Dračí princezna

21-soulmate

Větve mě švyhali do obličeje, ale koně jsem i tak nezastavila a nechala ho uhánět dál. Ruku jsem měla položenou na brašně, kde jsem měla onu kytku, která mohla zachránit Conora a jeho fialovou růži.
Rychle jsem koně zastavila a celá zadýchaná jsem vytáhla skleněnou vázu, ve které byla ona bledá růže.
To ne..ne to ne prosím ať je to jen sen.
Uklidila jsem růži a opět jsem se i s koněm rozeběhla směrem hrad.

Otevřel jsem oči zrovna ve chvíli, kdy mi Mia vyměňovala obklad. ,,Kde je Kam?" Cukla sebou a uhnula pohledem stranou.
Něco tu muselo být špatně.
Posadil jsem se ale to mě chytla velká křečovitá bolest do srdce a Mia mě hned na to tlačila opět do postele.
,,Nemůžu nic..jsem jako sklo." Položil jsem si paži přes oči a těžce vydechl.
,,Chceš s-"
,,Chci být teď sám." Zavrčím a bez jediného slova odešla pryč.
Přetočil jsem se na bok a vzal vázičku s bílou růží do ruky a sledoval ji jak zářivě svítí.
Kami...
Přitiskl jsem si ji opatrně na hruď a zavřel jsem oči.

Kůň se najednou zastavil a rozhlédl se kolem sebe. ,,Copak?" Pohladila jsem ho po černém krku a podívala jsem se za sebe, kde ze stínu vystoupila černá postava.
,,Kdo jste?!" Křikla jsem na postavu a brašnu jsem si strčila více za sebe.
,,Dej mi ten lék." Promluvil ženský hlas a já si uvědomila kdo to je.
,,Už jsem si tě spletla s chlapem." Zasměju se ironický hlasem a otočím koně směrem k ní.
,,Dej. Mi. Tu. Protilátku." Zavrčela o něco nedočkavě a já slezla z koně.
Brašnu jsem mu přehodila přes krk a kůži si sám od sebe vzal do zubů jako pes. Bylo to vtipné a zvláštní zároveň.
,,Dones to prosím na hrad." Obejmu ho kolem krku a pak ho plesknu přes zadek a on se rozeběhne pryč.
,,Nenechám tě odjet s mou věcí!"
Rozeběhne se za koněm, ale já ji srazil k zemi a držím ji aspoň do té doby než mě nohy neodkopne stranou. Automaticky jsem se zvedla a proměnila se.
Než jsem jakkoliv mohla zareagovat zakousli se mi lví zuby do předního stehna tak silně až jsem zazřvala a převalila se na tu stranu, kde byla a tak ji zalehla.
,,Kdy nás konečně necháš na pokoji?!"
Od skočila odemě a olízla si krvavý čumák od mé krve.
,,Do té doby dokud nepozabíjím všechny draky!" Opět se na mě vrhla, ale to už jsem byla rychlejší a uhnula jsem stranou. Rychle jsem toho využila a rozeběhla jsem se k útesu, ze kterého jsem skočila, ale to se mi jak si stihla zakousnout do pravé lopatky.
,,Pokud zemřu já! Zemřeš semnou!!" Chtěla uskočit, ale já se otočila zády k zemi a ji jsem zaryla drápy do zad a tím ji nemohla nechat utéct.

Probudila mě silná bolest u srdce. Jako kdybych ztratil něco co jsem měl celou tu dobu u sebe. Chtěl jsem se podívat na růži, ale v rukou jsem ji už nedržel.
Do pokoje vešla Mia a v ruce držela fialovou kytku.
,,A kde je Kam!?" Zavrtěla hlavou a já stiskl ruce v pěst.
,,Ale nejdříve se musíš uzdravit než ji začneš hledat."
Mluvila starostlivě.
,,Kde je ta růže?" Podíval jsem se na ni a ona se jen otočila a odešla.
O 30minut později...
Stále jsem ležel v posteli a čekal až se vrátí Mia i s protilátkou.
Zaklepala na dveře a vešla s lahvičkou čeho si fialového.
,,Pět kapek jednou denně. Dober to a mělo by to pomoct."
Kouknu na ni a pokývnu hlavou.
Vezmu si lahvičku do ruky a do druhé lžičku, na kterou nechám spadnout pět kapek fialové vody. Věřil jsem v to že to bude chutnat hnusně, proto když jsem to strčil do pusy tak jsem prudce zavřel oči, ale ono to bylo sladké. Jako med a vanilka.
Položil jsem lahvičku opět na stolek a zalehl jsem do postele.
Kam..buď v pořádku prosím.

Pomalu a bolestivě jsem otevřela oči. Viděla jsem rozmazaně. Jediného co jsem si všimla bylo, že jsem stále drak.
Vedle mě někdo křičel bolestí, ale moje mysl byla úplně někde jinde. Snažila jsem se zjistit, kde jsem zraněná, ale jak si to nešlo.
,,Kami!!!" Někdo mě..volá?
Nebyla jsem si tím úplně jistá. Moje mysl byla zamlžená a já si nemohla vzpomenout co se stalo.
Uslyšela jsem kroky.
A cítila krev.
Hodně krve.
,,Konečně budu mít tvé srdce." Rozmazané vidění..bílá šmouha..ona se stihla proměnit?
,,Kam!" Najednou ta váha nademnou už nebyla tak těžká.
Ale nemohla jsem se pohnout.
Proč ne?
Zkusila jsem zavřít oči a opět je otevřít. Bylo to o něco lepší.
Poznala jsem že je den a už jsem i lépe rozpoznala pachy kolem sebe.
Mia?
To ne. To je blbost.
Nikdo neví kde jsem. Vlastně ani já to nevím.
A Connor je..mrtvý..
V hrdle mi zasyčelo a já se pokusila zvednout, ale marně. Něco mě drželo u země.
Zkusila jsem pohnout hlavou a podívat se kolem sebe.
Aha..tak tohle mě drží u země.
Byla jsem nabodnuta na kus dřeva, který se nejspíše zlomil ze stromu na který jsem spadla.
Ani nevím, kde je ta lvice.
I když jsem ji slyšela, ale to mohla být jen halucinace.
Kdybych se proměnila ztratím o to více krve a neuzdravím se tak rychle.
Takže..musím to udělat rychle a bez jediného váhání.
Zatla jsem zuby a prudce jsem trhla celým tělem a vykřikla na celý les, možná to bylo slyšet i dál.
Zvedla jsem tlapu a dotkla jsem se dřeva, který jsem si z ramene prudce vytáhla. Horká krev mi stékala z ramene až na zem, kde byla doslova kaluž.
Jdu za tebou, Connore.
Podívám se na čistou oblouhu a na pravou tlapu pomalu došlapuju.

/...............................................\
Tak Jo.
Tak jsem se rozhodla vydat opět další díl.
Prosím hlavně žádné vraždy.
Mohla jsem to seknout už u toho jak padala a vy by jste nevěděli jestli přežila nebo ne.
MuHaha
Ale vy to vlastně nevíte i tak 😏
*ďábelský smích*