Vyjde to?

Ozvěna (obsahuje 18+ věci, čtěte na vlastní riziko)

Možná to bylo kvůli jeho opilosti, možná to prostě chtěl udělat. Ještě trochu se přiblížil, aby zjistil, zda o to Igor též stojí. Potom ho políbil. Něžný, ale rychlý polibek.

„Ondro-” Než ze sebe Igor stihl vymáčknout zbytek věty, dal mu Ondra další. Pevně držel Igora u sebe, hlavu mu k té své tiskl jeho dlaní a druhou mu přejížděl po stehně. Igor byl z toho v šoku, netušil, že to Ondra takhle cítí. Ale vlastně hi ty polibky donutily přemýšlet, jak to on vlastně cítí.

Než stihl začít přemýšlet, cítil, jak se Ondrův jazyk dobývá do jeho úst, nechal mu volný průběh. Ani nevěděl, jestli to chce, navíc měl ženu, ale přesto moc neodporoval. To zase Ondra nevěděl, jak daleko to chce zavést. Sice byli oba opilí, ale nechce dělat něco, čeho by později litoval jak on, nebo Igor. Navíc do toho Igora nechtěl tlačit. Proto přestal.

„Promiň.” Řekl Ondra a zvednul se a své kroky zamířil do koupelny. „Počkej,” řekl, ještě nevzpamatovaný Igor „pokračuj.” Ani nevěděl, proč to řekl. Možná to byl ten vliv alkoholu, možná to bylo něco jiného. Ale pouze dvěma slovy způsobil něco, co se nemohlo zastavit a co ovlivní jejich životy, a to hodně.

Ondra na nic neváhal a vrhl se na Igora. Přimáčkl ho ke zdi, Igor trochu zajekl, protože takovou rychlost nečekal. Začali se opět líbat, bylo to jiné, než předtím, vášnivější, dravější. Přeci jen, mezi ptáky je sokol dravec. Ondrovy dlaně přejížděly přes Igorovo tělo. Igor se poddal a své ruce obmotal okolo Ondrová krku. Už nepochyboval a začal si to užívat. Ondra přimáčkl Igora blíže k sobě, takže vzájemně cítili, jak se to tomu druhému 'líbí'.

„Ondro...” dýchavě zasténal Igor. Ondrová dlaň sjela do míst, kam by si dříve neodvážil, ale po pár sklenkách alkoholu byl jako znovuzrozený. Igor ucítil jeho dotek a zhluboka se nadechl. Ondra se mu podíval do očí, Igor zas do jeho. V Ondrových očích bylo vidět vzrušení, v těch Igorových spíše strach. Toho strachu si všiml, proto jejich rty opět spojil, aby dal Igorovi pocit bezpečí a lásky.

„Co budeš dělat?” Zeptal se vystrašeně Igor. Ondra neodpověděl, místo toho se zašklebil a začal si klekat. „Ondro... Ne to... To neuděláš.” Dostal ze sebe pomalu zoufající Igor. Ondra mu pomalu začínal rozepínat pásek, poté kalhoty, které mu elegantně sundal. Zbývalo už jen spodní prádlo, pod kterým bylo jasně vidět Igorovo vzrušení.

Igor se trochu začervenal nad tím pohledem, vlastně se i styděl za to, že se mu to líbilo, a to ještě Ondra nic nezačal dělat. Nakonec vlastně sundal i Igorovo spodní prádlo. Ondra musel uznat, že to bylo větší, než předpokládal, ale neodradilo ho to, spíše naopak.

Po chvilce se v tiché místnosti rozeznívalo Igorovo sténání, doufal jen v jedno, že vedle nich už všichni spí. Musel uznat, že v tom Ondra byl dobrý, vlastně tak dobře mu to nikdy nikdo nedělal, ani jeho žena, Jana. Ale na tu v tu chvíli nemyslel. Žil přítomností. Tu a tady. A právě mu poskytoval orální sex jeho kolega..

„Už jsem blízko... Už budu” vzdychal Igor, zatímco své dlaně, kterými se celou dobu opíral o zeď, zapletl Ondrovi do vlasů. Ondra se zastavil, stoupl si a podíval se Igorovi do očí.

„Otoč se směrem ke zdi” řekl Ondra, zatímco si začal rozepínat pásek svých kalhot. To, že Ondra byl velmi nadržený bylo vidět hlavně na obrysu jeho kalhot. Igor udělal, jak mu Ondra řekl. „C-co budeš dělat?” „Co myslíš?” zasmál se Ondra. Igor v tu chvíli hlasitě polknul.

Igor opět cítil Ondrův dotyk, ale na svých hýždích. „Já tě miluju” řekl Ondra, zatímco pomalu zajížděl svým údem do Igorova otvoru. Oba v tu chvíli zasténali. „Doprdele...” Vzdechl Ondra. Ondra pevně chytl Igorovy ruce, pokud by se náhodou pokusil utéct.

Místností se rozléhaly vzdechy a sténání obou dvou. Nešlo jen o sex. Bylo to spojení dvou těl. Spojení dvou lidí, kteří po sobě toužili. Jen si to nechtěli přiznat. Byla to jedna velká vlna extáze. Ani jeden nic tak skvělého snad ještě nikdy nezažil.

„Panebože, už budu” vyrhkl ze sebe Ondra. Pustil Igorovy ruce a místo toho ho pevně chytil kolem pasu „Ah bože”. Igor se opět opřel o stěnu, protože Ondra nabíral stále větší a větší rychlost, což Igora vlastně odráželo od stěny na Ondru a zase zpět na stěnu. Ondra se cítil, jako v nebi, po tomhle toužil už takovou dobu, a už ho má.

S Ondrovým orgasmem vykřikl i Igorovo jméno, a to tak nahlas, že se rozléhalo po celé chodbě. Vlastně měl pocit, že to slyšeli i lidi venku. „Doprdele.” Řekl Ondra a padl na Igorovu postel. „To bylo skvělý...” Dodal, zatímco se snazil vzpamatovat z toho, co se stalo.

Igor si, stále ještě nahý, sedl vedle něj. „Asi bychom si měli promluvit.”