Nerozdělitelné Sestry [Avengers]

33. Kapitola

V noci jsem usnula nad čtením té knihy. Když jsem se ráno probudila, tak jsem ji rychle schovala, aby ji nikdo u mě neviděl. Stále mě ale zžíral pocit viny, že jsem lhala Wongovi a odnesla z knihovny úplně jinou knihu. A ne jen tak leda jakou, ale ze zakázané sekce! Měla jsem pocit, že mi praskne hlava, nejen z toho pocitu viny, ale i z těch informací, které zatím z té knihy vím. Vůbec mi ta knížka zatím nedává smysl. Wanda taková není. Přece není čarodějka, která vládne chaosu a chce vše zničit. Nebo se snad mýlím? Ne! Wanda je laskavá, hodná, nápomocná. V životě nedokázala ublížit nevinnému člověku, a když se to tak stalo při některých misích, ničilo jí to. Tohle není Wanda, kterou znám. Děsilo mě co dalšího se dočtu v té knize. Jestli tam náhodou nebude zmíňka o mně nebo o El. Pak jsem vzala telefon, abych se podívala kolik je hodin. Okamžitě jsem vystřelila z pokoje, protože jsem zjistila, že mám být za tři minuty v knihovně.

Vběhla jsem do knihovny celá udýchaná a spocená. Knihovna je jaksi skoro na druhém konci budovy, než je můj pokoj. Najednou se za mnou vynořila Ming.
"Jdeš pozdě." Řekla mi, ale s humorem.
"Já vím.. zaspala jsem."
"Snídala jsi?" Záporně jsem zakroutila hlavou.
"To by jsi ale měla. Dneska to ale stejně nebude na dlouho, tak se najíš potom. Pojď." Řekla a šla směrem ke stolu, který byl na konci knihovny.

"Magie je spojená s emocemi. To víš nebo ne?" Probírali jsme základy magie. Byla jsem ale ráda, že jsme nepotřebovali tu knihu, která se k tomu pojila. Nechala jsem jí totiž v zakázané sekci místo té, která leží v nočním stolku v mém pokoji. Věděla jsem, že se do té sekce musím vydat a přemístit jí, kdyby ji tam našli, bylo by jim jasné, kdo ji odnesl. Wongovi jsem přeci řekla, že si odnáším základy magie. Ale teď zpátky na naší hodinu magie.
"Ano, to vím."
"Dobře. Kdy jsou tvé schopnosti nejsilnější?"
"Když mám vztek. Což je pro boje dobré, ale když...."
"Ale když co?"
"Když vybouchnu, tak je nemám moc pod kontrolou. A to samé platí i pro smutek."
"Výbuchy vzteku i žal nás pohlcují všechny. Proto se musíme naučit udržet i v takových chvílích své schopnosti pod kontrolou."
"Kvůli tomu tu jsme. Aby jsi mě to naučila."
"Přesně tak. Ale musíme pomalu, nic se nenaučíš přes noc."
"Toho jsem si vědoma."
"Dobře, tvá pozornost není moc přítomna, budeme pokračovat odpoledne. Vidím, že jsi nejen nejedla, ale ani si toho moc nenaspala."
"Možná trochu."
"Jdi se najíst a načerpat síly. Odpoledne na to nepůjdeme takhle zlehka."

Po snídani jsem se vrátila na pokoj. Chtěla jsem toho zjistit víc. Přečetla jsem spoustu kapitol, ale jedna mě zarazila více, než ta o Scarlett Witch. Byla to kapitola o dvojčatech. Ale ne jen tak leda jakých. Byla tam popsány jako dobro a zlo. Ta dobrá, ovládá síly přírody. Může přivést mrtvé k životu, ale může i životy brát. Ta druhá, byla dříve hodná, ale stala se z ní vládkyně temnoty, její moc z nevinné bílé změnila barvu na zelenou. Ovládá podobnou magii jako Scarlett Witch. Také může přivést mrtvé k životu, ale spíše životy bere než dává. Podívala jsem se na obrázek, kde byli zobrazené. Počkat, vždyť popis jejich magií sedí na mě a El! Bylo toho tam mnohem víc. Můžou číst myšlenky té druhé, můžou se podívat i do mysli ostatních. Obě dvě dostávali ty samé vidiny. Nemohla jsem tomu uvěřit. Píše se o nás v knize o nebezpečných čarodějnicích. Uklidila jsem tu knihu zpět do nočního stolku a šla se projít a vyčistit si hlavu.

