Dny utíkali jako voda. Ani se nikdo nenadál a byla zima. Celý podzim, který dívka tak milovala strávila zavřená v pokoji svého syna a pozorovala prázdnou kolébku. John jí alespoň nechal do místnosti dát oltář se svíčkami, křížkem a svědcenou vodou. Později se tam dívka doslova usadila. Začala spávat na posteli, kterou jí tam král nechal zařídit. Celé dny trávila v černém oblečení a vyšla ven pouze na večeře a obědy. Zprvu tam nenechala nikoho vstoupit. S nikým nemluvila, s nikým se nesetkala očima. Později ale za ní začal chodit Henry. První si povídal spíše jen on a dveře. Brzy ho ale nechala dívka vstoupit a on si tak mohl povídat alespoň s její přítomností. Ač mu dívka neodpovídala, věřil že jej poslouchá. Usínala v jeho přítomnosti a brzy si s ním začínala i ona sama povídat. To se ale stalo až teprve nedávno. Henry za ní chodil každý den. Svěřoval se jí s jeho nejtemnějšími a nejhlubšími přáními a tajemstvími. Až na jedno. Na jedno, kterého se snad bál. Na jedno, které se týkalo jí...
,,A tak nás napadlo, zda nechceš semnou zítra do hospody. Dlouho jsi tam nebyla. Už snad ani neví jak vypadáš." Zasmál se Henry.
Dívka se na něj usmála a kývla. ,,Tak dobrá."
Večer se oba odebrali do hospody. John byl dost proti ale Henry ho ujistil, že to je dobrý nápad. Vrátí se do starého a oblíbeného prostředí, připomene jí co bylo dřív a třeba alespoň na chvíli zapomene.
V hospodě to žilo. Otevřeli se dveře a do nich vstoupil princ s blondýnkou. Odvedl jí k velkému stolu u schodiště. Přítomní u stolu zůstali s otevřenými ústy v úžasu, kdo je přišel navštívit.
,,No né. Koho to k nám čerti nesou!" Vstala od stolu paní Quickiová a šla hned princeznu přivítat.
,,To je dost že jsi se taky ukázala." Zasmál se Falstaff, který slezl houpavým krokem schody a pevně v objetí dívku stiskl. ,,Už jsme se báli že jsi na nás zapomněla."
,,Ne.. To nikdy.. jen... jen jsem teď měla trochu složitější období." Řekla smutně dívka a sklopila hlavu
,,Slyšeli jsme. Tak pojď. Dej si dobré pivo a zapomeň na starosti." Řekla paní Quickiová a podala princezně čerstvě natočené pivo. Společně s Petem, Doll, Bardolfem a Nedem si přiťukli a pomohli dívce zapomenout. Tak jak Henry doufal.
Dívka se smála na celé kolo, když jí Henry o půl třetí ráno odváděl do její ložnice. John tu nebyl. Bylo někde pryč.
,,Henryyyy ale co tyyyy?? Jak se cítíš?? Já bych ještě tančila!" Smála se dívka a odmítala lehnout do postele.
,,Ty jsi se tedy zřídila." Řekl Henry a pokusil se jí přikrýt dekou.
,,Heeenryyy.. Víš jaké to je?! Přijít o dítě? Které porodíš a pak zemře??" Hrnuli se slzy do očí dívce
,,Ano já vím ale stalo se a život jde dál. Jsem tu pro tebe kdykoliv kdy budeš chtít." Usmál se Henry
Dívka se na něj uslzenýma očima usmála. ,,Děkuji Henry." Byli u sebe najednou tak blízko. Jejich dech se odrážel od kůže toho druhého.
,,Anno..." Šeptl Henry a pohladil ji po vlasech.
,,Henry..." Šeptla Anna a dala mu jemný polibek na rty. ,,Chyběl jsi mi..."
,,Ty mě taky." Henry jí vrátil polibek ale mnohem vášnivěji. Poddali se pocitu lásky a vášni, kterou tolik let sobě i vzájemně si skrývali. John, který byl akorát na cestě do své postele po schůzce s generálem, která se protáhla až do noci, vše zahlédl. Bylo mu jasné že se to stane dřív nebo později. Ale doufal, že se to nestane před jeho očima. Bůh jej trestal. Trestal i ji za to, že si vzal ženu která byla pro jiného. Pro jeho bratra...
ČTEŠ
Princova milenka ✔️
Fiksi Penggemar-Příběh probíhá korekcí. Ve vydaných kapitolách může být něco občas někde pozměněno- Anglie rok 1403. Mladý princ, jehož povahu nedokáže ani jeho vlastní otec zkrotit, se setká s dívkou, která uchvátí jeho zrak natolik, že je ochoten se pro ni změni...
