Omlouvám se, neopouštěj mě!

Kapitola 4.

Mladý mistr odtáhl prsty od čela bělovlasé dívky, která po ztrátě kontaktu upadla vyčerpáním na zem. Kouzlo nahlédnutí, které na ní použil, aby poznal co je ta žena zač, z ní vysála hodně sil.

Ležela jen tak bezvládně na zemi s vlasy do všech směrů. Její bledá pleť skoro perfektně zapadala s jeho bílou podlahou, spolu s bílým služebnickým hábitem. Doslova, vypadala mrtvě. Co dávalo najevo, že je naživu, bylo její dýchání, její hrudník se pohyboval nahoru a dolů v pravidelném rytmu.
Chvíli si jí jen tak prohlížel. Nevěděl co si má o tom myslet.
Sehnul se, jako by ji chtěl zvednout, ale pak se v půlce pohybu zastavil a znovu se narovnal. Jeho tvář byla opět stoická.

,,Stráže!'' zvolal.

Stráže vběhli do mistrovy ložnice a uklonili se. Mladý mistr mávnul rukou, že mohou vstát. Když tak stráže učinili, čekali na mistrův rozkaz. V rukou drželi rovně své halapartny, aby špička zbraně mířila směrem ke stropu.

Mladý mistr ukázal na bělovlasou dívku. 

,,Někdo ji odneste na ošetřovnu.'' rozkázal. Potom se otočil na podpatku a šel zase ke svému stolu, na kterém měl položených několik pergamenů. Vzal do ruky štětec a začal psát.

,,Ano pane!'' řekl dobrovolník, který se nabídl, že jí ponese. Ostatní strážci šli zpátky za dveře. Během chvíle byl mladý mistr zase sám...tak, jak to měl rád.

Bělovlasá dívka se probudila další den. Její hlava pulzovala, bolela a její myšlenky byly rozházené. Co mi to jen mistr udělal? Držela si hlavu v rukách, jako pokus o uklidnění bolesti...potom si vzpomněla, váček z bylinkami!
Vytáhla z brašny, kterou měla přehozenou přes rám postele, svůj váček z bylinkami. Vytáhla jeden okvětní lístek květiny, které se říkala Mangeta, což byla rostlina, která uklidňovala bolesti hlavy,

Jeden si tedy vzala a dala si ho do úst. Začala ho přežvykovat. Ano, tato rostlina se musí jíst, nedává se do čaje, jinak by totiž ztrácel účinek.
Jakmile ho dostatečně rozžvýkala, se zavřenýma očima polkla a otřásla se nad hořkou příchutí onoho lístku. Wu Ming opravdu nenáviděla hořké.

Po chvíli bolest vážně ustoupila. S úlevou si lehla zpět do postele a doufala, že se bude moct ještě trochu prospat. Jenže:

,,Mladá paní.'' kdosi měl jiné plány. A ten někdo byla Lingling. Přicupitala k bělovlasé dívce a odhrnula přikrývku pryč. ,,Mladá paní, mistr Vás volá do služby. Prosím, nechte mě Vám pomoct s převlékáním.'' s tím jí popadla za ruce, vytáhla ji do sedu a hned se vrhla na její oblečení.

Bělovlasá dívka se okamžitě kryla. ,,N-ne! To není třeba, zvládnu se převléct sama!'' promluvila vyděšeně Wu Ming a na hlavní ranhojičku se koukala rozšířenýma očima.

,,Promiňte, ale jsou to mistrovy příkazy.'' trvala na svém Lingling.

A tak se bělovlasá dívka nechala poddat. Nelíbilo se jí, že na ní někdo sahal a už vůbec ne, že jí někdo viděl odhalenou.
Lingling zkontrolovala její zranění na rameni a zjistila, že rána se krásně hojí...tak, že po ní nezůstane ani jizva. Její noha už taky vypadala lépe, už nebyla tak nateklá.
Hlavní ranhojička pomalu na dívčinu bledou kůži navlékala bílou látku hanfu a dala si záležet, aby jí to přesně pasovalo. Vzala pás z toho nejjemnějšího hedvábí a uvázala jí ho kolem pasu.

Jakmile měla jistotu, že je vše perfektní, semknula ruce a zeširoka se usmívala. ,,Vypadáte nádherně.'' pronesla.

Bělovlasá dívka se podívala dolů na svůj hanfu. Rukama pohladila látku na bocích a pak se i ona usmála. ,,Děkuji.''