Secret Decision with Magic[cz]

11°

Pomalu se otočila a cítila jak se jí červeň hrne do obličeje. Stál a opíral se o průchod za vchodovými dveřmi. Byl v decentním záklonu, smál se s otevřenou pusou a ona měla dokonalý výhled na jeho chrup. Nevypadal, že by jen tak hodlal skončit ale o chvíli později si utíral slzy a zaměřil na ni svůj pohled. Stála, rozcuchaná, pravděpodobně s žalostným výrazem ve tváři a plnýma rukama letáků s nábytkem, mezitím co on měl vkusně rozcuchané vlasy a jemné, teprve narůstající strniště. Skousl si vnitřní stranu tváře a snažil se tvářit vážně.

"Takže," Začal a ona sebou trhla. Nechtěla, aby mluvil. Měl to přejít, zalézt do bytu své babičky a nezatěžovat jí život svojí dokonalostí. Ale on k ní vyrovnaně došel, s malým úšklebkem ve tváři a oči mu radostně jiskřily. Aby ne, když před chvílí viděl takové zhroucení.

"Dneska bez kostýmu, sama za sebe s -" Zahleděl se na její ruce a úšklebek se mu prohloubil. Chvíli přemýšlel než se jí podíval do očí a tázavě nadzvedl obočí. Čekal, že za něj dokončí větu, ale ona byla tak paralyzovaná, že netušila co na to říct. Nenapadala ji žádná výčitka, narážka nebo vtip, kterým by ho dokázala odrovnat. Prostě prázdná hlava. Nic.

"Nebo spíš, bez vysvětlení." Usmál se, až se mu ve tvářích objevili jemné ďolíčky a sjel pohledem znovu k jejím rukám. Něco jí vzal, a to něco zrovna Em potřebovala ze všeho nejvíc. Svoje kyselé žížaly! Kieran si pytlík se zájmem prohlížel a ona od něj ustoupila. Jen o kousek. Cítila se mnohem líp. Už mohla dýchat a taky trochu přemýšlet.

"Mohl, ehm mohl bys mi to vrátit?" Její hlas se trochu třásl, byla nervózní, alespoň napovrch. Zevnitř se zmítala, jak si vůbec dovolil jí vzít zrovna její žížaly! Ano, už vážně dokázala trochu přemýšlet. Všiml si její nevyrovnanosti. Znovu se usmál, a přistoupil k ní na jejich předešlou vzdálenost.

"Myslel jsem, že by se ti hodila pomoc." Podotkl a hrábl do pytlíku. Em zadržela dech. Upřeně sledovala jeho ruku, která vytáhla několik málo želatiny a pak se mu podívala do očí. Netušila co po ní teď chce. Natáhl ruku k jejím ústům a s úsměvem nadzvedl obočí. Přeskakovala pohledem z něho na jeho ruku a nevěřila vlastním očím. Vážně chce aby - Aby to udělala-? Aby si to od něj vzala?! Takhle?
Po pár vteřinách ruku ještě přiblížil a Emilie na něj nepochopeně zírala.

"Tak ber, jinak si to vezmu sám." Po vyslovení těch slov v bělovlásce hrklo. Je to její jídlo, její potěšení a nikdo jí ho nebude brát bez dovolení. Jeho ruka se začala vzdalovat a ona neváhala a vlastně ani nepřemýšlela. Nakročila a otevřela ústa. Zuby si podržela želatinu v ústech a neplánovaně otřela své rty o jeho prsty. Překvapeně se odtáhla a neměla ani tendenci schovat kyselky do pusy. Prostě jí vysely z úst. Kieran se tvářil stejně překvapeně jako ona a snad i zahlédla červeň, která se mu líně roztahovala po obličeji.

"T-tak teď já." Zakoktal se. Opravdu se zakoktal a vytáhl z balíčku další žížalu, kterou si však sám rychle strčil do úst, jako by se bál, že by svůj neuvážený čin mohla zopakovat. Natáhla se a vytrhla mu balíček z rukou. Nadechla se pro něco jako 'Zatím' nebo 'Uvidíme se', když spatřila jeho výraz. Šklebil se jako by právě kousl do citrónu. A Emilie to prostě nevydržela a vyprskla smíchy.

