Zastav a podaj ruku/m+

7

Pohľad Dominika: 

Hned jak mi to odpověděla jsem měl v sobě strašně velký hněv a chut mu jít přijebat, už ji k němu nepustím a nedovolím mu aby jí ublížil. Nevim proč ale mám potřebu ji ochránit. Jsem si stoprocentně jistej, že by mi to nřekla kdyby pod vplivem nebyla. 

"Už máš devatenáct let, nemusíš přijít domů ne?" Zeptám se jí nejjednodušší a nejlehčí otázku, která mě napadla. Nechci ji pustit zpátky vzal bych ji k sobě i když ji až tak kurva neznám.

"bahah a kde by som bývala a spala a kto by mi dával na jesť a ako by som išla do školy?" Ddpověděla mi a zasmála se při tom jak vzlykla. Já jsem si ji více naklonil k sobě a rozhodl jsem se jí zeptat:

"Když chceš můžeš být převážně u mě, bydlím sám a mám dvě postele a vůbec by mi to nevadilo. Zajistím ti všechno co potřebuješ a potom když budeš chtít tě zaměstnáme tedy v našem labelu." Co to kurva se mnou je? Právě jsem zajistil bydlení dívce, kterou vůbec neznám, ale v hlavě moc doufám ať řekne ano a můžu s ní trávit čas a dávat jí pocit domova a klidu. Nevím co je to se mnou. Ona je krásná a strašně malinká, vypadá na mladší než 19 vsadím se, že v obchodech stále od ní ptají občanku. 

"Mne by sa to určite páčilo, ale nebolo by to jednoduché, zároveň nechcem teba obťažovať, mohli by sme to spraviť tak, že najprv by som dostala prácu a potom by som sa nasťahovala" Řekla trochu vyklepaně. Nutit ji nebudu a když si to takhle přeje, to tak učiníme ale chci ji mít aspoň trochu kurva pod dozorem zním jak přemotivovaný otec.

"On tě mláti?" Zeptám  se jí hnusnou otázku. 

"Nie" Odpoví potichu. Vim, že lže.

Pak jsme se vratili do dobré nálady a smáli se furt a rozhodli jsme se, že pujdeme do studia kde by měl být aktualně jen Jakub.

"Dáme ešte cigu?" Zeptá se. 

"Jo klidně" Odpovím ji a obidvaja si zapálime cigaretu.

"Mňa už bolia nohy" Řekne přičemž si sedne na zem a udělá zvuky jakože pláče a začne se smát. Já se na ní začnu smát taky a zvednu jí za ruku, kterou nastavila na pomoc. 

"My jsme úplne v píči do píči" Řeknu a oba se začneme strašně smát. 

Když vyjdeme na poschodí, kde jse nachádzi studio, stojíme ješte před dveřmi protože Klára je ve strašnim stresu.

"Klid, ono bude tam jen Jakub on ti nic neudělá jo?" Zeptám se jí řečnickou otázku.

"Dobre, som v kľude, môžeme ísť" Řekne odvážne.

"Dobře" Řeknu a začnu odemykat dveře. Když je otevřu ji řeknu nech se nezouvá a ať si klidně sedne na gauč. Ona tak udělá a oba si svlékneme mikiny a ona i mojí bundu, která jí strašne slušela. Jakub asi nahráva. 

"Dáš si něco k pití?" Zeptám se jí.

"Podľa toho, čo." Odpoví mi.  Já vytáhnu z ledničky flašku bíleho vína. 

"Muže být?" Zeptám sa jí a zatresu s flaškou ve vzduchu.

"Ano môže byyyť" Odpovie a usmeje sa. Ja se otočím a za sebou slyším hlas Jakuba. 

"čuus brácho" Řekne. 

"Čaau" Řeknu mu spět.

"Kláro?" Řekne Jakub. On jí zná?