,,Dominus, quidquid, per visum audtiotum, odoratum. Gustum et locutionem, tactum, gressum, deliquisti amen.''
,,Amen'' Zopakovala a ukřižovala se skupina lidí stojící u postele mrtvého krále, mezi nimi i nový král s královnou, kteří stáli v čele postele v první řadě, oděni v černém, stejně jako všichni ostatní. Henry měl na sobě honosný plášť a Anna měla za čelenku na hlavě připevněný dlouhý, černý závoj, táhnoucí se ještě pár centimetrů za ní.
Dívka se spjatýma rukama k motlitbě sledovala krále a po tváři se jí kutáleli slzy. Její manžel stojící vedle ní ji objal okolo pasu a ta se k němu ihned přitulila a svůj obličej zabořila do jeho černé tuniky. Nový král zavřel pevně oční víčka k sobě a svou hlavu si položil na tu její. Houpal se s ní mírně ze strany na stranu. Mezitím velká skupinka lidí odešla z královy ložnice a u krále zůstal už jen kněz s novým králem a královnou, kteří následně také odešli.
Do paláce se drali ranní paprsky slunce a palác zase ožil. Ovšem ne tolik jak tomu bylo dříve. V paláci lidé chodili tiše, oděni v černém oblečení a přáli si upřímnou soustrast. U hlavních dveří stál nový král Henry pátý s velkou skupinou stráží. Král byl oděn do černé tuniky a v brzkých jarních dnech jej hřál tmavý plášť, táhnoucí se za ním po zemi. Král již čekal jen na královnu, aby společně mohli usednout na trůn. Mladá královna, která přes sebe nyní měla stejný plášť jako její manžel, brzy přišla na pravou stranu vedle krále, který svou pravou ruku pozvedl a královna si ladně položila svou levou ruku na tu jeho. Svou volnou, pravou ruku si položila na své těhotenské bříško, ve kterém jak všichni doufali odpočíval nový, Waleský princ. Brzy se otevřeli velké, vstupní dveře a král s královnou obklopeni strážnými za doprovodu chrastícího zvuku zbroje vešli do trůnního sálu, kde na ně čekali zástupci senátu, soudci a další důležití páni pro vládu. Annin otec tam byl taktéž a své místo zaujmul ihned pod trůnem, jakožto otec nové královny. Král dal svým strážným pozvednutím ruky znamení, aby zůstali stát na místě a sám se s královnou vydal směrem k trůnu.
,,Dobré ráno. Bůh ochraňuj vaše výsosti.'' Uklonil se vrchní lord soudce, kterého nový král rozhodně v oblibě neměl a dal mu to najevo rázným ignorem.
V sále nesměli chybět ani princovi bratři, u kterých se král zastavil. Za nimi stála bývalá královna a vdova Jane, která se novému králi i královně ihned uklonila. Nový král se podíval na svou ženu, usmál se, ta mu úsměv opětovala a společně se otočili ke královým bratrům, kteří se královským výsostím hluboce uklonili. Mladá králova si svou levou ruku, kterou stále měla celou dobu položenou na králově ruce si položila taktéž na své břicho a na chlapce se usmívala. Král se na ně také pousmál, sklonil hlavu a ukázal na svůj plášť.
,,Toto roucho majestátné, není tak lehoučké jak si myslíte.'' Pokusil se bývalý princ o vtip ale princové se ani nepousmáli. ,,Bratři. Svým truchlením vytváříte jakousi báseň. Jsme na Anglickém dvoře ne Tureckém.'' To už se princové pousmáli a svého krále pozorovali. ,,Že král Henry je mrtev, plačte, toť i já pláču avšak král Henry žije v našich srdcích.''