"Vy-vypadáš jako -" Nedokázala domyslet konec věty. Smála se tak moc, že se popadala za břicho, cítila slzy, které se draly na povrch a musela se přikrčit, aby náhodou nespadla.

"Vtipně!" Zaskučela. Břicho měla v jednom velkém uzlu a bolelo ji jako by uběhla tři kilometry.

"Hrozně vtipně." Pokračovala a nedokázala se na něj podívat. I když už se teď nešklebil, stále měla před očima jeho výraz a to ji nutilo se smát dál.

"Ha ha, moc vtipný." Podotkl Kieran. I přes jeho tón měl zvednuté koutky úst a zaujatě sledoval jak se bělovláska snaží popadnout dech.

"Ano, vždyť jsem to říkala." Uchechtla se nad svou vítěznou větou a otočila se, aby mohla opět zápasit s těmi letáky. Sledovala je a přemýšlela jak to udělat, aby to nedopadlo jako před chvílí. Navíc, Kieran tam stále stál a rozhodně jí tím na sebevědomí nepřidával. Klekla na jedno koleno a začala sbírat. Když před sebou však zahlédla pohyb a do její zorného pole se dostali další ruce i s jeho majitelem, zpanikařila. Divoce rozevřela oči a vyskočila zpátky na nohy. Kieran byl moc blízko. Narazila svou hlavou do jeho brady a převalila ho do sedu. Aby toho nebylo málo, noha ji podjela na jednom z letáků a ona sletěla přímo do jeho nepřipravené náruče. Oba si mnuli zraněná místa a pak se na sebe podívali. Z blízka.

"Omlouvám se!" Vypadlo z Em dřív než si to stihla rozmyslet. Zírala na jeho tvář, která byla pár milimetrů od té její. Znovu zahlédla jemné vrásky od smíchu kolem očí. Štíhlou línii jeho obočí a jeho načervenalé rty, které schovávaly úsměv. Tohle však postřehla jen koutkem oka. Soustředila se, nebo spíše se snažila soustředit na jeho oči. Nebyly hnědé, ne tak jednoduše. Prolínaly se mu tam odstíny, které ani netušila, že existují. U zorniček byla ta nejtmavší a pomalu přecházela do světlé a mezi tou hromadou hnědých odstínů zahlédla tmavé fialové flíčky. Vydechla zadržovaný dech a žasla. Měl tak zajímavé oči, že by se do nich mohla dívat už napořád, ale pak se naštěstí vzpamatovala.

"U-Už musím jít." Vyhrkla, zašmátrala kolem sebe, aby si sebou odnesla alespoň nějaké letáky a rozběhla se ke schodům. Chtěla mu poděkovat! Bylo trapné se tam teď vracet, ale zatraceně dobře věděla, že pokud se tam nevrátí teď tak už nikdy. Zastavila se v druhém patře a nahnula se přes zábradlí dolů. Zrovna vstával.

"Kierane," Křikla. Zvedl k ní oči a z nějakého nepochopitelného důvodu se zase usmíval. Jeho úsměv byl nakažlivý."Děkuju, za to ráno a tu kyselku můžeš brát jako poděkování číslo dvě." Roztáhla svůj úsměv ještě víc až vypadala, že září štěstím. Kieran zvedl koutek úst, sklonil hlavu a rukou si promnul zátylek. Emilie si myslela, že tímhle to hasne a tak vystoupala na další schod, když se ozval jeho hlas.

"Klidně tě budu chytat každý ráno." Zasmál se. Znělo to spíše jako provokace, ale i tak to zabralo. Emilie byla rudá až za ušima a bez odpovědi utíkala vstříc svému úkrytu. Než však stihla vytáhnout klíče z kapsy, dveře se otevřely a Phoebe ji stáhla dovnitř.