Love of vampire twins

10. chapter || Izzabela

Je to bláznivý nápad. To uznávám, ale přece si můžeme trochu užít, ne? A určitě na to nepříjdou. Nechápu proč se toho Mag tak bojí. Měla by se naučit se trochu odvázat. Vždy byla taková, můžeme říci uťáplá. Ale na chvíli by mohla být.. Odvázanější.

Je jedna odpoledne a já se strašně nudím. Mag odešla, protože potřebovala zařídit něco v bance nebo co to mlela. O tyhle věci se stará Mag. Já když se potřebuju půjčit peníze, zajdu do banky, to ano, ale použiji svoji praktiku. Ovládání. Je to rychlejší, snadnější a celkově lepší.

Chvíli přemýšlím co bych mohla dělat. Nejdřív mě napadl Mysctic Grill, ale tam jsem pořád. Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu na nákupy. Slyšela jsem, že tu je dobrý nákupní centrum tak se tam zajdu podívat.

*****

Po mém rozhodnutí jsem se tedy vydala nakupovat. Jela jsem autem, které jsem zaparkovala na parkovišti co nejblíže nákupnímu centru.

Teď stojím u informační tabule a hledám nějaký dobrý obchod. Chvíli se rozmýšlím kam bych měla jít a nakonec se rozhodnu zajít do Zary, i když se divím, že tady nějaký takový obchod je. Opravdu, tohle bych od Mystic Falls nečekala.

Jakmile jsem zalezla do obchodu, myslela jsem, že z něj nevylezu. Jsem hrozný nákupní maniak. Miluju nakupování a miluju vybírání oblečení jiným lidem. Mag to nesnáší. Hrozně ráda jí oblečení vybírám. Je to jako bych ho vybírala sobě. Avšak Mag to nesnáší. Nemá ráda, když za ní někdo rozhoduje co si má vyzkoušet. A nemá ráda nakupování. Ale jelikož jsem její dvojče vždy je ochotná si nechat něco vybrat.

********

Asi po dvou hodinovém nakupování v různých obchodech, s únavou a oběšená taškami, jako vánoční stromeček ozdobami, dopadnou na křesílka co stojí v takové menší odpočívací zóně. Asi věděli proč jí sem dělají.

Chvíli jen tak sedím a dávám si oddechový čas než pojedu domů, když mi najednou zavibruje mobil. S únavou a povzdechnutím si mobil vyndám z kapsy a podívám se na číslo volajícího. Mag.

Kliknu na zelený obrázek telefonu a přiložím si sluchátko mobilu k uchu. ,,Ano?" Řeknu vytíženě. Koho by napadlo, že můžou nákupy, takhle unavit?

,,Ty teda zníš. Co se ti stalo? Honila si se za Stefanem?" Zahihňala se do telefonu Mag. Musela jsem nad ní protočit očima. Někdy moje sestra srší takovým sarkazmem, až mám chuť ji zabít.

,,Haha, moc vtipný. Co chceš?" Odsekla jsem jí a zatím co jsem čekala co z ní zase vypadne jsem pozorovala lidi chodící kolem mě.

,,Počkat! Už to mááám. Že ty jsi byla nakupovat!" Řekla "chytře" a živě jsem si představovala jak se cvrnkla do hlavy a sama pro sebe se zasmála.

,,Víš, je hezký jaký máš smysl pro humor. Jedna z tvých dobrých schopností, ale tvá špatná  vlastnost je ta, že se neumíš vyjadřovat, tak se prosím. Zkus. Vymáčknout!" Vyjela jsem po ní až se po mně pár lidí otočilo. Ano, až takhle mě někdy moje dvojče dokáže naštvat.

,,No jo, no jo" uklidňovala se a já znova protočila očima. ,,jen jsem ti chtěla říct, že tu byl Stefan." Řekla lhostejně. Vymrštila jsem se do sedu, až ze mě pár tašek spadlo.

,,Co-cože? A co chtěl?" Vykoktala jsem. Samotnou mě udivilo jak mě dokáže vystresovat jen ten fakt, že byl u nás doma.

