První den

8 0 0
                                    

Tak moc nervózní jako dnes, jsem nikdy nebyla. Moje škola mě poslala na výměnný pobyt do Las Vegas, nikdy jsem nebyla jinde než v Evropě. Stála jsem před školou a koukala po okolí, všichni se tu smáli, povídali si a mě nenapadlo nic jiného než že se baví o mně. Jsem trošku paranoidní, původně jsem sem vůbec nechtěla letět, ale moje nejlepší kamarádka mě donutila. Že prý ať nepromrhám svojí šanci nebo co. Zvonek, věc které jsem se bála nejvíc, ta škola je hrozně obří a já vůbec nevím kam mám jít. Po několika minutách bloudění jsem to vzdala, už dávno jsem měla být na první hodině. Já vím říkáte si, proč jsem se nikoho nezeptala o pomoc? Zrovna dvakrát mi mluvení s novejma lidma nejde, takže asi kvůli tomu. Najednou mi někdo poklepal na rameno, já jsem se hrozně lekla, takže jsem sebou cukla „jeej promiň nechtěla jsem tě nějak vyděsit nebo tak, jenom že vypadáš docela ztraceně. Nechceš s něčím pomoct?" hezky se na mě usmála, vyřazovala z ní dobrá energie „ ahoj, joo docela jsem emm hledám třídu C22" „to jsi se mnou ve třídě, tak pojď" když mi to dořekla někam se rozešla a mně nezbývalo nic jiného, než jí následovat. Došli jsme před třídu a ona otevřela dveře, až teď mi došlo že neznám její jméno, ale na to aby jsem se jí zeptala bylo pozdě.                                                                                     Už odešla do třídy a já tam jen tak stála mezi dveřmi. Učitel, kterého jsem měla teď mít, se na mě podíval úplně zmateně „ty jsi tu nová, ta z toho výměnného pobytu?" byl vážně milý, jenže já jsem v tu chvíli nedokázala nic. Ta nervozita, kterou jsem v sobě cítila, byla tak silná, že mi vibrovala i na konečkách prstů u nohou. Nevím jak dlouho jsem tam jen tak stála a tupě zírala,  dokud někdo nezačal hulákat přes třídu. „tak ta tady bude mít peklo!" celá třída se na to gesto začala smát, já jsem se koukla kdo to byl. Kluk ze zadní lavice, nohy nahoře jako frajer jak jinak, hnědé vlasy, rozcuchané ale zároveň upravené a oči v kterých se utopíš, protože jsou jako černé díry. Už teď vím že se mu budu vyhýbat, no nic Emmo jdeme na to, seznámení. „ ahoj já jsem Emma Richardsová a je mi 16" to bylo to jediné co jsem dokázala říct. Po tomhle mě učitel poslal sednou, zbytek hodiny jsem moc nevnímala a spíš jsem přemýšlela nad tím, že se mi chce domů. Z mého přemýšlení, mě vytrhl papírek který mi přistál na lavici zažiješ tady peklo o to se postaráme koukla jsem se za sebe kdo mi to hodil, nějaká partička ze zadních lavic, kde byl i náš pan neznámí, co mě nemá rád už od sekundy. Nějak jsem to neřešila, protože zrovna zazvonilo na přestávku. Rychle jsem se zvedla a utíkala na záchody, ne brečet nebo tak, ale napsat svojí nejlepší kamarádce Sandře. Ta mi vždycky dokázala zvednout náladu. Taky to dokázala znovu, psala si se mnou celou přestávku, dokud jsem nemusela jít na další hodinu. Překvapilo mě, že tam učitelka ještě nebyla, sedla jsem si a protože jsem se nudila jsem si začala číst. Najednou si ke mně někdo přisedl, nedávala jsem tomu moc velkou pozornost, což toho dotyčného naštvalo. Chytl mě za zápěstí, aby mě donutil se na něj podívat, byt to náš pan neznámí „ty mě ignorovat nebudeš ovečko" to oslovení "ovečko" se mi vůbec nelíbilo. „nejsem žádná ovečka debile" když jsem mu to řekla, vyvlíkla jsem se mu z jeho sevření a dál se věnovala knížce. V tu chvíli do třídy přišla učitelka „dobrý den" slušně nás všechny pozdravila a pohledem se zastavila u mně s panem neznámím „Jamesi proč sis přesedl" „je tu nová paní učitelko, nechtěl jsem aby byla sama" když tohle řekl, úplně se mi zvedl žaludek, radši bych byla s hnojem než s ním. Ale už vím že se jmenuje James, jediná dobrá věc na tom. Celou hodinu se se mnou pokoušel mluvit, já jsem ho už po několikáté slušně poslala do píče. Celý den utekl hrozně pomalu, jsem ráda, že už to skončilo a můžu jít do svého náhradního domova. Při cestě domů, jsem za sebou uslyšela jet motorku, hned jsem se na ní musela podívat (mám pro ně slabost) byl to typ který bych chtěla jednou mít, což mě donutilo se na toho motorkáře usmát. Ten mi pokývl hlavou a jel dál, tohle mi dnešek vážně zlepšilo. Když jsem došla domů, musela jsem si jít hned lehnout, náhradní rodina ještě nebyla doma, takže to bylo bez problémů. Koukala jsem chvíli do telefonu, když v tom mi přišlo oznámení na instagram, že mě někdo chce začít sledovat. Nevěděla jsem kdo to je podle profilovky, ale hned jak jsem se koukla na jeho fotky co má na profilu, bylo mi to jasný, James. Nevím kde sebral můj instagram ale prohlídla jsem si jeho profil, fotky co tam měl a bylo vidět, že chodí pořád jenom chlastat. U jedný fotky jsem se ale musela zastavit, seděl tam na motorce, která okolo mě projížděla když jsem odcházela ze školy. A mně došlo, že jsem se to usmívala na něj, to na něj jsem se tvářila jako měsíček na hnoji. Takhle jsem se za sebe ještě nestyděla, nevěděla jsem co s tím mám dělat, tak jsem to nechala plavat, šla jsem se vysprchovat a lehnout si. Ještě jsem byla docela dlouho na telefonu, než jsem usnula. Usnula jsem docela rychle, když v tom se mi zdála noční můra, pořád se mi vrací jedna a ta samá dokola. Probudilo mě to a já jsem už nemohla spát, ať jsem se snažila sebe víc nešlo to. Konečně se mi povedlo aspoň na chvíli usnout, když v tom mě zase probudili rány do okna, jako kdyby mi někdo házel na okno kamínky. Zvedla jsem se a otevřela okno, nic, nikdo tam nebyl. Chvíli jsem se ještě rozhlížela po okolí, jestli někoho neuvidím, ale nic. Nechala jsem to být a šla jsem si znova lehnout. Po asi hodině se mi podařilo znovu usnout a už mě probudil jenom budík co mi zvonil ráno.

POSEDLÝ LÁSKOUKde žijí příběhy. Začni objevovat