Secret Decision with Magic[cz]

6°

 Koupel ji opravdu bodla, cítila jak se uvolňuje a hlavně uklidňuje. Dala si načas a přemýšlela jak rychle se její život dokázal obrátit na ruby. Proběhla jedinou místností v jejím bytě a brala schody po dvou, jen aby se dostala do postele bez Phoebiné vědomosti. Peřina plná peří na ní dopadla jako ochranný plášť a Em si spokojeně oddechla. Pomalu usínala, když její mysl zaplavila nová a velmi naléhavá myšlenka. Vystřelila do sedu a rozhlížela se kolem sebe. Budík nachystaný, batoh, klíče, mobil. Vše bylo na svém místě ale její hlava šrotovala další a další nápady a otázky, které ji donutily s povzdechem vylézt z postele, popadnout svůj batoh a neochotně jít vzbudit černovlásku, ležící na gauči.

"Můžeš vyčarovat něco z ničeho?" Začala, když klečela u její hlavy. Phoebe dělala, že spí, ale když se jí bělovláska zeptala na magii ihned byla při vědomí.

"Spíš ne, je to fakt těžkej zákrok a zvládá to jen malá část čarodějů." Emilie si sedla na paty a zkřivila obličej. Doufala,že to půjde. Její mozek ale odmítal přijmout takovou odpověď.

"A můžeš přeměnit něco na něco jiného?" Pokračovala Em v jejím výslechu. Tohle už začalo černovlásku zajímat. Vyhrabala se zpod přikrývky a zvědavě vykukovala na svou spolubydlící.

"Podle toho co na co." Phoebe se zatvářila překvapeně, že se jí Em samovolně zeptala na takovou věc, ale osud ji dal šanci na další přemlouvání a něco takového se jen tak nezahazuje. Emilie rozepnula batoh a vyndala z něj sytě rudý kabát s obrovskými zlatými knoflíky. Následoval černý korzet s volnou bílou košilí a černými kalhoty s bohatě nastrojeným páskem. S povzdechem vyndala i poslední kus oblečku. Černý klobouk, do kterého musela vrazit pěstí, aby se vůbec vrátil do své původní podoby. Byla na něm připevněná dvě dlouhá pírka, která se pomalu ale jistě lámala. Phoebe se snažila zadržet smích. Neuměla si bělovlásku představit v kostýmu pirátky, ale hlavně netušila co po ní vlastně chce.

"Nedívej se na mě tak, už to takhle vypadalo když jsem si to půjčovala. Dokázala by si z jiného oblečení udělat kopii tohoto, akorát v lepším stavu?" Černovláska na ní chvíli zírala, nebyla si jistá, jestli to myslí vážně, ale nakonec přikývla. Bylo to jedno z lehčích kouzel.

"Rozhodně, kouzlo vydrží osmačtyřicet hodin a pak vyprchá." Em se na tváři objevil úsměv a ihned byla na nohou. Utíkala do šatníku, popadla několik kusů oblečení a hned byla zpátky u gauče. Vrhala na Phoebe pohled, kterým jasně naznačovala aby už začala, ale to se černovlásce zrovna hodilo.

"Ale nevím proč bych se měla obtěžovat, když ty ani neobstojíš svého slova." Emilie se zarazila, nechtěla být vydíraná a hlavně ne skrz tohle. Měla jedinečnou šanci vrátit ten kostým bez placení, protože obchod ve kterém si kostýmy pronajímá má jednu z nejoriginálnějších výhod vůbec. Pokud se kostým neobleče za půjčenou dobu, může se vrátit bez placení. A tady to bylo! Konečně mohla dojít k tomu protivnému prodavači s vítězným výrazem a hodit mu ten strašně laciný a odporný kostým na hlavu.

"Phoebe prosím," Uvědomila si, že netuší co má černovláska ráda a nemůže ji ničím uplatit. "Cokoliv ti uvařím, cokoliv ti dovolím jen to pro mě udělej." Schválně vynechala frázi 'cokoliv udělám', bylo jí jasné, co po ní bude chtít. Černovlasá dívka už byla unavená, to neustálé přesvědčování ji přestávalo bavit a obíralo o její jedinečnou energii. Se zívnutím si prohlédla pomačkaný kostým, mávla rukou nad oblečením vyskládaným vedle a zapadla zpátky pod přikrývku. Spát však nemohla. Emilie začala po chvíli radostně ječet, pak ji objímat a nakonec si spokojeně pobrukovala, mezitím co si prohlížela očarované věci.

"Víš co chci?! Aby si zavřela svoje ctěná ústa a zahrabala se hluboko do své přikrývky!" Vykřikla zmučeně Phoebe a zacpala si co nejvíc uši. Cítila jak jí Em šáhla na hlavu, než všechno ztichlo a nastalo to blažené ticho.

"Tak už se grymde nalij!" Nejenom že ji bělovláska nemohla nechat usnout, ona ji musí i budit. Phoebe otevřela oči a nevrle zírala na Em, která se mermomocí pokoušela přinutit konvici, aby začala levitovat a nalila svůj obsah do hrníčku. Černovláska shodila hlavu na polštář, zvedla ruku a Emiliino přání sama vykonala. Nemohla se dívat na to jaká je její paní zoufale příšerná. Koho jí to jenom přiřadili za otrapu? V tu chvíli ji bylo jedno, že dívka, ke které se nastěhovala je dcera čaroděje. Prostě ho v ní neviděla. Pro Phoebe to byla obyčejná, zakomplexovaná holka, která měla odpornou práci a dokonalou domácí. Neuvědomila si, že to bylo poprvé, kdy se Emilie o něco pokoušela bez toho, aby ji do toho Phoebe nutila. Jen tam ležela s hlavou zabořenou v polštáři a výtkami k Hekaté. Neznámým způsobem se ji povedlo znovu usnout a probudit se ve chvíli, kdy na sebe Em natahovala svůj kostým.

"Rekord! Mám ještě půl hodiny, než má práce začne a to už jsem připravená k odchodu." Prohlédla si bělovlásku a zaostřila na její obličej. Pod okem se jí táhla dlouhá zašitá rána, která vypadala až moc reálně. Ale Emilie ji ihned vyvedla z omylu když si okraj trochu rozmazala. Barvy.

Pevně doufám, že Vás příběh zaujal:)