Princova milenka ✔️

40. Old king is dying

noc 20. března 1413

Londýnskou noční ulicí právě projel černý hřebec s mladým jezdcem na koni, za kterým vlál plášť. Doprovázel jej jeden muž na koni. Mladý jezdec rychle sesedl z koně a vešel vchodem dovnitř paláce.

,,Kde je Clarenceský vévoda?'' Volal Henry a sundal si kabát

,,Jsem tu bratře.'' Přišel mladý princ Humprey přivítat svého bratra. ,,Jsem tu bratře, plný zármutku.''

,,Jak se daří králi?'' Zeptal se Herny a chtěl vejít dál do paláce.

,,Zle. Velmi zle.'' Odpověděl Humprey

,,Prosím, ne tolik hluku pánové...'' Přišel k nim starší muž, člen královské rady. ,,Mluvte tiše můj princi.'' Řekl a vedl prince do ložnice jeho otce. ,,Váš král, otec můj pane, odpočívá, spí.. Nechcete jít s námi?''

,,Ne. Chci sedět u svého otce a dát na něj pozor.'' Řekl princ a muž sklopil hlavu. ,,Pošlete pro princeznu. Zaslouží si být u krále. Král ji miluje. Ať co nejdříve přijede.'' Muž kývl a i s ostatními odešel.

Princ tiše přišel k posteli svého otce, který tiše oddechoval a korunu si rukou hlídal u sebe. ,,Proč má u sebe tu korunu, která mu tolik neklidu přidává.'' Řekl tiše princ a přišel blíž. Dřepl si na zem a sledoval spícího krále. Poté se podíval na korunu. ,,Tížíš svého nositele jako zbroj ve chvíli pravého poledne, chráníš nás ale také pálíš zároveň.'' Princ se naklonil blíže k otci. ,,Veličenstvo...'' Král se však ani nehnul. Princ chvíli váhal ale nakonec dal králi svou ruku na tu jeho. ,,Můj otče.'' Šeptl princ. Král stále nic. Velmi tvrdě spal.

,,U bran dechu leží pírko však to se nepohne. Tvrdý to sen.'' Narovnal se princ a zamyslel se. ,,Sen, který loučil, na hlavě tolika anglických králů.'' Princ věděl, že otcova chvíle se blíží a nedokázal to snést. ,,Můj žal a slzy, příroda a láska pro svého otce od jeho syna.'' Princ se následně zvedl a svého drahého otce políbil na spánek ,,Mé právo je od tebe ta koruna královská.'' Princ hypnotizovaně sledoval zlatou korunu, která skoro až vypadala že prosí aby si ji mladý princ vzal. Skoro jakoby věděla že nyní bude zdobit princovu hlavu.

Princ korunu vzal a opatrně ji z králova sevření vyprostil. ,,Bůh ji ochraňuj, a kdyby síla celého světa stvořila v jednu obří ruku, slávu tvou ti nevezme.'' Princ sledoval zlatou korunu a opatrně ji oběma rukama držel. Princ přemýšlel zda ji vrátit ale tak moc jej lákalo si ji nasadit na hlavu. Proto vstal ze studené země, korunu si vzal a s bolestí v očích a na srdci opatrně a tiše vyšel z králova pokoje. Prošel okolo svých bratrů kteří se modlili a ani si ho nevšimli. Prošel rámem pod který se musel krčit neboť byl velmi vysoký a mířil do trůního sálu.

Mezitím princezna, co jí síly stačili jela na koni do paláce. S princem nyní trávili čas mimo Westminster ve Windsoru, kde se připravovali na narození nového člena královské rodiny. Bohužel přes její vysoké stádium těhotenství nebyla schopna ničeho než jen pouhému klusu. Přesto se ale snažila dorazit do Westminsteru co nejrychleji.

Princ šel dlouhou chodbou až ke trůnu. Velikými okny prosvítal měsíční svit, který celou místnost osvěcoval bílým světlem. Podél zdí byli v řadě u každého, mohutného sloupu vyskládané svícny s hořícími svíčkami. Bylo ticho, nikde nic jen dupot princových bot o kamennou podlahu. Celý palác působil až neskutečně mrtvě.

Princ vyšel čtyři kamenné schody až na trůn. Mohutný trůn sledoval a váhal. Nakonec si na starý, dřevěný trůn sedl. Trůn pod princovou vahou vydal vrzavé zvuky, které se tichou místností, téměř bez nábytku, nesli a odráželi se o kamenné stěny. Princ si zhluboka oddechl. Měl sucho v krku a hlavou se mu prohánělo stovky myšlenek. Sledoval okolí před sebou a docházelo mu, že jeho čas jako Waleský princ se velmi rychle krátí. Princ se nadechl a podíval se na korunu ve svých rukou. Držel ho pouze jediný pohyb rukama od prvního nasazení na hlavu a vyzkoušení, jak moc se mu při nasazení koruny na hlavu přitíží. A tak to udělal. Korunu si nasadil na hlavu a popravil si ji tak, aby mu seděla perfektně. Princ se opřel o ruční opěrátko rukou a podepřel si hlavu. Cítil, jak se mu slzy derou do očí. Pokoušel se je zastavit ale marně. Jediné co si teď přál aby bylo všechno jako dřív. Přál si složit hlavu do klína své ženy, zavřít oči a nechat ji, ať si hraje s jeho vlnitýma vlasama. Přál si ležet s ní v posteli a společně se smát a přemýšlet o budoucnosti.

Z Henryho zamyšlení ho vytrhl hlas jeho otce. ,,Warvicku! Glostre! Clarenci!!'' Volal král a jeho zvučný hlas se rozléhal chodbami paláce. Než princ stihl cokoliv dalšího udělat, dveřmi se už řítil král v noční košili přímo k jeho synovi sedícím na trůnu. Za králem šel zástup lidí. Kromě stráží co drželi pochodně také celá státní rada včetně vévody Williama a tří dalších princů. Princovi Henrymu došlo, že bude mít solidní problém.