Dračí princezna

13část-Moje malá sestřička

Letěl jsem nad lesem, ale nikde jsem ji neviděl. ,,Kam, kde jsi?" Řeknu si pro sebe a mávnu křídly.

Probudíme něčí kopnutí do břicha. Ten člověk má podpadky ze železa nebo co?! Pomalu otevřu oči. Když jsem si zvykla na šero hned mi došlo, kde jsem.

,,Dobré jitro dráčátko." Zvedla jsem oči a podívala se ji do očí.

,,Chyběla ti tvoje cela?" Ajo. Už jsem tady jednou byla.

,,Budeš semnou mluvit nebo ne?!" Křikla a chytla mě za lem mikiny. Mlčela jsem a dívala se ji do očí.

,,Fajn. Tak z tebe aspoň dostanu, kde je Aiden." On tu není? Ale já myslela, že ho chytli taky. A co Se? Sám říkal, že může zmizet kdykoliv.
To byla lež. Uslyšela jsem chraplavý mužský hlas.
Se! Jsi v pořádku?! Uslyšela jsem lehké uchechtnutí.
Samozřejmě, že jsem. Utekl jsem spolu s Aidenem. Promiň, že jsme tě tam nechali, ale běžíme pro Conora. Vzhluboka jsem se nadechla.
Ne. Nechci ho vidět.
,,Posloucháš mě?!" Dala mi facku, ale na pravé tváři jsem měla rudý šrám. Aha..sekla mě nožem. To nebyla facka.

Jedině on tě mǔže zachránit. Zavřela jsem oči.
Kami poslouchej mě! Pro tebe je teď hlavní neusnout! Usmála jsem se a bylo mi jedno co si o tom myslí královna. Neměj strach. Já neusnu.
,,Nůž!" Někdo ze stráží vzal malý nožík a podal ho královně. Ta si s ním chvíli hrála v ruce a potom ke mě přešla.

,,Donutím tě křičet." Zasyčí mi do obličeje a nožem mi přejede po levé paži. Zatnu pevně zuby a tím nevykřiknu. Takhle to asi pokračovalo hodinu, ale ze mě nevydala ani hlásku. Byla jsem celá od krve. Ruce. Nohy. Tvář. Břicho. Prostě celé tělo. Její ruce byly od krve. Nožík položila na stůl a odešla. Byla jsem jako tělo bez duše. A taky že ano. Mé srdce bilo o něco méně než vždy. Chtělo se mi strašně spát. Tak proč si nezdřímnout.

Kami nesmíš spát!
Prudce jsem otevřela oči. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikdo tu nebyl.

,,Sen?" Zašeptám chraplavým a suchým hlasem.
Kam už běžíme. Musíš se ještě držet! Dveře cely se otevřeli. Uslyšela jsem cinkání kovu a stoleček.
Už jde. Špitnu aniž bych si uvědomila, že jsem to řekla telepaticky.
Kam jsme uvnitř!
,,N-Ne.." Královna se na mě podívá.

,,Ale..chtěla by jsi mi něco říct?" Nic neřeknu. Venku ušlyším křik. Otočí se tam ale hned se vrátí pohledem ke mě. Odemkne mi pouta a já spadnu na zem. Kolem krku jsem měla ostnatý řetěz, který se mi zařezával pomalu a více bolestivěji. Do cely vtrhne Conor a vedle něj můj bratr a Se-Se tam není.

Jsem naživu princezničko. Jen chvilku vydrž. Jeho hlas byl tak klidný a tak blízko.

,,Tak si pro ni pojď Conore! Ale nevrátím ti ji živou!" Začala se smát a chytla mě za vlasy. Tím škubnutím jsem vykřikla až se mi vyhrnuly slzy. Vzala kuchyňský nůž, který měla na kovovém stolku a přiložila mi ho ke krku. Srdce mi zběsile bouchalo do hrudi a před očima se mi začalo mlžit.

,,VÝSOSTI!!!" Do cely vběhl její poskok celý udýchaný.

,,Co po mě chceš?!" Křikla a znova se mnou trhla.

,,Na náš hrad útočí jeden ze lvů!"
Aidene!
Prudce jsem se otočila na Aidena vedle Conora.
Ty blbče!! Uslyšela jsem uchechtnutí. Mám tě rád, sestřičko moje malá.

Královna mě pustila a vrhla nůž na..kam? Já si jen pamatuju jak jsem spadla na zem a "obojek" se mi zabořil více do masa. Vykřikla jsem takovou bolestí až jsem si do myslela, že tohle nepřežiju.
Až teď jsem si něco uvědomila.
To ne..

Někdo semnou třásl.
Otevřela jsem oči a uviděla se nad sebou sklánět Conora.

Nejsi z toho ráda? Tvůj bráška se pro tebe obětuje, aby ses mohla stát znova drakem.
Do očí se mi hrnuly nové, ale přesto horké slzy. Ucítila jsem neskutečnou bolest. Někdo mi vytáhl "obojek" z krku a já se začala dusit vlastní krví.

Jsi moje jediná sestřička. Moc dobře víš, že to dělám kvůli tobě.
Krev se mi řinula z úst a nešlo to zastavit. Pojď ke mě.
Najednou to přestalo a Conor mi pomohl postavit. Když jsem zaostřila uviděla jsem tam stát-spíše se opírat Aidena.
Chtěla jsem běžet ale nemohla jsem. Proto jsem se k němu nějakým zázrakem dokulhala.
Natáhl ke mě paže a já mu spadla do náruče.
,,Přežiješ to. Určitě." Řeknu chraplavým hlasem.
Ucítím jeho velkou ruku na své hlavě.

Moc dobře víš, že to není pravda.
Obejmu ho kolem krku a víc si ho k sobě přitáhnu. Ale stále jsem tam nemohla dosáhnout.
Pořád jsi tak malá. Zavrčím i přes bolest, kterou mi způdobil ten ostnatý "obojek". Aiden se i semnou postavil. Váhala jsem.

Víš moc dobře, že tohle je jediná šance jak se zachránit. Pokývla jsem hlavou a otevřela ústa. Měla jsem teď dva dlouhé špičáky, které lacnili po bratrovi krvi. Zakousla jsem se do té měkké kůži a sála jsem. Cítila jsem jak ve mě síla vzrůstá.
Byl to neskutečný pocit.

,,Nezapomeň na mě." Když to odřekl tak jsem se zrovna odtáhla a jeho srdce už nebilo. Držela jsem ho v náruči a tiše jsem šeptala jeho jméno, ale on neodpovídal.
Začala jsem brečet jako malé dítě, které ztratilo svou maminku.
Objímala jsem jeho nehybné mrtvé tělo. Na chodbě jsem slyšela strǎže, ale já ho neopustím! Nenechám ho tady! Někdo mě od něho odtáhl a vzal mě do náruče. Bránila jsem se ale bylo mi to k ničemu. Tohle byla šance jak porazit královnu, ale ono se to muselo takhle zvrhnout!!
Objala jsem ho kolem krku a hlavu si zabořila do jeho hrudi. Rozeběhl se směrem k oknu a skočil.

Doufám, že se nezlobíte že jsem to vydala až teď. Ale nebyl čas. No tak děkuju těm kteří to čtou a velice doufám, že je tato povídka neodradí po tomhle díle ^^