Pane profesore...

4. Přátelé se dokáží omluvit

Harry neodpověděl. Nevěděl co. Profesor se v jeho náruči pomalu uklidňoval. Po pár minutách už ani nebrečel a on ho chtěl pustit. Snape ale momentálně nechtěl být sám. ,,Je to lepší, pane profesore?" Zeptal se ho Harry. ,,Ano..." Odtáhl se od něho Snape, byť ne zcela dobrovolně. ,,Děkuji..." Severus měl sklopenou hlavu. Cítil se slabý. ,,To je samozřejmost." Usmál se Harry a podával profesorovi, košili která byla přehozena přes opěradlo gauče. Snape ji beze slov přijal a pomalu se oblékl.

Harry. Co ty se mnou děláš? Byl ztracený. Seděli a nic neříkali, ale Snape se rozhodl to ticho prolomit. ,,Ocenil bych, kdybyste to nikomu neříkal... nic z toho, co se dnes stalo." Muž měl velké problémy s důvěrou. Nedůvěřoval ani sám sobě. Natož někomu jako je Potter. ,,Opravdu se nemusíte bát." Ujišťoval ho Harry.

Seděli a jen se na sebe dívali. ,,Asi bych měl jít..." Zvedal se nebelvír. ,,Ne... prosím, zůstaňte tu ještě chvíli." Profesor se na něj ani nepodíval. ,,Tak dobře." Posadil se zpátky. Cítil se zvláštně. ,,Chcete o tom mluvit?" Zeptal se mlčícího muže. Ten se na pár vteřin zamyslel, ale nakonec odpověděl. ,,Vlastně ani nevím..." Povzdecechl si a konečně navázal oční kontakt. ,,Dobře." Usmál se na něj chlapec s jizvou na čele.

Severusovi pořád nedocházelo, co se vlastně stalo. Bylo to jako sen. Hodně zvláštní sen. Potter, u něj v komnatě, sedící na gauči, mazající mu mast na holá záda a uklidňující jeho panickou ataku. To se prostě nezdálo být reálné. ,,Proč... proč jste se mi vůbec rozhodl pomáhat?" Snape vyslovil nahlas otázku, kterou si pokládal od doby, co ho Potter zvedl ze schodů. ,,Protože vás mám rád." Tak prostá odpověď, ale Severus jí stěží mohl uvěřit. Rád? Mě? Mě má někdo rád? A ten někdo je Potter? Byl překvapený, a to bylo ještě slabé slovo. Díval se na chlapce a bylo mu jasné, že mluví pravdu. ,,Ale... proč?" Pomalu ho hypnotizoval pohledem, až mu chlapec uhnul a zadíval se na plameny v krbu. ,,Protože jste jiný, než se jevíte a ta vaše schovaná část je ve skutečnosti milá." Usmál se na něj Harry. Severus se snažil vzpamatovat. ,,Ale víte, že o ní nesmíte nikomu říct?" Muži zvážněl výraz. Pokud si něco opravdu střežil, bylo to jeho soukromí. Nemohl dovolit, aby ho ostatní žáci vnímali jako Harry. ,,Vím, ale je to škoda." Pokrčil chlapec rameny a prohlížel si Severuse. Ten si povzdechl. ,,Třeba to jednou pochopíte." Řekl Snape s pohledem na zem. ,,Já to chápu, myslím. Jen je škoda, že to tak musí být. Nechci ani domýšlet, co by se stalo, kdyby se Voldemort dozvěděl, že tu spolu sedíme..." Tentokrát se přímému očnímu kontaktu vyhýbal Harry. ,,To bychom byli oba mrtví." Pokrčil rameny Snape. ,,Stejně nechápu, jak to všechno můžete zvládat, a ještě k tomu sám." Tentokrát se jejich pohledy střetli a Snape se opět podivil nad chlapcovými slovy. To kdybych věděl, Harry. Snape se zamyslel. ,,Asi jsem zvyklý být sám." Už jako malý byl teoreticky sám. Měl akorát Lily. V Bradavicích se poté bavil s nějakými spolužáky, ale to bylo spíš z nouze. ,,To je mi líto... Ale teď už sám nejste." Dal muži ruku na rameno Harry se smutným úsměvem. ,,Pane Pottere, nevím, zda si plně uvědomujete, koho si pouštíte do své osobní zóny, rád bych vám připomněl..." Harry skočil Snapovi do řeči. ,,Jo, to že jste smrtijed jsem si všiml. Taky jsem si všiml, že nejste zrovna společenský typ a ano, všiml jsem si i toho, že nejste takový morous..." Pak Harrymu došlo co řekl a zarazil se. ,,Merline, pardon." Snape se zasmál. Proč se nesměje častěji. Harry si nechtěl přiznat, že se mu líbí úsměv jeho profesora lektvarů. ,,Pane Pottere, děkuji za uznání, ale nechcete si to raději promyslet?" Zeptal se ho Severus už s vážným výrazem. Nechápal, že se s ním chce bavit někdo z jeho studentů. ,,Ne. Vždyť moje mamka musela mít nějaký dobrý důvod, proč se s vámi bavila." Usmíval se Harry na Snapea. ,,Takže vás nepřesvědčím, abyste se ode mne distancoval?" Zeptal se Snape naoko podrážděně, ale doufal, že chlapec vše myslí vážně. ,,Nepřesvědčíte." Zavrtěl hlavou Harry a Snapeovi se na tvář vkradl jemný, malý úsměv.