DENÍK ESME ELENOR MORNINGSIDOVÉ

ČÁST VIII.

Goblin se na nás ještě chvíli vyděšeně díval, ale pak se otočil a šel doprostřed místnosti. ,,Vydržte tady, dojdu pro něj." Řekl slabým hlasem a odběhl pryč. Tatínek si to tam prohlédl, pak přišel ke mně a přitáhl si mě k němu. ,,Tak jak se ti tady líbí Dame?" Řekla Rave a zasmála se. ,,No moc hezké to tady není.." Řekl se smíchem tatínek. ,,Ale, ale koho pak nám to čerti přinesli.." Řekl mužský hlas za námi. Všichni jsme se otočili, a spatřili vysokého hubeného muže, měl černé vlasy, ve který vykukovaly dva zatočené rohy, jeho oči svítily jako dva rubíny. Měl na sobě černou košili a potrhané kalhoty, na ruce měl uvázaný bílý šatek, na kterém šli vidět kapičky krve. Na krku mu visel přívěšek pěticípé hvězdy. ,,Neříkej, že je to můj malý Damík." Zasmál se muž. ,,Ty taky moc nestárneš, dědečku..." Zasmál se tatínek. ,,To víš, jsem stále mladý a krásný... Je pravda, že jsi přišel za Hádem?" Zeptal se. ,,Už to tak je.. Všechno se změnilo.. Čekám jen na to až přijdu o hlavu já.." Řekl tatínek slabým hlasem. ,,Slyšel jsem o tom, můj syn a můj vnuk.." Muž se podíval na mě. ,,A ty jsi kdo?" Zeptal se. ,,To je moje dcera, Esme Elenor Morningsidová, Esme seznam s tvým prapradědečkem." Představil mi tatínek. ,,Ale nevypadám na to že? To máme my ďáblové štěstí." Zasmál se. ,,Jmenuju se William Asmodeus, ale klidně mi říkej Wille, jsem na to zvyklejší než aby jsi mi říkala dědo, že Damíku.." Otočil se na tatínka, ten se jen usmál. ,,Myslíš, že Hádes je ochotný nám pomoc?" Zeptal se tatínek. ,,Samozřejmě, že jsem, vždyť jsem tě to slíbil Damiáne." Objevil se u nás Hádes. To byl také mladý muž, vysoké a štíhlé postavy. Měl kudrnaté vlasy, které mu skoro sahaly až na ramena, jeho oči byly zlaté, uši měl špičaté a v jednom měl náušnici ve tvaru kříže, krku mu zdobilo velké tetování. Měl na sobě dlouhý kožený kabát, který táhl za sebou po zemi, pod ním měl bílou košily a černé kalhoty, které zdobily dva řetězy. ,,Háde, ty se vždycky objevíš, když tě nikdo nečeká." Řekl vážně táta. ,,Taky vás rád vidím vaše veličenstvo." Řekl Hádes a pousmál se. ,,Přestaň a řekni jestli s tebou můžeme počítat." Hádes si nás prohlédl a jeho pohled se zastavil na mně. ,,To je ona, ta o které se tady všude mluví?" Zeptal se. Tatínek přikývl. ,,Pěkná, až se divím, že je tvoje.. Není ona Damona?" Zasmál se Hádes. Rave chytla tátu za ruku. ,,Nemá to cenu Dame, a navíc potřebujeme od něj pomoc, tohle budeš muset přežít." Pošeptala mu do ucha. Táta se zhluboka nadechl. ,,Nechme těch žertíků, a pojďme k vážné věci, pokud chceš aby Damon zahubil celé podsvětí, dál dělej ty tvoje srandičky, ale pokud chceš pravý opak, což by chtěla většina, tak pojď s námi a nebuď srab." Táta zřejmě Hádese zaskočil, jelikož jen stál a neřekl jediné slovo. ,,Máš pravdu.. Jde vidět, že jsi správný vládce, to já poznám, musíme ho zabít a to co nejdřív." Řekl Hádes, tentokrát již vážným hlasem. Tatínek přikývl. ,,Takže můžu s tebou počítat a se všemi ostatními?" Zeptal se tatínek. Hádes přikývl. ,,Jako nejstarší ďábel tě slibuji, že přijdeme a spálíme ho na popel." Dodal Hádes a usmál se. ,,Jsem rád, že se s tebou dalo bavit, my ještě máme něco co musíme vyřídit." Rozloučil se tatínek, goblin nám otevřel vrata a šli jsme zpět do Světa ztracených.
