Dračí princezna

1část- Setkání

,,Když na tebe někdo útočí, musíš se buď bránit a nebo zaůtočit!"

Rozeběhla se mým směrem a já jsem vyskočila do výšky a přistála jsme za ní.

Narovnala jsem se a když jsem se otočila podkopla mi nohy ocasem.

Vyškrábala jsem se na nohy a oprášila jsem si sukni a tílko.

,,To byl podvod!" křikla jsem na ní.

,,musíš být v pozoru." opakovala jsem to samé co ona jen jsem otevírala pusu.

Znova mě shodila na zem.

,,Ale no tak!" křikla jsem na ní ale ona se jen otočila ke mně zády.

,,musíš být vždy připravená." pak odešla.

,,Být v pozoru, mít rychlé reflexe, útočit, bránit se, bla, bla, bla!"

Jak se mám sakra bránit, když neumím používat svůj živel?!

,,Kami jídlo!!" vzdychla jsem si a rozeběhla jsem se k vodopádu, kde jsme spolu žily.

Rozeběhl jsem se a skočil jsem na běžící divoké prase. Byl velký 2metry. Držel jsme se mu na zádech. Napřáhl jsem meč a zabořil mu ho do krku.

Mrtvý se skácel na zem a já z něj seskočil.

Sedl jsem si před něj a vedle mě se objevila bílá vlčice.

Začala požírat mrtvé zvíře. Rvala z něj kusy mas úplně v klidu. Taky jsem si odtrhl a zakousl jsem se do něj.

,,Zítra ti bude 16let. Tvůj živel by se měl ukázat. Už se o tebe nebudu starat. Budeš to muset zvládnout sama."

,,Co tím myslíš?!" vzdychla si.

,,kdyby jsi mě nechala mluvit, tak bych ti to řekla."

,,Už mlčím."

,,Já se vrátím zpět do svého království. Ty se budeš muset postarat sama o sebe. Tady máš odemně dárek." Podala mi pouzdro. Vzala jsem si ho a vyndala jsem z něj meč. Na pouzdru byla lví hlava.

,,Co to je?" ukázala jsem na lví hlavu.

,,To je lví znamení. Ukazuje to že jsi přítel lvího klanu."

,,Lvího..klanu?" z opakovala jsem po ní.

,,Ty co mají ve své duši lva. Jsou dva klany. Lví a Dračí."

,,a já jsem.."

,,jsi Dračí." dokončila za mně.

,,Jsi Dračí princezna. Můžeš mluvit se zvířaty. Cítit jejich pocity, city. Jezdit na dracích. A používat všechny živly."

,,Páni." hlesla jsem.

,,Jo páni. Ale musíš si dávat pozor na jednu věc! Můžeš si ochočit pouze jednoho draka. Ten jestli tě přijme poznáš jen, když tě bude chránit vlastním životem. Nechá tě aby sis na něj mohla sednout. Abys na něm mohla létat."

,,A draci jsou lidé?" zeptala jsem se jí, ikdyž nevím jak mě tahle otázka mohla napadnout.

,,Ano, ale je jich strašně málo. Možná tak 3 nebo už jen 1. To opravdu nevím."

Chvíli bylo ticho, které jsem musela co nejdřív prolomit.

,,Takže tohle je naposledy?" kývla.