Dračí princezna

18část-jed

Nechal jsem ji v posteli spát a vyšel jsem pomalu ven na chodbu, kde stála Yumi. Sklonil jsem se k ni a pohladil ji po jejich blonďatými vlasech.
,,Je sestřička v pořádku?" Narovnal jsem se a nejistě jsem se usmál.
,,Ona ano.." Zašeptám a ona mě chytne svou drobnou ruččičkou a stiskne mi ruku.
,,Zhoršuje se to?" Pokývnu hlavou a pohled zabořím do země.
Yumi mě  začne tahat za ruku a někam se rozejde.
Dovedla mě do svého pokoje, kde jsem nebýval moc často.
Posadil jsem se na její světle modrou postel a doufal jsem že si nebude chtít teď hrát s panenkami.
Něco hrabala ve velké bedně, ale nedalo se odhadnout co.

,,Mám to!" Nadskočil jsem na posteli hned po tom co vypískla. Doběhla ke mě a v ruce držela malou lahvičku, ve které byla taková zelená zakalená tekutina.
,,Co v tom je?" Vzal jsem si to do ruky a začal si to prohlížet.
,,V tom je tvá naděje na přežití."

Probudila jsem se a někdo si mě k sobě tak moc tiskl jako kdyby to mělo být naposledy co se vidíme.
Když jsem se otočila nemohla jsem uvěřit tomu co jsem viděla.
Myslela jsem si že to bude Yumi, která měla ty své noční můry zase, ale tohle bylo jiné.
Otočila jsem se čelem k němu a pohladila ho po stříbrných vlasů.

,,Děje se něco?" Zašeptám a pousměju se na něj vážným pohledem. Lehl si na záda a pozoroval strop. Nemohla jsem přijít na to co se s ním děje a také mi to dělalo starosti.
,,Fajn. Tak já zajdu za Yumi. Ta vždy ví co se kde děje." Pousměju se a vylezu z postele, ale jeho velká ruka mě zastavila.

Vrátil jsem se do pokoje a ona pořád spala a tak jsem si k ni lehl tak abych ji nevzbudil.
Ucítil jsem jak mě pohladila po vlasech a tak jsem se jen usmál, ale její otázka mě zarazila. Otočil jsem se na záda a pozoroval strop. ,,Tak já zajdu za Yumi." Hned co to dořekla jsem ji nenechal domluvit a chytil jsem ji za ruku. Zastavil jsem ji v půli cestě aniž bych věděl co ji řeknu.
,,Yumi pořád spí. Zůstaňme dneska v posteli." A pak jsem té věty litoval.

Zatřepala jsem hlavou.
,,Cone je 13:00 hodin a venku slyším Yumi jak něco vykřikuje na Se. Proč mi lžeš?"

Sledoval jsem ji a do očí se mi začaly hrnout slzy. Rychle jsem si je setřel a přitáhl si Kam na rty. Nemohl jsem to zastavit. Slzy mi začaly stékat po tváři až dopadly na její kolena.

,,Cone?" Zašeptala jsem tiše, když mě obejmul. Zvedla jsem ruku abych ho pohladila po hlavě, ale pak jsem se zarazila. Něco jsem ucítila na svém koleni a až pak jsem si uvědomila, že brečí.

,,Co se děje?" Zvedla jsem mu hlavu a podívala jsem se mu do očí. ,,Miluju tě, ano? Takže mi můžeš říct cokoliv."

Polknul jsem a nechal si od ni setřít slzy.
,,Umírám..nevím jak, ale mám v sobě jed, který mě pomalu zabíjí," znova jsem začal brečet.
,,Nemohl jsem ti to říct protože jsem se bál, že by jsi mě opustila a našla si někoho jiného."

Užasle jsem ho sledovala. Víc jsem si ho k sobě natiskla a dala jsem mu do vlasů polibek.
,,Tebe bych nikdy neopustila.." Zašeptám a začnu ho hladit ve vlasech. Když se odemě pomalu odtáhl, tak jsem nahodila  přesvědčiví úsměv. Uvnitř mě to ničilo, ale venku musím být silná abych ho utišila, tak jako to on dělal, mě když zemřel Aiden. Taky byl silný. Ikdyž ho nenáviděl nějaké to pouto tam mezi nimi bylo. Ale už není. Protože Aiden se obětoval kvůli mě. Kvůli mě..protože jsem nebyla dostatečně silná.
Všimla jsem si že mě pozoruje.
,,Nepotlačuj to.." Po těchto slovech jsem se mu vrhla okolo krku a rozbrečela jsem se jako malá.
,,Najdu ten lék..slibuji.." Zaseptám a odtáhnu se od něj a lehce ho políbím na rty.
Najdu to. Slibuji.
------------------------------------/

Další díl na světe po nějaké té pauze.
Doufam, že se kapitolka líbila a moc se omlouvám že to je ta krátké.
Budeme se modlitb aby Kam našla ten lék jinak je s Conem ámen :D
✖️Neko✖️