Changbin s tím zcela souhlasil, už od mala měl k lásce odpor. Pro něj byla vždy odporným záporákem, který ničil životy.

„Vážně si nikdy neměl ani nějakou dětskou aférku? Jakože si se ve školce držel s někým za ručičky, i to by byl dobrý základ. Lepší než to nic co máme teď" pokusil se už poněkolikáté vymámit z Felixe cokoliv co by jim mohlo pomoct.

„Ne"

A pokaždé dostal stejnou odpověď, vždycky jí doprovázel bolestné zatnutí čelisti. Věděl, že mu něco tají, ale na co se vyptávat, měli svoji dohodu. S hlasitým brachotem se ze svého pokoje vyřítil Jisung, skoro dvojici na gauči přehlédl.