Nerozdělitelné Sestry [Avengers]

8. Kapitola

"Cože?! Políbil Sharon?!" Řekla jsem a sedla si na postel. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ještě včera říkal, že ji nemá rád a teď se dozvídám tohle. "Sáro, je mi to líto." Řekla El a objala mě. "To i mě. Nečekala jsem to od něj." Řekla jsem. "Kde je?" "Myslím že dole s ostatními." Řekla El. Rozešla jsem se za ním dolů. "Sáry počkej!" El běžela za mnou.

"Steve... Je to pravda?" "Já ti to vysvětlím." Přešel ke mě. "Co se děje?" Řekl Tony. "Nic to neznamenalo." "Řekni mi pravdu." Neodpověděl. "Nenuť mě to udělat." Dala jsem mu ruku na tvář, moje oči zbělali a já viděla vzpomínky a myšlenky v Stevově hlavě. Nejen že se líbali, spali spolu. Ruku jsem rychle odtrhla. "Teď už to víš." Řekl. Záporně jsem kývla hlavou. Za mnou praskla váza a já se rozeběhla do pokoje.

Zabouchla jsem za sebou dveře. Zakřičela jsem a všechny věci v pokoji se rozházely.

Seděla jsem na posteli. Slzy mi stékali po tvářích. Někdo zaklepal. Byl to Loki. Vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Otřela jsem si oči. "Jak se cítíš?" "Je mi fajn, díky." Řekla jsem. Loki se sedl vedle mě. "Vlastně ne, není. Milovala jsem ho." "Ty jsi prohlédla do jeho hlavy, že ano?" "Jo. Vyspal se s ní." "Třeba ho do toho zatáhla a opila." Záporně jsem kývla hlavou. "Byli střízlivý. Řekl jí, že ji miluje." "To mě mrzí." "Bolí to. Tak moc to bolí." Loki mě objal. "Já vím." Brečela jsem mu do ramene.

Bylo pondělí, chystali jsme se odejít do školy. "Sáro? Můžu s tebou mluvit?" "Nepočká to Steve.... Jdu do školy pokud jsi si nevšiml. A pokud vím, tak je konec." Řekla jsem a vyšla ze základny. "Kdo to ukončil?" Řekl Peter. "On, tím že se vyspal s Sharon, ale já mu řekla že je konec, takže vlastně oba." "No jo, doufám, že ty mi to neuděláš." Řekla El. "Ne, nikdy." Řekl Peter a políbil ji. "Tak jo hrdličky, musíme do školy." Řekla jsem.

"Hej Stárková. Sáro! Prej si zase singl." "Co ti je do toho Flashi?" "Já jen, jestli nechceš zkusit něco lepšího." Telekinezí jsem ho od sebe odtáhla od sebe. "Ne díky." Všichni na škole nějak zjistili, že ovládám telekinezi. Asi se to prokeclo. Vlastně se po celý škole mluví o dvojčatech Starkových. Říká se o nás, že máme schopnosti, což vlastně není novinka. Vlastně skoro všichni ví identitu skoro všech Avengers.

Odpoledne na mě před školou čekal Loki. Od toho co jsem se rozešla se Stevem, což jsou dva dny, jsem se s ním sblížila. "Ahoj!" "Ahoj. Jak bylo ve škole?" "Nuda, ale musím tam chodit, jinak mě táta zabije." Loki se zasmál. "Co?" Řekla jsem se smíchem. "Nic, promiň." "Sáry? Můžu s tebou mluvit?" Řekla El. "Jasný, vydržíš prosím?" "Jasně." Řekl Loki a já šla za El. "Ty randíš s Lokim?" "Co? Ne.." "Jo to bývalí padouch." "Přece se změnil." "Já vím." "Jen se se mnou začal bavit a je na mě hodný od toho rozchodu." "Tak si to užijte." Řekla se smíchem. "Hale! Nic to není!" "Jojo, tak už běž." Řekla, já šla za Lokim a ona za Peterem. "Co jste řešili?" "Co? Nic, jen sesterský věci." "Jasně. Tak jdem?" "Jasně." Řekla jsem a vydali jsme se na základnu.

Celou cestu jsme se bavili a smáli. Když jsme dorazili domů, byli jsme rozesmátí. "Ale co vy dva děláte spolu?" Řekl Tony. "Nic, Loki mě jen vyzvedl ze školy. El šla s Petrem a já se mezi ně nechtěla motat." "Ahaa." Řekla Wanda. "Wando? Mohla by jsi jít prosím se mnou? Potřebuju d něčím pomoc." "Jo jasně." Řekla a šla se mnou do pokoje. "Takže ty randíš se Sárou bratře?" "Cože? Ne, jen se bavíme."

"Takže mezi tebou a Lokim něco je?" "O to právě jde Wando. Já nevím. Je na mě hodný už od toho rozchodu. Jenže já se ještě dávám dohromady a....." "Máš Lokiho ráda?" "Jo mám a hodně." "Tak co ti v tom brání?" "Wando, nemůžu mu to prostě říct, když nevím jak to cítí on." "To ani neříkám, jen ti říkám, co ti brání v tom, mít ráda někoho jiného než Steva?" "Já nevím..." Byla jsem vážně zmatená. Se Stevem jsem už dva dny nemluvila, ale s Lokim naopak jo.

Další den ráno jsem se cítila jinak. Cítila jsem se jinak. Víc volná. Víc sama sebou.

Udelala jsem to co obvylke. Udělala raní hygienu, oblékla se, no prostě to co každé ráno. Ale cítila jsem se líp. Přestala jsem cítit tu tíhu, co jsem nesla na srdci po tom rozchodu. Seběhla jsem po schodech dolů a vzala si něco k jídlu. "Dneska nějaká živá." Řekl Tony. "Dobré ráno, tati." Řekla jsem s úsměvem. "Co se stalo, že máš tak dobrou náladu?" "Probudila jsem se a cítila se jinak. Všechny svoje problémy jsem hodila za sebe a začala od začátku." "To rád slyším, to tvoje věčný fňukání se nedalo poslouchat." "Hale!" Řekla jsem se smíchem.

Připravovala jsem se na odchod do školy. "Sáry?" "Ano Steve?" "Můžeme si promluvit?" "Jdu do školy, nepočká to?" "Jo, tak až přijdeš?" "Jasný, čau." "Čau." Vyšla jsme ven. "Peter čeká tam jako obvykle?" "Myslím že jo."Řekla El. "On si senou chce promluvit?!" "Třeba půjde jen o přátelský pokec." "Ne nepůjde. Já vím o čem se mnou chce mluvit a jde o nás 'vztah'." "Ty jsi mu vlezla do hlavy?!" "Nechtěla jsem, udělala jsem to když jsem k němu byla otočená zády." "Sotva si se to naučila používat a už to využíváš pro tohle?" "O to právě jde, já se mu nechtěla nabourat do hlavy a zjistit o co půjde. Neovládám to." Cítila jsem se straně. Teď jsem na srdci nešla pocit viny.