Pane profesore...

5. Přátelé se neodsuzují

,,Harry!" Budil spícího Harryho Ron. Všiml si, že vedle něj na zemi leží dva kousky pergamenu. Jelikož byl zvědavý, zvedl je a chtěl si je přečíst. První byl nějaký dopis, na druhém byla jakási konverzace.

Dobrý večer,

Vím, že jsem se k vám nezachoval vhodně a téměř jsem vás vyhnal. Jsem vděčný za to, že jste tam pro mě byl. Neříkám to zrovna často, ale děkuji.

Přijďte zítra po obědě. Zvu vás na čaj. Dejte si akorát pozor, aby vás nikdo neviděl.

S.S.

Ron pozvedl obočí a pergamen položil zpátky tam, kde byl. Snape ho zve na čaj? Divil se. ,,Rone?" Zeptal se ospalý Harry. Zrzka to samozřejmě vyděsilo a tak na posteli poskočil. Nevěděl co dělat, v ruce pořád držel druhý z pergamenů. ,,Kámo, málem jsi zaspal snídani." Usmál se na něj. ,,Fakt? Kolik je?" Posadil se na postel a zíval. ,,Půl devátý." Harry vstal, vzal si oblečení a zamířil do koupelny. Ron tam zůstal sám. Rozhodl se, že druhý pergamen nepřečte. Nechtěl se Harrymu plést do soukromí. Položil ho tedy k tomu prvnímu. Sedl si k sobě na postel a čekal.

Po chvilce přišel Harry už oblečený a poměrně upravený, kromě vlasů, ty mu upravit nešly, a společně se vydali do společenské místnosti za Hermionou, která tam na ně čekala. ,,Ahoj." Pozdravil jí Harry. ,,No ahoj, je dost, že jdete. Už mám hlad." Zasmála se Harry se pousmál, když si uvědomil, že chytá Ronovy manýry. Společně vešli do Velké síně a posadili se na místa, kde vždycky seděli. ,,To vypadá krásně!" Díval se Ron na svůj talíř a s chutí si nabodl párek na vidličku. ,,Dobrou chuť." Harry se ohlédl k profesorskému stolu, ale Snape tam neseděl. Byl trochu zklamaný, ale Hermiona přerušila jeho tok myšlenek a pocitů. ,,Po snídani bychom se měli jít učit do knihovny." Harry přikývl.

V knihovně strávili celé dopoledne a Harryho to nebavilo, ale věděl, že pokud chce být bystrozorem, učit se opravdu musí. ,,Co odpoledne, nechcete zajít do Prasinek?" Díval se na Harryho. ,,To zní dobře, co ty Harry?" Usmála se na něj Hermiona. ,,Je mi to líto, ale nemůžu. Jsem domluvený se Snapem, jdu k němu na čaj. Prý mi chce něco vysvětlit." Ronovi výraz zvážněl. ,,Takže ty nás teď chceš vyměnit za Snapea? Zbláznil ses? Ten chlap je parchant a moc dobře to víš!" Vstal od stolu. Byl hlasitý tak, že se na něj otáčela celá knihovna. ,,Ronalde, uklidni se." Zašeptala Hermiona. ,,Ne! Zklamal jsi mě." Podíval se na něj a odešel. Hermiona ho následovala. ,,Promiň Harry, zkusím si s ním promluvit." Pousmála se omluvně a odešla. Harry zůstal v knihovně sám. ,,Pottere." Sedl si před něj Draco. ,,Koukám, že se na tebe tvoji kamarádi vykašlali." Uchechtl se a podíval se Harrymu přímo do očí. Harry se zvedl a ignoroval blonďákova slova.

Nastal čas oběda, seděl u stolu společně s Nevillem. Hermiona s Ronem seděli na jiném místě. ,,Co se stalo, Harry?" Ptal se ho Neville naproti. ,,Ale nic, neřeš to Neville, jen jsme se pohádali." Pokusil se usmát. ,,Kdyby něco, jsem tady pro tebe." Usmál se na něj Neville. ,,Já vím a děkuju." Usmál se Harry a pohledem zkoumal profesorský stůl. Snape měl téměř prázdný talíř. Jejich pohledy se na vteřinu střetli, ale Harry rychle uhnul.

