Pohľad Klári:
"Jseš Klára ne"? Spýta sa ma Dominikov kamarát. Vôbec netuším kto to je a odkiaľ vie moje meno. Veľmi sa bojím.
"Áno som Klára, odkiaľ ma poznáš?" Odpoviem mu a zároveň sa ho spýtam pri čom, si on sadá aj spolu s Dominikom na gauč.
"Vždyť to jsem já Jakub, tvuj brácha ty jsi mě nepamatuješ?" Toto neni možné, ja predsa nemám brata.
"Nie, ja nemám brata" odpoviem mu. Dominik iba na nás pozerá nechápajúco.
"Asi si mě nepamatuješ protože, jsi byla velmi malá když jsme se viděli naposledy a máma mi ukazovala tvoje aktuální fotky proto jsem tě poznal" Odpovie mi a ja na neho zarazene pozerám.
"Veď moja mama zomrela" Poviem mu.
"Ne, nezemřela, náš otec jí vyhrožoval, že když tobě a jemu nezmizíme ze života udělá něco špatného a on tě vzal z Varů na Slovensko kde tě vychoval proto mluvíš Slovensky a teď jste tu asi neví že tady bydlím." Povie a ja neviem tomu uveriť.
"To jsi mi vlastně, říkal." Povie Dominik Jakubovi.
"Moja mama žije?" Spýtam sa potichu a pozriem sa na Jakuba.
"Jo a múžu tě k ní někdy vzít." Odpovie mi.
"Těď žiješ s tím skurvysynem?" Spýta sa ma.
"Áno" Odpoviem mu s povzdychnutím.
"Tak se sním mužeš rozloučit protožě jdeš bydlet kě mne" Povie mi.
"Nebo kě mně" Povie Dominik.
"Jinak vy spolu chodíte?" Spýta sa nás Jakub.
"Nie" Odpoviem mu.
"Stále nedokážem uveriť tomu, že mám brata a moja mama žije." Poviem mu a slza mi stešie po tvári.
"Pojď sem." Povie Jakub a vtiahne ma do objatia.
"Táta tě mlátí, že?" Spýta sa ma Jakub v objatí a ja sa v ten moment odtiahnem.
"Čo!? Nie!" Poviem zo zvýšeným hlasom.
"Dělal to mně i mámě, můžeš mi lhát ale nic tím nevyřešíš" Povie mi pričom si sadne späť na gauč. Ja jeho krok zopakujem len si sadnem bližšie ku Dominikovy, ktorý mi pohľadká ruku.
YOU ARE READING
Zastav a podaj ruku/m+
Random"Chci ti pomoct" povedal a pozeral mi hlboko do očí. "Vážim si to...., ale mne už pomôcť nejde, som proste stratený prípad" odpoviem mu so slzami v očiach. "To já taky..." povie mi a utrie mi slzu ktorá mi steká po líci.
