Wrong number little spider/CZ✔️

jak jste mohli!?

PETER POV
Už jsou to dva týdny od toho, co jsme s Tonym dokončili oblek pro spider-mana aka mě samozřejmě....už ho mám i u sebe samozřejmě, že pan TONY neví o tom kdo spidey je. Ani Natasha to neví! No nic. Šel jsem do obýváku za ostatníma. Byli tam všichni.  ,,Petere můžeš na chvilku?" zeptal se mě Tony  ,,jasně" šli jsme s Tonym do mého pokoje. Nechápal jsem proč tam. Sedl si semnou na postel  ,,víš Petere opravdu mi na tobě záleží...a chtěl bych ti něco dát" podíval jsem se na něj. Nemohl jsem uvěřit tomu co říká. Vzal mi ruku a vytáhl něco z kapsy. Než jsem se stačil vzpamatovat už mi na ruku dával hodinky.  Podíval jsem se na něj  ,,děkuju" usmál se na mě.  ,,vidíš tohle?" ukázal na tlačitko na hodinkách, přikývnul jsem.  ,,když to zmáčkneš až se děje cokoli. Tak hned za tebou příjdu jo?"  Přikývnul jsem. Obejmul jsem ho.  ,,děkuju....za všechno" řekl jsem když mě objal nazpátek. Pak jsme šli zpátky do obýváku. Měli jsme filmový maratón.

Na druhý den ráno jsem byl vzhůru jako první. A jelikož tajím jeden zrychlený metabolismus tak se mi to hodilo. Vzal jsem si do ruky mobil. Rozhodl jsem se napsat incognito squad.

Peter
Ahoj

Cinknul mobil v obývacím pokoji. Šel jsem se tam podívat. Byl od Steva. To je blbost

Peter
Huh?

Opět cinknul. Šel jsem se podívat na rozsvícenou obrazovku. Na obrazovce bylo mé jméno a zprávy, které jsem napsal. To ne. Ne ne ne. Já celou dobu psal Avengers!? Jak mohli. Jak..najednou přišel do místnosti Tony.  ,,a ahoj Petere" podíval jsem se na něj  ,,ty jsi pan incognito viď?"  Tony se zarazil.  ,,Petere já chtěl, my jsme chtěli-"  ,,asi jste se dobře bavili viď že jo? Museli jste mít fajn zábavu..." začali mi téct slzy. Tony šel ke mně  ,,NE! Zůstaň kde jsi! Nepřibližuj se ke mně!" Tony se zarazil, ale zastavil. V tu chvíli přišli do místnosti i ostatní. Bruce promluvil jako první.  ,,co se stalo? Petere?"  ,,jak jste mohli?" řekl jsem zlomeně. ,,Petere chtěli jsme ti to říct" řekl Tony. Rozbrečel jsem se a utekl směr schody.  ,,Petere počkej!" to byla Pepper. Běžel jsem po schodech dolů. Musím pryč. Brečel jsem. Celou dobu jsem pro ně byla jen nějaká hračka. Psal jsem jim jak se cítím a oni celou dobu mě jenom využívali aby se mohli skvěle bavit.  Byl jsem už venku. Nezastavil jsem se. Můj pavoučí smysl se najednou zbláznil  ,,běž zpátky TEĎ!" Ignoroval jsem ho.  ,,uhni z CESTY!"  běžel jsem dál. A pak jsem ucítil něco jako šipku v mém krku. Poslední věc, kterou si pamatuju dří než všude byla tma. Bylo to jak jsem zmáčknul tlačítko na hodinkách od Tonyho.

TONY POV
Díval jsem se jak Peter utekl. Brečel. Všichni byli naštvaní na sebe. Měli jsme mu to říct už dávno. Proč jsme byli tak hloupí! Musím ho najít, kam to běžel. ,,je to naše chyba" řekla Natasha. Přikývnul jsem. Najednou promluvila Friday.  ,,pane Starku. Dostala jsem signál z Peterových hodinek" zpanikařil jsem.  ,,kde!?"  ,,Peter je v pohybu zdá se že únos" Avengers měli paniku v očích.  ,,sleduj signál dál a řekní až zastaví!"

Jo mohli jsme ho sledovat, ale nemohli jsme riskovat Peterův život. Už to je půl hodiny.  ,,zastavili"  ,,Avengers! Jdeme si pro člena rodiny!" a šli jsme pro obleky a zbraně.

PETER POV
Vzbudil jsem se a zjistil, že jsem přivázaný k židli. K mému Parker Luck to bylo vibranium. Vážně!? Jediná věc, kterou neumím rozbít. Do místnosti přišel muž a žena. Muž měl na hlavě akvárium  ,,Becku?! May!?".

Dneska už druhá kapitola. K večeru nebo pi večeru výjde další :).
-Justy