Mířil po schodech do sklepení. Měl na sobě neviditelný plášť. Zaklepal na dveře. Snape otevřel a rozhlížel se. ,,Jsem tady." Zašeptal Harry a Snape ustoupil, aby mohl projít, poté dveře zavřel. ,,Dobrý den." Usmál se na něj Harry, když ze sebe sundal neviditelný plášť. ,,Zdravím." Pozdravil ho nazpět Snape, ale neusmál se. ,,Udělám nám čaj, zatím se tu posaďte." Odešel Snape do kuchyně. Harry se rozhlížel. Všiml si, že na krbu stojí malý obrázek a vstal, aby si ho mohl prohlédnout z blízka. Byla na něm nějaká žena. Měla černé vlasy, mírně pokřivený nos, na sobě černé šaty a vážný výraz. ,,Co tam děláte?" Harry nadskočil. Muž za ním ho poměrně vyděsil. ,,Omlouvám se, byl jsem zvědavý. " Otočil se a zamířil zpět na pohovku. Snape položil hrnky na stůl a posadil se vedle Harryho. Zavládlo ticho. ,,Jaký jste měl den, profesore?" Prolomil ho Harry. Bylo to poněkud trapné. ,,Vařil jsem lektvar." Pokrčil rameny a napil se čaje. ,,A vy?" Zeptal se, aby řeč nestála. ,,Učili jsme se na NKÚ, ale potom jsme se pohádali. Ron je na mě teď naštvaný." Protočil chlapec očima. ,,Smím znát důvod, proč je na vás pan Weasley naštvaný?" Muž měl stále vážný výraz. ,,Protože chtěl odpoledne do Prasinek a já mu řekl, že nemůžu, protože jdu za vámi." Snape se na pohovce narovnal. ,,Vy jste mu řekl, že jdete za mnou?" Byl naštvaný. ,,Ano." Sklopil Harry hlavu. ,,Proč jste mu to proboha říkal? Už takhle je to pro vás nebezpečné!" Postavil se a mluvil nahlas. Harry se zvedl taky. ,,Protože svým přátelům nehodlám lhát!" Zvýšil hlas také. ,,V tomhle případě jste měl!" Snape už téměř křičel. ,,Nebudu lhát svým nejlepším a jediným kamarádům!" Zakřičel na něj zpátky Harry. Muž ztuhl. Nikdy neslyšel Harryho křičet. ,,Ale co jsem čekal, pochybuju, že víte, co je to přátelství." Hodil po něm Harry naštvaný pohled a vzal si do ruky svůj neviditelný plášť s tím, že se chytal odejít. ,,Máte pravdu, Pottere. Nevím." Odpověděl Snape chladně, ale Harry vytušil, že ta slova byla jako ticho před bouří. ,,Jedinou mou opravdovou přítelkyní za celý můj stupidní život byla vaše matka, kdybste věděl, jak je pro mě tahle situace složitá! Snažím se, opravdu se snažím, ale neumím to! Dopis, který jsem vám včera posílal jsem přepsal minimálně třikrát, než jsem byl schopen ho poslat! Vy se ke mně mezitím chováte nejlépe, nepočítaje vaši matku, jak se ke mně kdy kdo choval, a přestože jsem vás od sebe chtěl vyhnat, protože mám strach, že vám jen ublížím, chci abyste zůstal! Ne. Opravdu nemám přátele, ale Pottere, přestože dokážete být hlubece nesnesitelný, nevím, co bych bez vás včera dělal. Takže máte pravdu, nevím, co je to přátelství, ale nebudu naštvaný, když mi ukážete, jak má vypadat." Harry stál na místě jako opařený. ,,Omlouvám se, neměl jsem to říkat." Položil plášť zpět na pohovku. ,,Neměl, ale řekl." Pohlédl na něj chladně Snape. ,,Ale to nevadí... chápu to." Posadil se a zadíval se na chlapce, který pořád ještě stál. ,,Opravdu?" Posadil se k němu. ,,Dokáži být... řekněme uzavřený, pokud jde o emoce." Harry přikývnul. ,,Vážně? Toho jsem si nevšiml." Snape se pousmál. ,,Vypadá to, že se mé sklony k sarkasmu přenesly i na vás." Harry se uchechtl. ,,Asi." Usmívali se na sebe, ale chlapec přerušil oční kontakt, protože ho znervózňoval. ,,Pokud chceme být přátelé... měli bychom se poznat, nevím o vás skoro nic." Podíval se na Snapea a usrkl ze svého zeleného čaje s medem. Opravdu nejlepší, co kdy měl. ,,A co vás zajímá, Pottere?" Podíval se na něj Snape sebevědomě. ,,Na začátek by stačilo, kdybyste mi řekl, jak děláte tak výborný čaj." Usmál se chlapec.