Healing rain

1. kapitola

Před 14 dny...

"Nech mě být!"

"Ale co jsem udělala?"

Beznadějně jsem zařvala

"Už mě fakt sereš, je tebe moc a chci si užít život bez tebe. Bez toho věčného dolízání! Chci jen klid"

Rozzlobeně odpověděl

"Ale já tě miluju!"

"Ale já tebe už ne, nic necítím, chápeš? Už k tobě nic necítím..."

Zabouchl dveře a odešel i se svými věcmi. Je pryč, ztratila jsem ho uvědomila si Evelin najednou.

Sedla jsem si na židli a otevřela víno.Už je mi to jedno, potřebuju unikout, zmizet prostě , abych dál nemusela snášet tu bolest. Tu bolest která mé sžírá hluboko uvnitř v mém srdci. Můžu dělat že tam není ,ale vždy tam bude ten otravný tichý hlásek uvnitř mě ,který mi bude každý den připomínat, co jsem ztratila. Ztratila jsem ten jediný důvod který mě nutil žít a každý den bojovat s pocitem samoty který přijde pokaždé když tu nebyl se mnou.

V hlavě se mi pomalu přehrály všechny ty naše společné chvilky. První obejmutí, držení zaruku a dokonce i první pusa. Jak něžně a přitom strašné pevně mě držel. Jak chutnaly jeho rty...

Ta místa kde jme byli spolu, ty krátký chvilky ,které pro mě znamenaly strašně moc. Neuvědomoval si ,že každou chvilku kterou jsme spolu strávili, on spravil něco co ani nezlomil.. Něco hluboko uvnitř čekalo až někdo jako on přijde.

V hlavě se mi pořád opakovala jedna jediná věta. Musím bojovat. Nesmím mu dovolit ,aby mě zlomil.

Ale to nemůžu pokud budu mít stále svázané ruce.

V hlavě mi znělo jenom jeho jméno.

Lucas, Lucas, Lucas