,,A kam jdeme teď?" Zeptala jsem se. ,,Jo kam jdeme Dame?" Zeptala se Rave. ,,Za naší tetičkou..." Odpověděl tatínek a šel do hustého lesa. ,,Počkat  nemyslíš, že.." Rave byla drobet zaskočená, ale já stále nechápala o čem se bavíme. ,,Damiáne.. to nemůžeš, nikdo to ještě nedokázal, a ještě ke všemu je to nebezpečný, vždyť je to Damona a ten by nás mohl vidět, zbláznil jsi se?!" Vložil se do tatínek Patricius. ,,Jiná možnost není.. ona ji to naučí ze všech nejlíp, já vím co jsme viděli.. ale vždycky to pravda nemusí být.. Občas se můžu i splést.. a dost nám to pomůže." Řekl tatínek a šel dál. ,,Dame, vždyť můžeš umřít.." Řekla Rave. ,,Já vím, ale jako správný vládce to musím udělat. Mrzí mi to, ale já to tady chci zachránit, strávil jsem tady celé svoje dětství, nechci aby to tady nějaký frajírek zničil. Esme jdeme. Pokud nechcete, tak nechoďte, já to zvládnu i sám." Vzal mi za ruku, otočila jsem se a viděla jak tam Patricius a Rave stojí. Mrzelo mi to, protože tatínek potřebuje pomoc.
Šli jsme již dobrou hodinu hustým lesem. Najednou jsem slyšela křupnutí větvičky vedle nás ve křoví. ,,Tati, co to je.." Přitiskla jsem se k němu. ,,Neboj se." Řekl tatínek klidným hlasem. ,,Jacku?" Zavolal do křoví. ,,Jak to víš, že jsem to já?" Ozvalo se ze křoví, o tobě vím už půlhodiny. ,,Co ty tady děláš?" Ze křoví vylezl můj strejda Jack, z hlavy mu trčely lístečky. ,,Nemůžu tě v tom nechat, ty jsi mi taky tolikrát pomohl. Jsem tvůj dlužník." Řekl Jack. ,,No aspoň někdo." Tatínek se usmál. ,,No vlastně je tady ještě někdo." Z hlubokého lesa vylezl obrovský černý vlk, na jeho hlavě seděla velká harpyje. ,,Robine? Trix?" Tatínkovi se na tváři objevil úsměv. Za nimi vyšla ještě Rave a Patricius. ,,My jsme tě v tom nechtěli nechat samotného." Usmála se Rave. ,,Tak můžeme vyrazit?" Řekl s úsměvem tatínek. Stála jsem stranou a dívala se na tatínka jak je šťastný. ,,Esme?" Zaklepal mi někdo na rameno, pomalu jsem se otočila a viděla Gabriela. ,,Gabe?!" Řekla jsem s radostí. ,,Pojď ke mně, chyběla jsi mi." Řekl Gabriel a objal mi. ,,Teď už bude všechno jenom dobrý, teď už budeme jenom spolu my dva a nikdo nám tady nebude překážet." Nechápala jsem o čem se to baví. ,,Pojď se mnou Esme." Řekl Gabriel, ale to si toho všiml Patricius a přiběhl k nám. ,,Vypadni od ní." Řekl rázným hlasem a odtáhl mi od něj. ,,Co se to děje?" Zeptala jsem se.  ,,Poslal ho Damon.. Nevěř mu ani slovo." Řekl Patricius. ,,To není pravda, já přišel sám, já jsem utekl." Podívala jsem se Gabrielovi do očí a poznala jsem, že to není on. Přitiskla jsem se ke Patriciovi. ,,Ať jde pryč." Řekla jsem, ty slova mi nešla vyslovit, já ho chtěla mít u sebe, ale tohle nebyl Gabriel. Koutky očí se mi plnily slzami.  ,,Jdi sám, já tě nechci ublížit Gabrieli, já vím, že ty by jsi ji nechtěl ublížit, ale bohužel on tě ovládá, jdi, běž někam daleko, pokud ji máš rád, půjdeš co nejdál to jde.." Řekl Patricius, Gabriel se na mě naposledy usmál a přikývl. ,,Můžu, alespoň naposledy?" Zeptal se Patricia, ten přikývl. Gabriel ke mně přišel a objal mi. ,,Esme, je mi to strašně líto, že jsem se mu neubránil. Já se ale snažil, budeš mi chybět, ty jsi moje všechno.." Zašeptal mi do ucha a potom se vzdálil v lese, aniž by si ho ostatní všimli. ,,Tohle bude jen mezi námi." Řekl Patricius a chytl mi kolem ramen a vzal k ostatním.