,,Ptal se po tobě. Přinesl i doost velkou růži. Chtěl tě pozvat na rande, ale jelikož jsem doma byla já jakožto tvoje dvojče a myslel si, že jsem ty, pozval tedy mě. A já řekla ano. Není zač." Teď se musela uculit. Vím to. 

Ona s ním jde na rande? Um dobře. Ale aspoň mě těší fakt, že hraje tuhle hru taky a očividně si jí užívá.

,,Um, aha. Dobře. Tak-" Chtěla jsem něco říct, ale dřív než jsem větu mohla dokončit, všimla jsem si známé postavy blížící se ke mně.

,,Um. Já. Ehm. Nepokaz to rande! Už musím ahoj!" Vyhrkla jsem rychle a típla jsem to. Rychle jsem pobrala všechny tašky a chtěla co nejrychleji zmizet, ale ona postava byla už u mně.

,,Jéé, ahoj Damone." Pozdravila jsem nervózně a snažila jsem se usmát, ale musel z toho vyjít spíše úšklebek.

,,Ahoj. Jak to, že máš tolik tašek? Myslel jsem, že si říkala, že nesnášíš nakupování." Povytáhl podezíravě obočí Damon. No, asi se zblížili. 

,,Já- Jo, tohle, ehm to- Mám málo oblečení a potřebovala jsem nějaký nový. Tak proto. Taky jsem, ale unavená a-a znuděná." Vykoktala jsem, protože jsem byla stále trochu "vyjukaná" z toho co mi řekla Mag ohledně Stefana.

,,Aha" přikývl ,,víš" pokračoval a přišel blíž ke mně. Usmíval se ,,včera to bylo hezký." Usmál se a obličejem se ke mně přiblížil ještě víc. Dělilo nás jen pár centimetrů. Začala jsem ztěžka dýchat. Znervózňovala mě jeho blízkost. No jeho to asi moc neznervózňovalo, protože, když jsem se zaposlouchala, jeho tep srdce byl pravidelný. Na rozdíl od toho mého.

Překonal těch pár centimetrů a políbil mě. Chvíli jsem stála jako opařená, ale pak jsem se vzpamatovala. Musím se držet téhle hry. Musím předstírat, že jsem Mag. No, ale zblížili se.

Začala jsem spolupracovat a zajela jsem rukama do jeho vlasů. Po chvíli se odtáhl a usmíval se. 

,,Jo bylo to hezký." Usmála  jsem se jak by to udělala Mag. Jsou už spolu na rande? Prolítla mi hlavou tahle otázka. Rychle jsem ji však zahnala. Ani nevím proč mě napadla.

,,Jdeš už domů?" Zeptal se a usmál se na mě, čímž si na tváří vykouzlilo dva malé, roztomilé ďolíčky. Chvíli jsem přemýšlela co má odpovědět.

,,Jo. Už půjdu." přikývla jsem na konec. ,,Můžu tě doprovodit domů a pomoct ti s těmi taškami?" Zeptal se a doširoka se usmál. Musím říct ne. Nechci riskovat, že bude Mag ještě doma.

,,Jsem tu autem, takže je to dobrý. Ale děkuju." Usmála jsem se. Nemotorně jsem si posbírala všechny tašky a na chvíli jsem se zastavila. Otočila jsem se směrem k Damonovi a rychle ho políbila. Nebyl to ten jemný a rychlý polibek, ale takový ten vášnivý a procítěný polibek.

,,Ahoj." Rozloučila jsem se naposled a rychle jsem odešla.

→  Ahoj! Omlouvám se, že dlouho nebyla část :( Teď je tu, ale už 10. část! :)

→  Myslím, že i za Eli můžu poděkovat za všechny úžasné komentáře! :) A hlavně... 4K přečtení? Děkujeme moc! :3 :)

→  VOTE a KOMENT mě neskutečně moc potěší, takže šup napsat názor! :D :D

-Teri