Vyjde to?

Důkaz lásky (18+, nebo klidně míň)

Igor zůstal sedět na svém místě, zatímco pozoroval Ondru, který se čím dál víc vzdaloval od něho, směrem do jiné místnosti. Tam za sebou zavřel dveře, chvíli bylo naprosté ticho. Ale ne takové to trapné ticho, spíše takové to smutné, které bývá třeba při pohřbech, ale s tím rozdílem, že zde nikdo neumřel. Igy moc nevěděl, co má dělat, vlastně během toho čekání dostal žízeň, tak se trochu napil z Ondrova otevřeného piva, které bylo stále ještě vychlazené.

Po ještě delší chvíli se Igor rozhodl, že půjde Ondru zkontrolovat. Přišlo mi totiž to ticho až moc podezřelé a divné, že se stále nevracel. Zvedl se tedy z gauče, ve kterém za tu chvilku vyseděl důlek, a šel směrem ke dveřím, za kterými byl Ondra. „Ondro?” zaklepal na dveře „Můžu dál?” Žádná odpověď. Zkusil to tedy znovu. „Ondro? Jsi tam?” Zase bez odpovědi, rozhodl se tedy i bez Ondrova souhlasu vejít.

Když vešel do místnosti, uviděl nějaký ten nábytek, skříně, stůl, křeslo, ale také postel, na které ležel Ondra, zády ke dveřím. „Ondro?” pomalu se přibližoval k posteli „Jsi v pořádku?” Sedl si na druhou stranu postele, něž ležel Ondra. „Ne.” odpověděl jednoduše Ondra, poté se otočil směrem na Igora a posadil se. Jeho oči byly rudé od pláče, slzy mu ještě stékaly po tvářích a na tričko.

„Igi, jestli to říkáš jen proto, že nechceš, abych odešel, tak to řekni. Já nechci zůstat a trápit se dal, když to tak ty necítíš.” Igor se mu zahleděl do očí a přisunul se blíž k němu. „Já to myslím vážně. Miluju tě.” „Co?” Utřel si Ondra slzy do rukávu. „Nenuť mě to opakovat.” Usmál se Igor a odvrátil svůj zrak od Ondry. Ten mu položil dlaň na stehno, jeho výraz se změnila v překvapení. „Já- já nevím zda ti věřit. Před nedávnem jsi tvrdil, jak miluješ Janu a mě ne a teď tohle?” Prudce se zvedl z postele, takže Igor trochu poposkočil.

Ondra stál u okna a díval se ven na ulici, na lidi. „Já ti nevěřím, Igore.” Igor neváhal, zvedl se z postele a směřoval k Ondrovi. „Opeavdu Ondro. Já to nevěděl, aby teď na tebe pořád myslím. Na tvé modré oči, hnědé vlasy, tvůj úsměv. Na to, jak mě dokážeš rozesmát. Na tvoje charisma, které mě okouzlilo. Ondro, ty mě přece znáš, víš, že nejsem na tyhle rozhovory. Tak co mám udělat, abych ti to dokázal?” „Já nevím.” Odpověděl Ondra. Igor se podíval Ondrovi do očí, poté dolů a dostal nápad. „Možná...” řekl, zatímco Ondru pomalu strkal k posteli „sedni si” Ondra, stále trochu netušící, dělal, jak mu Igor řekl. „Možná vím, jak ti to dokázat.” „Jak?”

Igor se sice trochu styděl, ale klekl si před Ondru, mezi jeho nohy. O dra už začal tušit, neuhnul, nechal Igora. Vlastně už mu začínal věřit. „Můžu?” zeptal se Igor, váhající, zda se může Ondry dotknout, anebo ne. Z druhé strany mu byl udělen souhlas, tedy svými dlaněmi přejížděl po Ondrových stehnech. Ondra byl trochu nedočkavý a poněkud nadržený z toho, jak viděl Igora před ním klečet, tak se rozhodl, že proces trochu zrychlí, proto si začal rozepínat pásek u svých džínů. Pásek za chvíli odletěl do kouta. Igor, jenž se též nemohl dočkat a začínal pociťovat trochu vzrušení, se chopil rozepínání kalhot, které brzy skončily vedle pásku. Přes spodní prádlo bylo vidět Ondrovi nádobíčko, které neváhal odhalit.

Igor se začervenal. Vlastně si nepamatoval, jak velkého ho Ondra měl, ale byl příjemně překvapen. „Neboj se, nekousne tě.” snažil se Ondra snížit Igorovu tenzi tímto vtípkem. Igor se nad tím pousmál, ale stále trochu nervózně přiblížil svá ústa ke špičce. Jemně ji olízl. Ondra se opřel o postel, jeho jazyk byl totiž velmi jemný a příjemný. Po chvilce se Igor rozhodl trochu postoupit, vzal celou špičku do pusy a jemně ji cucal, což Ondru donutilo ze sebe vydat pár sténavých výdechů. Pro Igora to bylo slast poslouchat, jak se to Ondrovi líbí, zároveň mu jeho kalhoty začínaly být trochu úplnější, něž by měly.

Ondra byl v nebi, ne úplně, ale spíš takovém nebi na zemi. Igor pracoval velmi jemně a příjemně, Ondra nic takového nikdy nezažil. Své dlaně vložil na Igorovu hlavu, hrál si s jeho vlasy, zatímco mu Igor dělal dobře. „Doprdele, Igore...” zalapal po dechu Ondra a chytil Igorovu hlavu, celá jeho délka byla zanedlouho v Igorových ústech, což nutilo Igora lapat po dechu, ale přetrpěl to. Pro Ondru to byly příjemné chvilky, nikdo z jeho bývalých mu nedopřál takové pocity.

„Na tohle nejsi připravený.” Řekl Ondra, když Igora odtlačil od sebe, vzal ho do náruče a nesl neznámo kam. Teď už věděl, že ho Igor miluje a byl ochoten i on Igorovi ukázat jeho lásku. Tady to vše teprve začíná.