Dračí princezna

19část-Návrat

Nechala jsem ho tam ležet. Ze stolku jsem vzala fialovou růži a strčila ji do brašny. Vzala jsem si na sebe dlouhé černé šaty a přes ramena jsem si přehodila černý kabát. Přes hlavu jsem si přehodila kapucu a vyšla jsem potichu z pokoje ven.
Byla hluboká noc. A myslím, že zrovna takhle bude trvat opravdu dlouho.
Došla jsem ke stáji a osedlala jsem si černého grošáka.
Možná je pravda, že jsem celá v černém, ale takhle v noci se to nejvíce hodí.
Vyvedla jsem koně ven a naskočila jsem na něj. Otočila jsem ho pomocí otěže směrem k zámku a sklonila jsem hlavu.
,,Vrátím se hned jak to najdu, slibuji." Zašeptám do tmy a pobýdnu koně, který se rozeběhne do lesa, který nás pohltil.

První zastávku jsem udělala nedaleko hřbitova.
Nevím proč zrovna tady, ale spíše mě sem zavedl grošák. Jako kdyby tam někoho měl.
Ještě jsem na něm seděla, když se rozešel do vnitř.
Všude možně byly sochy zvířat.
A nedaleko mi přišlo, že tam byl i on.
Což musela být blbost.
Kdyby byl mrtvý, tak tu teď semnou není. A on tu je.
Kůň zatřepal hlavou a tím se mi snažil něco říct.
Jak to vím? Nevím..jen hádám.
Slezla jsem z něj a on se rozešel směrem, ke své soše.
Ale to co jsem viděla potom.
Bylo to něco tak úžasného, ale přes to tak odporného.

Kůň se postavil na zadní a kůže z něj začala najednou slézat.
Odpadávala na zem i s kusy masa na zem. Ze zad mu vyrostla křídla, která na sobě měla jen pár zbytků peří.
Z ocasu mu zmizely veškeré "vlasy"  a hřívu měl jen zřídka přehozenou na jednu určenou stranu.
Na krku mu v kostech zůstalo pár masa a v žebrech též, ale to mohlo být tak všechno jinak byl úplně prázdný. Ohlodán až do naha.
Jak bych to nazvala já svými slovy.

Kůň se oklepal a zvedl svou velkou hlavu a podíval se na mě.
Bylo to jako kdybych pohlédla smrti do očí, i když asi daleko jsem k tomu neměla.

Ok Kam. Musíš se uklidnit. Určitě tě nemá v plánu sežrat zombie kůň. Nebo možná jo?

Dívala jsem se mu do očí než sklonil svůj pohled a přešel ke mě.
Bylo to opravdu nechutné.
Z křídel mu opadávalo peří a na jeho zádech sedělo pár havranů a ožírali ho.

,,Klidně tu zůstaň a hlídej. Zvládnu to sama a ty si mě potom najdeš."
Otočím se k němu zády a rozejdu se z hřbitova ven. Byla opravdu hluboká noc. Ani na hvězdy jsem neviděla.
Za sebou jsem uslyšela kroky. Ale ne rychlé, jako kdyby mě chtěl někdo dohnat, ale spíše takové jako kdyby mě někdo doprovázel na cestě.
Srdce mi tlouklo jako o závod a přišlo mi že chce vyskočit z hrudi. Na rukou mi na skákala husí kůže i přes to že jsem na sobě měla oblečení.
Zrychlil se mi dech a já se i s těžkým přemlouváním otočila.
V ruce jsem svírala dýku a mířila jsem ji na toho koně.
Ten mě jen pozoroval a pomalu ke mě přešel.
Havrani na jeho zádech křičeli, takže jsem se začala klepat.

Nevím jestli se mi to zdálo nebo ne ale ten kůň vykopl zadní nohy a tím ptáky vyplašil.

Všiml si toho, že jsem z nich měla strach?

Kůň se pomalu rozešel a ještě se zastavil a pootočil na mě hlavu.
Čekal.
Zastrčila jsem dýku za opasek na stehně a rozešla jsem se k němu. Šli jsme vedle sebe a já přemýšlela proč tam nezůstal a nehlídál hřbitov. No cuž. Asi to nemá až takovou cenu se tím zaobírat.

Pomalu slunce vycházelo. No a já..já jsem se probudila na koňském hřbetě.
Jak je to možné?
Popravdě sama nevím.
To sama bych se mohla ještě ptát jak to že má na sobě zase srst a nemá křídla?
No..ptát se ho na to nebudu, ale neříkám, že by mě to nezajímalo.

Posadila jsem se na něm a vytáhla jsem z brašny sklenku, ve které byla růže, která někdy poblikávala a někdy jen bledě svítila.

Znova jsem ji uklidila do brašny a teď už bez otěží a sedla jsem popohnala grošáka dál po kamenné cestě.

Zastavili jsme u dvora lví ho králoství.
,,Tady je ta protilátka?
Což by vlastně znamenalo, že mu to dala do těla-" kůň se i semnou rozeběhl schovat do křoví za stromy.
Skrčila jsem se a pozorovala jsem královnu jak se prochází a v ruce drží krvavou dýku.
Došla k jednomu dráčeti a chytla ho za rohy. Chtěla jsem za ni jít a zastavit ji ale nemohla jsem se nechat prozradit.
Její usměv jsem viděla i na takovou dálku. Takovým se usmívala i na mě kdy mě držela v zajetí.
Přiložila dýku k dráčeti a prořízla mu krk. Chtělo se mi zvracet a brečet zároveň. Bylo to nechutné.

Královna si otřela ruce do trávy a otočila se zády k mrtvole a odešla.

,,Vrátíme se sem později, ale teď musíme najít tu kytku."
Zašeptám koni do ucha a on se oklepe. Všimla jsem si že se královna proměnila a někam vyrazila i s pár svých vojáků.

Popohnala jsem grošáka, který mě odvedl k zadními vchodu. Sesedla jsem z něj a on jako kdyby věděl co chci. Odběhl a já jsem se dostala do královské zahrady. Bylo tu plno květin, ale žádná kterou jsem hledala.

,,Jste tu sama slečno?" Otočila jsem se na muže, který mi strašně někoho připomínal.

,,Jsem rád, že tě zase vydím maličká." Jeho úsměv mi vehnal slzy do očí.

,,Aidene."

/---------------------------------------/
Tak jsem zase začala psát po dlouhé přestávce ^^
Doufám, že se díl líbil ^.^