Secret Decision with Magic[cz]

12

Bělovláska si ji překvapeně prohlížela a zjistila, že její spolubydlící má na sobě uplé džíny a přiléhající vršek. Vlasy měla upravené a z jedné strany hlavy z části spletené. Vypadala, že někam vyráží.
"Jdeme do klubu, hned. Tak se převlíkni a pohni si." Řekla rychle a na tváři vytvořila něco co se vzdáleně podobalo úsměvu. Emilie se zamračila.
"Ty nejsi naštvaná?" Phoebe ztuhla a bez mrknutí oka na ní hleděla.
"Jsem, ale tímhle to odčiníš tak si pohni." Oči ji zrudly a začala si poklepávat nohou. Když na ni Em stále jen zírala, povzdechla si a nasměrovala ji do své šatny, kde po ní hodila oblečení.
"Do jakého klubu?" Začala dívka, když si natahovala černé úzké džíny. Svázala si vlasy do volnějšího vysokého culíku a natáhla si přes hlavu bílé volné tílko, končící nad jejím pasem. Phoebe si ji prohlédla, přetáhla ji na krk ještě dlouhý a skoro nepostřehnutelný zlatý řetízek a přikývla.
"Do našeho klubu."
        Když říkala 'do našeho' myslela tím vážně, do našeho. Když vešli do nosu je udeřil silný odér alkoholu smíchaný s něčím co Em neznala. Byla to sladká vůně, ze které ji vylézal žaludek do krku. Nakrčila nos a potáhla Phoebe za ruku.
"Co to je?" Vykřikla. Hudba tu hrála tak nahlas, že jinačí domluva nebyla možná.
"To je slither. Pijí to ochránci, protože normální alkohol s nimi nic nedělá. Slither ano." Zasmála se a dotáhla Emilii k baru. Bělovláska nechápala co se s ní tak najednou stalo. Ani jednou nevytáhla paty z bytu a teď ji najednou vláčí až do klubu? Emilie ani moc nenamítala. Měla pocit, že jí to dluží a tak prostě šla.
"Proč tu jsme?" Zvědavost ji nakonec dostihla a ona to na Phoebe vybalila bez jakéhokoliv obalu. Černovláska se na ni zadívala a pak si odpila svého slitheru. Nechtěla ji říct pravdu. Že viděla, co se na chodbě stalo. Cítila ho. Byl v domě, jeden z malefici tenebrae ale nebyla si jistá kdo. S čím si však jistá byla, že nehodlá nechat náhodu rozhodnout a určitě nenechá Em sblížit se s tím brunetem. Co kdyby to byl nakonec on.
"Protože se chci konečně taky trochu bavit." Zakřičela na ni Phoebe nazpět. Víc času na otázky ji nedala. Přisunula k bělovlásce průhlednou sklenici a pobídla ji pohledem. Emilie se zamračila. Tak nějak vycítila o co se Phoebe snaží, ale nakonec to nechala být a uchopila sklenici.
"Až do dna." Zazubila se černovláska a ťukla skleničkami o sebe. Obě zaklonily hlavy a zašklebily se, jak jim hořké tekutiny prolínaly krkem.
"Myslela jsem, že nepiješ." Odtušila Phoebe s nakrčeným obočím.
"Taky že ne." Zachraptěla její společnice a znechuceně se na ni dívala. Bylo to moc hořké, pálil ji krk a chuť se vytratila ve chvíli, kdy polkla. Z nějakého důvodu však chtěla alespoň ještě jednu. Sledovala jak Phoebe pobízí barmana, aby jim to namíchal ještě jednou a pak se přistihla jak se na ni zubí, když v ruce třímá skleničku.
Tím to skončilo. Docela rychle se vrátila do reality a už jen odmítala. Nechtěla se tu opít jak dobytek. To že Phoebe očividně takovou potřebu neměla a vesele upíjela jednoho panáka za druhým nebyl její problém. Chvíli se dívala jak na parketu tančí páry přitisklé na sobě, ale když se ozvaly první tóny něčeho rychlého a všichni začali poskakovat, nevydržela to a připojila se k nim. Nechala Phoebe u baru a sama se ponořila do euforie z tance a hudby. Oficiálně milovala 'náš' klub. Přivřela oči a nechala své boky pohupovat se ze strany na stranu. Cítila se uvolněná jako ještě nikdy a rozhodně se jí tenhle stav zamlouval. Na víčka ji přestaly tlačit dotěrné lasery a dívka otevřela oči. Zatajila dech, když se rozhlédla kolem sebe. Z jedné strany do ní stále někdo vrážel, všude byla tma a jediné co osvětlovalo tuhle obrovskou místnost byly každé druhé rudé oči, které zářily na kilometry daleko. Bylo tu zatraceně moc ochránců. Otázkou zůstávalo kolik je tu čarodějů. Kolik lidí je tu stejných jako ona. Tak moc si přála někoho z nich potkat a dozvědět se o sobě samotné víc jak to co jí říkala Phoebe, ale nehodlala tu pobíhat od jednoho k druhému a vyptávat se na jeho původ. Na rtech se jí mihl úsměv. Je nich hodně. Není sama a ta skutečnost ji pro tentokrát stačila.
Vydala se zpátky k baru, když už jí nohy začínaly vypovídat službu. Plánovala sebrat Phoebe a jít domů, jelikož čas už dávno přesáhl druhou hodinu a dívce už se pomalu klížily oči. Ale u baru nikdo nebyl. Em se prodírala mezi zpocenými těly a bravůrně se vyhýbala všemožným pokusům kohokoliv s ní promluvit, ale Phoebe nikde.
Po dobré půl hodině hledání už ji to přestalo bavit. I když nerada, obrátila se k východu sama. Cesta netrvala tak dlouho jak když sem mířily. Možná to bylo kvůli jejímu rychlému tempu. Necítila se dobře, přece jen musela jít temnou uličkou někdy ve tři ráno, sama a ještě v oblečení, které měla právě na sobě. No kdo by odolal? Zaslechla za sebou rychlé kroky a to se dalo počítat za poslední kapku. Ani se neotáčela a rovnou se rozběhla domů. Běžela jako o život, skoro omdlela před domovními dveřmi, ale udržela se a vplazila se dovnitř. Tady už je v bezpečí.
Jakým zázrakem se vyškrábala až do posledního patra,zvládla si odemknout dveře a pak ještě trefit do postele, to vážně netušila. Ale ne, že by si stěžovala. Usnula ve chvíli, kdy její hlava dopadla na polštář.