"Ja tomu nerozumiem" Poviem a cítim ako sa mi začne triasť noha.
"Tak by jsi dneska přespala u mně nebo Dominika a zítra by jsme spolu šli k tobě domů pro věci a pak by jsi bydlela u mně nebo u Dominika" Povie Jakub a mně sa celkom aj nápad páči.
"Dobre, ďakujem" Poviem.
"Tak dnes by mohla spát u mě, mně víc zna takže jse nemusí bát, víš jak" Povie Dominik a zmurkne na Jakuba.
...
Potom sme sa chvíľu rozpravali a popijali víno. Vypadá to tak, že Jakub vravi pravdu. Po dosť dlhom rozhovore sme sa rozhodli ísť po svojich cestách co znamená, že ja Dominikom a Jakub k sebe domov.
Keď dorazíme k Dominikovy do bytu sa vyzujeme a sadneme na gauč.
"Máš hlad nebo něco?" Spýta sa ma
"Nie, ďakujem." Poviem mu.
"Dobře, když chceš Jdi do sprchy, já ti dám nějaké oblečení" Povie.
"Áno to by bolo fajn." Poviem a on sa rozide do jeho spálne a donesie mi tričko, ponozky a k tomu jeho boxerky bahaha
"Slyšel jsem, že tohle holky rádi nosí" Povie a zatrasie so spodním prádlo vo vzduchu.
"Hej, videla som to niekde." Poviem a zasmejem sa.
"Tak tam je koupelna" Ukáže a podá mi oblecenie.
"Dobre, ďakujem" Poviem, usmejem sa a smerujem do kupelne, kde vykonám hygienické potreby a idem sa obliecť. Jeho slávne boxerky sú mi bohužiaľ veľké tak, že by mi padli tak som si nechala moje nohavičky s podprsenkou a jeho tričko s ponozkami. Keď vyjdem s kúpeľne ho vidím ako pozerá nejaky film.
"No tvoje slávne boxerky sú mi veľké, je mi ľúto" Poviem a urobím smutnú a nakoniec sa zasmejem. Pričom mam jeho ponozky na nohách dokrčené lebo, keby si ich vytiahnem tak ich mam asi aj po kolená.
"Vždyť to sou ty nejmenší co mam" Povie a urobí smutného. Na čom sa obidvaja zasmejeme.
"Koukneme něco?" Povie a naznačí mi na miesto vedľa seba. Ja si na miesto sadnem.
"Nechceme sa viacej porozprávať" Poviem a opriem sa jemné o neho, nie celou váhou lebo co keď mu prídem ťažká a teraz keď ma vidí bez nohavíc co keď mu prídem nechutná?
"Klidne" Povie. Ja si sadnem otocena k nemu a on ma napadoní.
"Jakub je tvoj najlepší kamoš?" Spýtam sa ho.
"Jo, je fakt dobrej, ví jak pomoct a vím, že kdyby se něco dělo se mě zastane a ja bych jse vždy zastal jeho." Povie a ja prikývam.
"Nikdy som takto nikoho nemala, ja som vždy bola sama. Vždy ma každý obchadzal alebo do mňa drgol, odmalicka cítim, že som rozlišná od ostatných, ale nie tak dobre rozlišná ale tak zle, rozumieš" Poviem a on prikývne.
"Rozumim a určitě to bylo a je těžký ale chci aby jsi věděla, že mně jse tvoje rozlišnost líbí" Povie a mňa zahreje pri srdiečku.
"Ďakujem" Poviem mu.
"Já jsem byl taky vždy jinej ale tak, že měli lidé většinou respekt" Povie a ja prikývnem na znak porozumenia.
"Moje máma mi to vždy dávala před ksicht, že jsem jinej a bylo to divný protože ona je dobrá máma, ale dělala tohle a já to nenáviděl. Můj táta mi říkal, že je to vzácní v téhle době být jiný" Povie a ja sa snažím pocítit to, co asi on cítil v jeho situacií.
"Jo jinak, tvoje máma je strašne milá a starostlivá no hodně jse bojí a určitě tě bude milovat" Povie mi a ja sa nad ňou zamyslím. No moje myšlienky sa presunu na otca, ktorý podľa mňa čaká, kým dôjdem domov a dobije ma.
"Iba si skočím na wcko" Povie rýchlo a smerujem k toalete. Keď mobil otvorím tam mam 70zmeskanych hovorou od neho. Začnú mi tlačiť slzy a ja začnem panikáriť jja tu byt chcem. Utriem slzy a idem za Dominikom.
"Všechno v pořádku?" Spýta sa opatrne. Ja mu iba do ruky dám môj mobil kde mam strašne veľa zmeškaných hovorov.
YOU ARE READING
Zastav a podaj ruku/m+
Random"Chci ti pomoct" povedal a pozeral mi hlboko do očí. "Vážim si to...., ale mne už pomôcť nejde, som proste stratený prípad" odpoviem mu so slzami v očiach. "To já taky..." povie mi a utrie mi slzu ktorá mi steká po líci.
