Healing rain

3. kapitola

Na co to doprdele myslí?!

Však je to kokot ,který si ani nekouká pod nohy!

Navíc před pár týdny ji dal kopačky její kluk a ted' už myslí na jiného?? Dobře nemyslí.

Ikdyž?

Počítá se, že ho v hlavě proklíná za to , že do ní narazil?? Reálně dobře uznává ,že ona asi nebude uplně mrakodrap se svýmí 166 centimetry (na rozdíl od něho), ale zas takový prcek taky není.

Kokot, debil, idiot.. Všechna ta hnusná slova ,co ji napadla byla směřována na jeho účet.

Ne, nebude na něho myslet a tečka.!

Copak před měsícem ji nenechal člověk do kterého ona byla zamilovaná vším srdcem a duší? Počkat co? Byla?

Jones zase nevnímáme?? Ukažte zápisky.

Doprdele zase. Pomyslela si a podívala se umučeným pohledem učitelce do očí.

,, A VEN'' !! A nezapomeň na mě počkat na chodbě do konce hodiny! Zařvala učitelka, jakmile uviděla čmáranice v sešitě.

Evelin jen líně sebrala z lavice sešity, hodila si na pravé rameno batoh a při tom jak vycházela na chodbu si nahodila kapuci od mikiny ve který ona sotva něco viděla, nato aby ji někdo viděl do obličeje, na tolik byla ta kapuce velká.

Jen vyšla na chodbu slyší: ,,Shiiiit'' Otočí se k místu odkud to uslyšela a vidí podobnou černou mikinu a... DOPRDELE ZASE ON?! (ptáte se jak ho ta rychle poznala, ale jen z jeho hlasu má husí kůži  a do konečku prstů cití jeho pohled) Ano ,očevidně si ji u všimnul , ale má ještě čas utéct a sakra !! Ona přece řekla učitelce, že tu na ni počká.

Dobře, zůstanu tady a budu si číst nic patného se přece nemůže stát. Řekla si, když si sedala na židli vedle dveří do učebny a vytáhla knížku.

Od té doby, co se s ní rozešel Lucas, začala číst romány. A né jenom jakékoliv romány, ale ty ve kterých se lidi ztrácí a pak zase nachází, ty ve kterých se popisují hluboké city, které už skoro nikdo v reálném životě nezažije. To co ONA nezažila a nezažije nikdy. Má tak moc ráda romány, že jí je i jedno to ,že už nevěří na lásku, oni ji pokaždé dávají naději , že ještě není vše ztraceno. Ta, ale zmizí jakmile se zase Evelin po přečtení další a další kapitoly přenese do reality.

Doopravdy v životě zažijeme mnohem víc zklamání než štěstí a radosti, nějaké lidi to posílí a motivuje, ale ty lidi co měli už zklamání v životě dost, už prostě nevěří na štěstí, vztahy a lásku. Samozřejmě, že ona patří k tý druhý skupině lidí.

Když se zamyslíte, tak si uvědomíte, že štěstí je pouhá náhoda, vztahy hledají lidi aby měli méně nudný život a aby nebyli furt sami a láska je pouhý výmysl, aby člověk měl radost, když si bude myslet že ji našel.

...

Tak hluboko zapadla do myšlenek, že si ani nevšimla ,že si k ní někdo přisednul. Jakmile otočila hlavu uviděla pár zrcadlových smaragdových očí, které ji zkoumaly. Doprdele.

,,Nemyslel jsem si, že tě někdy ještě uvidím.'' řekl, aniž by se přestal na ni dívat.

Před tím než vymyslela co odpovědět, uhnula pohledem na dveře do učebny. Prosím ať zazvoní. Nebyla věřící, ale teď se modlila všem bohům číkoliv jména ji napadly.

,,Hmm'' zabručela tiše

Vidím tě podruhé a furt nevím, jak se jmenuješ. Řekl o něco tišším hlasem než před tím.

,,Evelin'' Řekla už o něco jistěji.

,, A ty?'' dodala

,,Copak nevíš ,jak se jmenuje kapitán školního fotbalového týmu?

,, Upřímně, absolutně netuším.'' Řekla, docela se divila, jak najednou její hlas zněl jistěji.

,, Tak ti to prozradím...

Nestihl to doříct, jak zazvonilo.

Bože, tos musel zazvonit právě tedˇ ??? Fakt miluju to načasování.

Ani si to pro sebe nestihla doříct, jak z učeben začali vybíhat nadšení z přestávky studenti.

Už se chtěla otočit a rozloučit se, ale on tam u nebyl a ani od něho nic nezbylo.

Jen lehká vůně ve vzduchu jeho parfému....