Vyjde to?

Jen pohled?

Ondřej Sokol. Mladý herec a již několik let člen partičky. Při svých začátcích v tomto pořadu netušil, jak moc to jeho život ovlivní. A neovlivnil ho ani tak ten pořad, jako ti lidé, zejména Igor, Igor Chmela. Byl pouze o rok starší, než Ondra, byl talentovaný, inteligentní, a ač si to Ondra nechtěl přiznat, byl i velmi atraktivní. Vlastně víc než to. Už od jejich prvního setkání Ondra cítil jistou přitažlivost, která postupem času sílila, až se z ní zrodila zamilovanost. Ondra Igora hrozně obdivoval a strašně se mu líbily jeho temné oči, jeho vlasy, taky se mu líbil jeho humor, či charisma, vlastně se mu líbil úplně celý, bez jakýchkoliv připomínek, či poznatků. Ta jeho poblázněnost trvala již několik let, Ondra si tedy často říkal, bude tomu někdy konec?

„Další vystoupení za námi.” Řekl Michal, zatímco ho ostatní následovali do šatny. Napřed Richard, potom Igor a jeho následoval Ondra. „Dneska to byla prdel” Smál se Richard, vzpomínající na své trapasy. Zatímco se Michal a Richard převlékali a povídali si, Igor jedl nějaké ovoce, které jim bylo nachystáno a Ondra seděl v rohu a poslouchal. „Hele, chlapi, my jdeme, tak pak přijďte, jo?“ Zeptal se Michal a Igor mu na to souhlasně přikývl, vypadal přitom, jako by neslyšel ani slovo, to ty dva ovšem nezajímalo a dveře se za nimi zavřeli dřív, než někdo z těch zbylých dvou stihl odpovědět.

„Děje se něco?” Zeptal se Igor, když si přišel blíže k Ondrovi. Ondra se zahleděl do jeho tmavých očí, byl ztracen. Ovšem uměl to dobře maskovat a teď jeho odpověď „Ne” Igora nijak nezaskočila. Proto jen pokrčil rameny, zvedl se ze židle a šel se převléct. Ondra naznal, že by se též mohl převléknout, tak se tedy vydal ke skříni, hned vedle Igora.

„Taky už se tak těšíš domů?” zeptal se Igor, Ondra mu na to odpověděl „Ani moc ne” po očku sledoval Igora, jak si svléká tričko „nemám na co.” Igor se na něj podíval, přičemž Ondra rychle uhnul pohledem. „Jo, to chápu, já mám aspoň Janu.”

Jana. Igorova manželka. Jak moc na ni Ondřej žárlil. Kolikrát v noci nespal a představoval si, že by byl na jejím místě. Představoval si, co by spolu dělali, kdyby nebylo Jany. Ale musel uznat, že byla opravdu milá, a Igorovi to přál jen z důvodu, že věděl, že s ním nemá šanci. Přeci jen, dva muži, herci, spolu nemají šanci.

Ondra nevěděl, co na to říct, tak se jen usmál. Igor pokračoval v převlékání, a Ondra ho pomalejším tempem doháněl. „Hele Igi?” „No?” Otočil se Igor směrem k Ondrovi. Ondra netušil, co má dělat a ani nevěděl, proč udělá, to co udělal. Přiblížil se k Igorovi. Jejich rty se skoro dotýkaly. Ondra čekal, že mu Igor řekne, ať toho nechá,že jsou kolegové, jenže on nic neřekl. Mlčel. Skoro jako by to chtěl. Ondra v tu chvíli lehce zaváhal, ale něco v něm ho stále přibližovalo blíž a blíž k Igorovi. Ondra se ještě víc přiblížil, jejich rty se skoro dotýkaly...

„No tak, kde jste?” Vrazil najednou do místnosti Richard, ve spěchu ani nezaklepal. Igor a Ondra od sebe rychle odskočili. „Už skoro jsme, čekejte na nás venku” řekl Ondra, zatímco Richard, opět vypadajíc, že nerozuměl ani slovo, odešel. Po zbytek jejich převlékání bylo trapné ticho. Jakoby oba věděli, co by se stalo dál, ale vlastně se nic nestalo, přes to ovšem bylo ticho. Poté si jen vzali věci a bezeslov se vydali ven, za Richardem a Michalem.