John se usmál a promluvil: ,,Přesně tak. Vaše milosti.'' Henry se usmál a svou ruku položil na Johnovo rameno a podíval se mu hluboko do očí, kde viděl oči svého otce. Král se následně otočil k nim zády a usmál se na svou ženu, které následně jemně pohladil její těhotenské bříško. Chytil ji za ruku a podíval se na pana soudce a dva další muže vedle něj.
,,Vy všichni na mě podivně hledíte.'' Podíval se na všechny tři a poté zaměřil oči na soudce. ,,Však vy nejvíce.'' Páni si nervózně odkašlali. ,,Doufám že vy víte že vás nemám v oblibě.''
Soudce přišel ke králi blíž. ,,Doufám, že budu spravedlivě posouzen. Vaše milost mne nemá proč nenávidět.''
,,Ne?'' Řekl nahlas Henry a jeho hlas se nesl sálem. Přišel o dva kroky blíž k soudci a s hlavou pozvednutou a narovnanou páteří jasně ukazoval, kdo je tady králem. ,,Jak by mohl bývalý princ zapomenout jak velkých potup jsem od vás musel snášet a jak jste před mýma očima i ušima posměšňoval mne, i dnes vaši královnu?!''
,,Já za vašeho otce tenkráte jednal. Jeho obraz byl ve mne. Zkoumejte mysl královskou a věc berte za svou, buďte otcem a myslete, že syna máte, slyšte, jak tupí vaši důstojnost a nejstrašnější zákon vás bezohledně zlehčuje a vy jak synem tímto jste sám. A teď, představte si, že se vaší věcí ujímám a že vaší mocí se vašeho syna ujímám a krotit jej chci.'' Soudce sledoval svého pána a těkal očima i mezi ním a královnou, stojící opodál. Henry jej s pevným zrakem pozoroval. Občas se ale podíval stranou a pak zpět na něj.
,,Máte pravdu soudče a správně vážíte a proto i dále noste meč.'' Usmál se král. Soudce nevěřil svým uším. Králi se uklonil a sledoval jej, jak bere ruku své ženy a společně kráčejí k trůnu. Král vyšel jeden schod a pak se zastavil. Pozoroval královnu, jak její otec na ni pyšně kouká a líbá jí tváře. Poté se jí hluboce uklonil a královna se opět chytila za ruku svého muže.
Královna si přidržela své šaty a král svou královnu pozoroval a dával na ní pozor. Vedle velikého trůnu byl připraven i jeden menší, ke kterému se postavila královna. Oba se čelem otočili k téměř plnému sálu lidí, kteří se shromáždili pod trůnem.
,,Tok mé krve až doposud proudil v marnosti, teď vrací se a teče zpět, kde spojí se v jedno s nádherností vod a dmout se bude v přísné velebě.'' Řekl král zvučně a jeho hlas se rozezníval až do okolních chodeb ohromného paláce. Poté se podíval na levou stranu, kde stála jeho královna
,,A já vám slibuji, že věrnou královnou budu vám, i svému muži, krev svého slavného praděda, nechám proudit ve svých žilách. Také vám všem slibuji, že přivedu na svět silného a mocného syna královského, který jednoho dne usedne na trůn a náš slavný rod Plantagenetský Lancasterský bude pokračovat.'' Řekla ke svým lidem nová královna. Nikdo by nikdy neřekl že její jemný hlas bude tak zvučně znít.
Král s královnou následně usedli na Anglický trůn a oba sledovali lid pod nimi. Poté co král položil své ruce na ruční opěrátka, nabídl svou dlaň královně, která ji s úsměvem přijala.
,,Nyní povoláme vysoký sněm!'' Poručil všem král Henry.
ČTEŠ
Princova milenka ✔️
Fanfic-Příběh probíhá korekcí. Ve vydaných kapitolách může být něco občas někde pozměněno- Anglie rok 1403. Mladý princ, jehož povahu nedokáže ani jeho vlastní otec zkrotit, se setká s dívkou, která uchvátí jeho zrak natolik, že je ochoten se pro ni změni...
