o měsíc později..
Ráno jsem vstala jakoby se nic nestalo. Přesně tohle jsem řekla své jediné kámošce, na odpověď jak to zvládám s rozchodem, nebudu si všímat toho, že ji to vůbec nezajímá a ptá se jen ze zdvořilosti. Jako kdyby nešlo vidět že jsem probrečela celou noc.
Kruhy pod očima zamaže make-up.
S nevyspalostí pomůže silný kafe.
Jizvy na ruce zalepí náplasti.
Ale rány na srdci nezakryje nic..
Jdu po chodbě na hodinu, hnedka první hodina a fyzika, dokážete si představit horší předmět než fyziku? Já teda ne.
Těsně než vejde učitelka do třídy si nasadí kapuci a dá sluchátko do ucha. Lehne bezmocně na lavici a jen čeká na konec hodiny. Samozřejmě jako první vyvolá ji, na otázku kterou ani pořádně neuslyší jen něco zamumlá. ,,Jones, jak jinak ne nevnímá, jestli tady nechce být, tak klidně může odejít.'' Naštvaně zabručí profesorka.
Omluví se a něco čmárá do sešitu ať to vypadá, že si píše zápisky. Po 10 minutách kreslení pochopí, že jsou to rysy obličeje, ale nikoho ji to nepřipomíná..
Konečně skončí hodina, líně se zvedne ze židle a pomalou chůzí vejde ze dveří. Najednou ucítí, e narazila do něčeho pevného.
Zvedne hlavu na horu a uvidí jen svítící se smaragdové oči pod černou kapucí.
,,Sorry" zamumlala a pokusila se ho obejít. ,,Sorry si bude říkat někomu jinému" řekl svým hlubším hlasem, až měla husí kůži. Pokusila se ho obejít, on ale zabránil. ,,Omluv se normálně a pak jdi". Řekl a dal jasně vědět, že to myslí smrtelně vážně. Ještě chvilku a svým pohledem v ní provrtá díru. Pomyslela si.
,,P -promiň." Zamumlala a rychle ho obešla.
Ježiši za co ho musela potkat, reálně jako kdyby teď neměla dost svých problémů.
Neviděla jsem mu do obličeje, protože měl kapuci, ale jasně jsem uviděla pronikavý smaragdový oči, takový prázdný, zrcadlový, jako kdyby byly prázdné
ČTEŠ
Healing rain
Teen FictionKdyž ona začala hrát.. Co to bylo? Cítil tak silné vnitřní teplo, co ho mohlo hřát i na Antarktidě, co mohlo zahřát jeho vnitřní teplo.