,,Kde jste?" Zeptala se Trix. ,,Jen jsem Esme něco ukazoval." Řekl Patricius. Podívala jsem se na něj a usmála se, on mi úsměv oplatil, poté tatínek nařídil, aby jsme již vyrazili. ,,Myslíš, že mu nepomůžeme?" Zeptala jsem se Patricia, který šel celou cestu vedle mě. ,,Esme na tohle neznám ani já odpověď.." Řekl smutně Patricius. ,,Já ho mám ráda.. nechci o něj přijít.. Vždyť to musíš vědět, když máš někoho rád.." Nenechal mi ani dopovědět a přerušil mě. ,,Esme, tohle jsem nikomu nikdy neřekl, ale myslím si, že ty by jsi to měla vědět, když i já vím tvé tajemství." Patricius sklopil hlavu a zhluboka se nadechl. ,,Takže i ty máš tajemství?" Zeptala jsem se. ,,Představ si že ano.." Usmál se. ,,Víš, když jsem byl tak v tvém věku, měl jsem rád jednu dívku... Bohužel jsem byl kdysi ještě anděl a nic jako je tento Svět ztracených nebylo." Poslouchala jsem ho napjatě. ,,A ta holka byla z podsvětí, že jo?" Přerušila jsem ho, on se zasmál. ,,Trefila jsi to, byla a stále je.." Hlas mu sklesl. ,,No dobře, abych to dořekl, andělé mají docela dost přísná pravidla, takže jediný malý přestupek a zkazí tě celý život. No a já udělal ten největší jaký jde.. Změnil jsem víru, dělal jsem všechno kvůli ní.. Změnil jsem se úplně celý, protrpěl jsem si strašně moc a ona si mi ani nevšimla.. Tehdejší hlavní anděl mi udělil takový trest, že do ráje nesmím, chtěl mě popravit, ale tehdy se mi poprvé zastal Damián, řekl že se o mě postará a vymyslel takzvaný Svět ztracených, nebyl to žádný přepych, ale byli sem posíláni dá se říct nevinní andělé, tedy jen ze začátku, poté se tady objevovali různá monstra, například jako je Hydra. S Damiánem jsme se stali nejlepšími přáteli.. byl jsem stále blíž a blíž té dívce, ale ona si mi nevšimla.. byl jsem pro ni pouze odpad, a měla mi jakoby za sluhu.." Patricius přestal mluvit a otočil se na druhou stranu, abych mu neviděla do obličeje. ,,Já si myslím, že jsi ten nejlepší kluk na světě, a že ta holka musela být slepá, že si tě nevšimla, kdybych ji znala, tak bych ji dala co proto, jelikož ty si zasloužíš jen to nejlepší." Patricius se usmál. ,,Myslíš jo?" Přikývla jsem. ,,A chceš vědět jak se ta holka jmenovala?" ,,To je jasný." Řekla jsem s radostí. ,,Beatrice Mania Morningsidová.." Řekl tichým hlasem, tak abych ho slyšela pouze já. Zastavila jsem se. ,,Počkat ty myslíš.." Patricius přikývl. Podívala jsem se na tetičku vepředu, jak se tam baví s Jackem. ,,Mrzí mi to, že vám to nevyšlo.. ale možná." Patricius mi přerušil. ,,Esme žádné možná není a nikdy nebude, to si zapamatuj." Řekl smutným hlasem Patricius. Zbytek cesty jsme spolu už nepromluvili.
Jakmile jsme vyšli Svatou horu, tatínek se zastavil. ,,Tak tady jsou pochováni všichni mrtví, jak z podsvětí tak z nebe." Řekl tatínek. Před námi se nacházel obrovský hřbitov, který byl rozdělený na dvě půlky, na jedné byly nebeské hroby a na druhé byly hroby, které patřily k podsvětí. Vzadu byla obrovská hrobka, která byla celá z černého mramoru a zlata. ,,Můžu?" Zeptala jsem se. Tatínek přikývl a šel se mnou. Byl zde pochovaný dědeček s pradědečkem a jejich manželkami. ,,Je škoda, že tě nepoznali.. Všichni by tě měli rádi.." Řekl tatínek, zavřel na chvíli oči. ,,Běž najít hrobku Medúsy." Řekl tatínek, a klekl si k hrobce. Narazila jsem na Patricie, který celou dobu pozoroval tatínka. ,,Co to dělá?" Zeptala jsem se. ,,Chce udělat, co ještě nikdo nikdy nedokázal... oživit mrtvé.." Řekl Patricius a nespustil oči z tatínka. ,,Cože chce?" Otočila jsem se na něj. ,,Je to dost nebezpečný.. ale zřejmě si myslí, že nemá na vybranou.. Neměla si najít něco?" Pousmála jsem se a začala se rozhlížet. ,,Esme