Pořád jsem přemýšlela nad tím co jsem se dočetla. Byla jsem tak pohlcená vlastnímy myšlenkami, až jsem narazila do Stephena.
"Promiň, nedávala jsem pozor."
"Jsi v pořádku? Přijdeš mi rozrušená."
"Cože? Ne, jsem v pohodě. Naprosto."
"Dobře... Wong říkal, že jsi byla v knihovně, v noci."
"Jo, narazila jsem tam na něj."
"V tu samou dobu, když někdo kradl v zakázané sekci?"
"Cože?"
"Někdo ukradl v noci knihu, je nebezpečná, když se dostane do špatných rukou."
"Nikoho jsem tam neviděla, Stephene. Já si půjčila základy magie."
"Dobře, kdyby jsi něco viděla, tak mi to prosím řekni."
"Dobře."
"Už musím jít, doraz včas na hodinu."
"Neboj, dorazím."

Po procházce po "hradě" jsem se vydala zpátky na pokoj. K mému překvapení, tam na mě čekal Stephen.
"Tohle mi nepřijde jako Základy magie." Řekl a držel v ruce knihu.
"Stephne já.."
"Takže ty tady kradeš a ještě k tomu mi lžeš."
"Já vím jak to vypadá, ale ta kniha předtím v zakázané sekci nebyla. To vy jste jí tam pak dali. Schovali jste ji přede mnou."
"Ta kniha tam patří. Vůbec jsi ji neměla číst!"
"V té knize se o mně píše. Proto jsi ji schoval? Protože si se bál, že bych se dala na temnou stranu? Já myslela, že jsi mi chtěl pomoc."
"A já myslel, že budeš respektovat pravidla."
"Děláš jako by jsi to ty nikdy neudělal.  Jako kdyby ty jsi nikdy nevlezl do zakázané sekce, když si neměl."
"Jak to... ty mi lezeš do hlavy?!"
Bylo to tak, aniž bych si to uvědomila, tak jsem mu vlezla do vzpomínek. Nikdy mi to totiž neřekl.
"Promiň, já... nevím." Podívala jsem se na poličku začala se na ní klepat váza. Začali se mi klepat ruce. Něco ve mně chtělo ven a já měla strach.
"Omlouvám se, pochopím, když už nebudeš chtít abych tady byla. Teď mě ale prosím omluv, potřebuju na vzduch."
Rychle jsem opustila budovu a běžela co nejdál. V hlavě mi probíhali vzpomínky z minulosti. Cítila jsem úzkost a bolest. Měla jsem pocit, že každou chvíli vybuchnu. Byla jsem jak časovaná bomba. Zastavila jsem se u lesa. Snažila jsem se uklidnit. Nevím co mě tak vyvedlo z míry. Možná to, že jsem neúmyslně začala číst Stephenovi myšlenky a vzpomínky. Měla jsem ze sebe strach. Nechtěla jsem vybouchnout, snažila jsem se uklidnit. Nechtěla jsem být jako ta, za kterou mě mají v té knize. Opřela jsem se o strom a snažila se zhluboka dýchat. Vzpomněla jsem si na Lokiho a El. Uklidnila jsem se. Najednou jsem něčí zaslechla, nějaké kroky. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl.
"Haló?" Nikdo se neozýval.
"Stepehne?" Ale stále nic. Otočila jsem se zpět.
"Ahoj, Sáro."
"Wando? Co tady děláš?"