Cvičiště rebelů a lilií

3. Stav vyrovnané přirozenosti

Jak shromáždit do jedné místnosti všechny policistky? Doneste štěně.

Cade musel otevřít okno, aby dovnitř proudil čerstvý vzduch, protože dávka takové radosti (zejména ženské, která je aromatičtější) slibuje bezvědomí nebo otupení čichu.

Traze vypadal jako hrdý otec. A nanejvýš vypadal spokojeně v obklopení žen. Ale víc si jeho pozornost stejně kradl Barritom než kolegyně.

Magdaline, taková babička policistek, se od srdce zasmála Morrisovi za to, že nevěděl, proč se štěňatům hryžou ouška. Je to symbolicky? zeptal se Morris.

„To také," odpověděla Magdaline zpěvavým, skoro mateřským, hlasem. „Ale hlavně se jedná o definitní navázání spojenectví mezi pánem a psem."

„To je nespravedlivé," začertil se Morris.

„Neboj, pes tě naopak kousne tam," mrkla Magdaline k jeho slabinám mezi nohama.

Cade se zasmál. „Nepovídejte dvakrát."

Jedna z kolegyň, Kafara, která začínala s Cadeem ve stejný den, se pochopitelně zasmála taky. Spíš se rozřehtala, až jí tekly slzy.

„Kecáte," zaúpěl Morris.

„Komisař Starford," vyslovila jméno chudáka, jehož štěně mu málem rozmačkalo slabiny. Následovala vlna dalšího smíchu. Kafara ukázala na Morrise prst. „Ale hlavně mu to nepřipomínejte, jinak vám dá směny navíc, Morrisi."

„Do nosu, poručíku," vyšel Traze s pravdou ven. „Jen do nosu. Komisař byl šlechetnou výjimkou. Taky ale byli, na jeho obranu, parádní dvojka." Ano, legendy.

Pohled do očí; kousnutí do nosu, kousnutí do ucha. Zub za zub. Jsme si rovnocenní. Jsem ochoten obětovat svůj život stejně jako ty jsi ochoten se obětovat pro ten můj. Nesmrtelný slib. Záležitost emocí, divokých duší. Dohoda.

Připomínalo to shledání se se spřízněnou duší.

Jenže Cade sám sobě nedovolil si vzpomenout, jaké bylo jeho poprvé. Nechtěl si připomenout vůni, kterou cítil, když vstoupil do stanice, kdy se podíval na skotačící štěňata a spatřil tam svou bohyni... bolelo to.

Proto se stále opíral o parapet a vdechoval čerstvý vánek. Z dálky pozoroval Barritoma, jeho vyplazený růžový jazyk, třepotající se ještě spadlá ouška (to se brzy změní), neomalené tlapky, neposlušný ocásek. Oči jako lesknoucí se oříšky, velké baňky, v nichž jiskří celičký nevinný svět.

Cade ve stínech svého srdce cítil tiché vibrace závisti – ačkoliv věděl, že ta emoce není na místě, protože to on se v afektu postaral o to, aby se na pozici výkonného psovoda nevrátil.

Zahákl pramen blonďatých vlasů za ucho. Měl by zajít ke kadeřníkovi.

Kafara mu nabídla tác s jednohubkami. Pokrčila rameny. „Od kolegyně, nováčka. Ještě neví, komu nabídla tak chutné dobroty. Naše žaludky si ukradla už teď."

„Víš, že to není zdravé, soudit podle prvního pohledu?" Jednu pochutinu si vzal. Při rozpoznávání chutí se zvláštně zatvářil. Jazyk byl svědkem prazvláštních ingrediencí. Oříškové máslo s chilli? Proboha, kde ty nápady lidi berou?

Snědá policistka, Kafara, se narovnala do pravítka. Dlaň si opřela o bok. „Ha, tady je někdo chytrý. Říká ten, co nemůže snést Juliana Warrena."

Zabručel. „Nezmiňuj se o něm."

Kafaře se mezi obočím objevila rýha. Naklonila hlavu na stranu, působila jako zvídavý pes. Její omega stránka ho nepatrně lízla po tváři. „Stále tě trápí nespavost, Cade?"