Adamas

Prolog

Venku se smrákalo a vítr začal nabírat na síle. Dnes večer byla předpovězena obří bouře, která dostala obyvatelstvo do obav. Může se stát tolik věcí, déšť může napáchat tolik škod, ale kdo by očekával, že dojde ke světoznámé události, která se zapíše do dějin?

Dnes všechny obchody, podniky a firmy zavíraly a propouštěly zaměstnance dříve, až takový strach vládl. Meteorologický ústav vydal největší možné varování před bouří co jde a to pro celý Rasswel, naši zem. Nejhorší předpovědi se však ukázaly na východu země, kde sídlí hlavní město Dosmine. Toto místo je nejvýznamější v zemi, je zde královský palác i sídlo vlády, jenž v Rasswelu pomáhá udržovat klid. Avšak dnes se jim to celé vymykalo kontrole a to ještě nezačalo to nejhorší.

Přesně v tuto dobu, kdy byli všichni obyvatelé Rasswelu schovaní ve svých domech, sklepech a jiných úkrytech, se vydalo na cestu deset záhadných duší. Na cestu k místu, jenž zde bylo známo pod názvem Muzeum. Z venku tak dokonce i vypadalo, ale co se dělo vevnitř, nikdo nevěděl.

Každá z těchto duší byla z jiných rodin, zvyků, sil a mocí. Jedna věc je však spojovala, všichni prahli po jednom.

Ta věc byla natolik vznešená a důležitá pro každého jednoho z nich, že za ni byli schopni obětovat svůj čas, zdraví, svou veřejně známou tvář a dokonce i život. Byla to věc tak cenná, že by se jí nevyrovnala jediná věc široko daleko. I kdyby se spojila všechna jiná bohatství této země, nikdy by nedosáhli této unikátnosti. Je zde však jeden háček. Tak, jak už to většinou bývá, to přece nemůže být lehké.

Tato země byla zvrácená, až moc. Více než jakákoli jiná. A lidi si to uvědomovali, věděli o tom, ale proč tedy nic nedělali? Odpověď je jednoduchá. Nikdo si to nechce připustit, ale hold pravda už je taková. Nikdo z obyvatel, vlády nebo i obětí těchto zvráceností nebyl schopen nic udělat, vždyť ani nechtěl. Po všech těch letech zajetých kolejích, už jim to možná připadalo i normální. Bez hanby se dívali na padající těla mužů, žen a dokonce i dětí. A oni to brali jako normální, pro některé to byla dokonce zábava, pobavení. Pak totiž zbyde více pro ně.

Dnešek byl však jiný, ne že by byl méně či více zvrácený, byl pouze jiný. Ve větru nebyla slepá naivita nebo smrt, bylo zde odhodlání, touha po slávě, bohatství a uznání. Zvrácenost.

Obyvatelé této země toho byli schopni obětovat dost, a to jen proto, aby dostali šanci, tu šanci vystoupit z davu a promluvit. Chtěli tu jedinou šanci za každou cenu. Byli už unavení z toho, jací lidé vládli této zemi, a tak to chtěli změnit. Což by bylo normální, kdyby však kvůli tomu neumíraly tisíce lidí každý rok. Už dávno nešlo o férovou hru plnou důvěry v sami sebe a své spoluhráče. Ne, vláda z toho udělala pobavení a svým poddaným dále opakovali, že pokud vyhrají, svou šanci získají. Všechno to však byla lež, celou tu zatracenou dobu jim jen lhali a stále lžou.

Bylo by totiž triumfální spatřit vítěze, který by konečně svou šanci získal, že? To je to, na co všichni čekají. Nikomu se to však ještě nepodařilo. Za celá ta dlouhá léta se ani jeden člověk nedostal k výhře. Avšak dnešek bude jiný, má sílu změnit vše od základů. Lidé protestovali dost dlouho, že to přešlo své meze a i vláda musela zakročit, povolali tak deset lidí, aby se utkali o hlavní cenu, zdaleka to však nebude jednoduché.

Ti lidi jsou dnes jiní, ta atmosféra je jiná, avšak cena zůstává stále stejná.

Adamas.