Vyjde to?

Incident

Vystoupení proběhlo v pořádku, bez větších komplikací a diváci se velmi bavili. Navíc vztah mezi Igorem a Ondrou se během jedné cesty a pár jejich pohledů dokázal urovnat. Pohledy někdy dokážou více než slova.

Jelikož i další den měli na stejném místě absolvovat další vystoupení, což věděli už velmi dopředu, tak se teprve na místě rozhodli, někde přespat. Vybrali si jeden hotel, byl krásný a útulný. Nebyl ani tak drahý, ale na tři hvězdičky velmi luxusní. Při příchodu je přivítal recepční. Byl to postarší muž, vypadal velmi vesele, měl na sobě pracovní uniformu, což působilo velmi profesionálně.

„Dobrý den, pánové, co si přejete?" uvítal je tento muž, jehož štítek na uniformě zněl: Pan Notový, recepční. „Dobrý deň, pán" Podíval se Dan na štítek „Novotný. Prosili by sme 6 izieb po jednom lôžku, bolo by to možné?" Pan Novotný se usmál, zatímco ostatní unaveně čekali na jeho odpověď. „Moc mě to mrzí pánové, ale tolik pokojů nemáme" po doznění této věty si všichni zoufale vydechli, Novotný něco začal vyhledávat na počítači. „No ale... Mohu vám nabídnout tři pokoje po dvou lůžkách? Šlo by to?" Dan se podíval na ostatní, jež na sebe souhlasně zamrkali a rozhodli se, že by to šlo.

Když si stoupli před první pokoj, Dan, jako pravý velitel výpravy se ujal velení. „Ja by som to navrhol takto. Ja budem spať s Mariánom, Ríša bude s Michalom a Igi, ty a Ondra?" Ondra s Igorem se na sebe podívali, v jejich pohledu bylo vidět ještě trochu to trapno, ale také odpuštění, proto neváhali a souhlasili. Měli pokoj úplně na kraji, vedle Richarda s Michalem, ti byli uprostřed.

Pokoj byl docela prostorný, dvě postele, na nichž byly poskládané dva ručníky, stejně, jako by to mělo být u správných hotelů, jeden stůl, na němž bylo prázdno, pár obrazů, ale taky koupelna. Od zbytku pokoje vypadala, jako po rekonstrukci, byl zde sprchový kout, ale i vana, umyvadlo a záchod, vše bylo v takových čvervených barvách.

„Kde chceš spát?" Vytrhl Ondru z přemýšlení Igorův hlas. „Mně je to jedno." Řekl Ondra, i když hluboko doufal, že ho Igor nechá spát u okna, je to prostě jeho taková věc, cítí se pak lépe. „Tak já ti nechám postel u okna, jo?" Ondru to lehce zaskočilo, až se trochu začervenal. Trochu začal panikařit, takže něco zamumlal a vběhl do koupelny.

„Co sakra dělám?" Ptal se sám sebe, pozorujíc svůj odraz v zrcadle. Nikdy se necítil vedle Igora takhle. Nikdy se takhle nečervenal. I když ano, Igor se mu líbil už dlouho, ale tohle bylo něco jiného. Silnějšího. Snažil se uklidnit, ale stále musel myslet na to, že Igor, je jen o zeď vedle. Stále se musel červenat nad těmi myšlenkami. Jeho červený obličej krásné kontrastoval s červenou v té koupelně.

„Ehm... Ondro? Já bych rád do sprchy. Máš to na dlouho?" Hned, co to dořekl, Ondra otevřel dveře, a vylétl z koupelny rychleji, než by vůbec Igor stihl mrknout. „Jo, klidně jdi." Igor se na něj jen trochu divně podíval, pak se ale pousmál a Ondra sledoval, jak se dveře za ním zavírají.

Ulehl na postel a poslouchal kapky odrážející se od zdi a Igorova těla. Bylo to vlastně trochu uklidňující, znělo to, jako nějaký vodopád. Ale pořád musel myslet na to, že v tom vodopádu je jeho přítel. A je nahý. Trochu se nad těmi myšlenkami pozastavil a uvědomil si, že vlastně neví co dělat. Skoro poprvé v životě si nebyl jistý, jak se rozhodnout. Jedno rozhodnutí horší než druhé. Buď své city nepřizná a bude se dal trápit, nebo bude čelit odmítnutí. Co z toho si vybrat? Sice je v nabídce také možnost, že by to Igor cítil stejně, ale v tom případě by museli čelit urážkám obtloustlých homofobních dědků.

„Přineseš mi prosím ručník?" Ozvalo se z koupelny chviličku po tom, co se sprcha vypla. „Jo, hned to bude!" spanikařil Ondra a popadl nejbližší možný ručník. Pomalu otevřel dveře a snažil se jeho zrak obrátit někam jinam, než na nahého Igora. Když se tak díval na strop a nepozoroval, kam ho vlastně jeho nohy nesou, tak uklouzl na louži, kterou tam Igor způsobil svým sprchováním.

„Ondro! Hej! Jsi v pohodě? Ondro!" Volalo ho cosi z omráčení. Ondra pomalu otevíral své oči, vše se zdálo trochu zmatené a mlhavé, po chvilce mžourání a snažení se přijít na to, co se stalo, nad sebou uviděl Igora. „Uklouzl jsi tu na zemi. Je ti něco? Bál jsem se, že se neprobereš." V tu chvíli, ještě trochu omráčený ze sebe nemohl vydat ani hlásku. Jakoby při tom pádu z něj vypadly hlasivky a zamávaly mu na rozloučenou. Místo toho mu zíral do jeho temných očí. Přál si, aby ta chvíle trvala věčně. I Igorovi se ta chvíle líbila, i když si to nechtěl přiznat.

„Pomůžu ti na nohy" řekl Igor, zatímco své nahé tělo zabalil do ručníku, který mu ochotný Ondra přinesl. Ondra se nechal vést Igorem, který ho táhnul zpět na nohy. „Díky Igy." Řekl, ještě tak šokovaný Ondra. „Jsi v pohodě?" zeptal se Igor a položil ruku na rameno Ondry. „Jo... Jen jsem uklouzl na louži, co jsi tu udělal" zasmál se Ondra zatímco se vydal ven z koupelny.

Celou noc vlastně přemýšlel nad tím, co se stalo a jak trapné to bylo. I když trapné ani ne, pro něj spíš hezké. A jeho tvář opět dostala barvu koupelny.