tady!" Zavolal na mě Robin. Přiběhla jsem k němu, před ním se nacházela kamenná hrobka, která před několika sty lety, musela být strašně nádherná, teď již byla zarostlá různými travinami a mechem. ,,Tady je hrobka Medúsy.." Řekl Robin. ,,Ale, ale, konečně jsem našel tu naší oblíbenou rodinku pospolu." Ozvalo se za námi. Nacházel se tam Damon  s mnoha Běsy, ale jeden mu tam chyběl, a to byl Gabe. ,,Damiánku pojďme to ukončit.. Myslím si, že je teď ten pravý čas, aby to viděla i tvá dcerka." Zasmál se Damon. Tatínek s námahou vstal a přišel ke mně. Očima něco naznačil Patriciovi, ten slabě přikývl a sklopil hlavu. ,,Máš pravdu, je ten správný čas." Odpověděl tatínek Damonovi. ,,Ale mohl by jsi mi dopřát, alespoň ještě jedno mé přání.. Potom si se mnou dělej co chceš." Všichni se na něj otočili. ,,Dame přestaň snad se tak lehce nevzdáš.." Řekla mu Rave. ,,Je to jeho rozhodnutí, nemel mu do toho.. No dobře, a co to je?" Usmál se Damon. ,,Ledový princi vzývám tvou moc, vzývám nad životem pekelnou moc, probuď vše mrtvé, prosím tě já, já syn Satanův, Damián Asmodeus Morningside, copak to nevidíš, já nechci více. Schlaď pocit tížící mou duši, znič srdce mé chladnou kuší. Pocity bolestné, pocity, jež mě dusí, znič je můj pane, tak to být musí. Probuď je, ať páchají opět zlo. Má hadí královno, vzbuď se a pomoc nám, můj otče přijď se pomstít, dědečku, potřebuji tě tady.. Ledový princi splň mé poslední přání, to je jediné o co tě prosím.." Najednou se země začala třást. ,,Ty parchante!" Zařval Damon. Hledala jsem v tom zmatku tatínka, viděla jsem ho se skácet k zemi, otočila jsem se na hrobku Medúsy, která se právě začala otevírat, taktéž hrobka pradědečka a dědečka. ,,Tatínek!" Ukázala jsem směrem k zemi, kde tatínek ležel. Patricius se na mě vyděšeně podíval. ,,Já mu to slíbil Esme, promiň mi to." Patricius mi popadl za pas, rozevřel svá křídla a vzlétl. ,,Musíme mu pomoc!" Kopala jsem kolem sebe, snažila jsem se Patricia přesvědčit, aby mi pustil, ale on nepovolil. ,,Prosím, já o něj nechci přijít!" Po tvářích mi tekly potůčky slz. ,,Esme prosím, já to taky nechci, ale já mu to slíbil." Řekl Patricius, který též nebyl zrovna veselý, ale nechtěl to na sobě dát znát. Podívala jsem se za Patricia a viděla stovky andělských strážců, jak míří na nás. ,,Za námi pozor.." Nestihla jsem ho ani upozornit, a už jsem letěla neskutečnou rychlostí dolů, Patricius se mi snažil najít, ale to strážci ho již chytli. Nemohla jsem nic dělat, nevěděla jsem ani co se nachází pode mnou. Zavřela jsem oči, v tom mi někdo chytil. ,,Neboj se, mám tě, já tě slíbil, že když mi budeš potřebovat, že přijdu." Otevřela jsem oči a spatřila Lokiho, který seděl na černém pegasovi. Mířili jsme k zemi, jakmile jsme přistáli, Loki mi hned sundal z hřbetu pegase. ,,Co se stalo." Byla jsem natolik vyplašená, že jsem nedokázala vyslovit jediné slovo. ,,Esme nebreč a řekni co se stalo." Když jsem chtěla mu vše vysvětlit, slyšela jsem obrovskou ránu, něco spadlo přímo za mě. Otočila jsem se a viděla uříznutá andělská křídla, ale tyhle křídla jsem znala a věděla jsem komu patří. Spadla jsem na kolena. ,,Nene.. Hlavně to ne." Opakovala jsem stále dokola. Loki tam stál nehnutě. ,,Když anděli uříznou křídla, je to stejné jako, kdyby tě zabili.." Řekla jsem tiše. Loki mi chytil za rameno. ,,Esme mrzí mi to.." Řekl. ,,Ale teď musíme jít pryč, než najdou i tebe a udělají tě něco.." Pomohl mi vstát, vysadil na pegasův hřbet, a opět jsme vzlétli. Cestou jsem mu vše vysvětlila. ,,Víš.. Damon on zaútočil i na Asgard.." Řekl Loki. ,,Ale vždyť tam nesmí ne.." Zeptala jsem se. Loki přikývl. ,,On už nejde zastavit.."