DENÍK ESME ELENOR MORNINGSIDOVÉ

ČÁST XII.

Leknutím jsem sebou cukla stranou. Osoba mi popadla za ruku a zatáhla do křoví k ní. Jakmile jsem ji viděla do tváře, zjistila jsem, že je to nádherná dívka. Její zlaté vlnité vlasy, ve kterých měla pár copánků, ji šahaly až po boky. Copánky ji zdobily zlaté korálky. Její oči měly azurovou barvu, ale byly nešťastné. Něco nebo někdo jim chyběl. Na sobě měla černé rifle, rudý krajkový croptop, přes který měla černou koženou bundu. V uších se jí třpytily velké kruhy a na krku ji visel přívěšek růže. ,,Ty jsi Antonie Rose..." Zakoktala jsem, ona přikývla. ,,Kde je?!" Zvýšila na mě hlas. Do očí se mi nahnaly slzy, nedokázala jsem ji odpovědět. ,,Řekni mi kde je.. co se mu stalo?!" Křičela na mě. V tom za námi přiběhl Chris s Hádem. Chris mi odtáhl dál od ní. Hádes ji tam začal něco říkat, ona se otočila na mě. ,,To je všechno její chyba.. Ona za to může, on si mi měl vzít.. Mohli jsme být konečně šťastní.." Řekla, po tvářích ji stékaly slzy, stejně jako mně. ,,Esme.. musíme jít.. Ono se to nějak vyřeší, ano?" Řekl mi Chris, i když jsem mu nevěřila, tak jsem přikývla a otřela si slzy. Když mi Chris odváděl pryč, naposledy jsem se na ni otočila, a pochopila jsem, proč ji Gabriel tak miloval.
Celou cestu jsem šla se sklopenou hlavou, vedle mě šel Chris. ,,Co jí je?" Zeptala se Echidna Hádese. Ten ji něco pošeptal, ona se na mě otočila. ,,Ty jsi smutná kvůli chlapovi?" Zeptala se a vypadala jako by mi to nevěřila. ,,Jsi snad krásná žena ne? Pro tebe chlapy jsou úplné nuly, co bych já dala za to kdybych vypadala jako ty, měla bych jich dvacet na jedné ruce. Mohla bych si vybírat a ty jsi tady smutná kvůli jednomu, který tě neměl ani pořádně rád.. Zeptala bych se sama sebe jestli to má vůbec cenu.. Zamysli se nad tím.. než se tady zhroutíš." Otočila se ke mně zády. Chris se na mě usmál. ,,Všechno se vyřeší to tě slibuji, už jsem ti to říkal, že se ti vrátí ti, kteří jsi měla ráda.." Sklopil hlavu. Najednou se Echidna zastavila. ,,Jsme tady." Řekla a otočila se na Hádese. ,,Teď už je to na vás Chrisi.. Já tu musím zůstat, stejně tak ostatní, pouze ty a Esme můžete odejít.." Řekl Hádes, Chris přikývl a podíval se směrem k velkému smrku. Chris mi vzal za ruku a šel přímo k němu. Otočila jsem se za nás a všichni ostatní tam stáli. Hádes mi přišel nervózní. Chris přišel ke stromu a zaklepal na něj. Za ním se objevili dva obrovští Krampusáci. ,,Můžeme?" Zeptal se zdvořile Chris, jeden z nich si nás prohlédl a přišel blíže. ,,Ty jsi dcera bývalého Satana?" Zeptal se. ,,Ne já jsem dcera Damiána Morningsida." Odpověděla jsem mu. ,,No ano, takže bývalého satana.. Pojďte." Otočila jsem se na Chrise, ten mlčel a následoval Krampusáka. ,,Jak to myslel?" Pošeptala jsem Chrisovi. Jakoby mě neslyšel a šel dál. Krampusáci se zastavili před jeskyní porostlou mechem. ,,Jakmile tam vstoupíte, bude se nacházet u jezera." Jeden z Krampusů natáhl ruku ke Chrisovi. ,,Teď něco za to, že jsme vás sem dovedli." Chris se na mě otočil, došlo mi, že u sebe nic nemá, stejně jako já. Ale co jsi dobře pamatuji o Krampusácích od svého tatínka, je to, že když něco po tobě chtějí, tak ty to máš udělat. ,,Esme jdi napřed. Já tady odměním oba dva.." Řekl Chris, šla jsem tedy pomalu k jeskyni. ,,Tak co bude?" Zeptal se jeden z Krampusáků. Chris se otočil, aby se ujistil zda-li jsem dostatečně daleko. Najednou jsem slabé praskání. Otočila jsem se a viděla oba Krampusáky jako dvě sochy. Chris do jednoho z nich šťouchl. Socha se rozpadla na malé kousíčky. Chris si všiml, že se na něj dívám, nohou přišoupl jeden kousek z sochy k ostatním. Odkašlal si a usmál se na mě. ,,Tak můžeme jít.." Řekl s úsměvem. ,,Co to bylo?" Řekla jsem. ,,Já se pouze bránil a říkal jsem ať si nezačínají, vlastně to moje chyba není.." Odůvodnil mi Chris a šel přímo do jeskyně. ,,Chrisi počkej!" Zavolala jsem na něj, ale už se mi neozval. S jekotem jsem vběhla do jeskyně. Vyběhla jsem ven, najednou se nade mnou objevilo slunce a nebe, a pode mnou dřevěné molo, které mířilo přímo do jezera, které se nacházelo přede mnou. V mé plné rychlosti jsem již nestihla zabrzdit a letěla jsem přímo do té studené vody. Viděla jsem jak do vody též skočil Chris a plaval přímo ke mně. Přitiskl si mi k němu a vyplaval nad hladinu. Položil mi na molo, já vyplivla vodu. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se mi, teprve teď jsem si všimla, že nemá svou košili, ta ležela vedle mě. ,,Obleč si ji, sundal jsem si ji před tím než jsem skočil za tebou, je suchá. Já se otočím." Podal mi košili a otočil se ke mně zády. ,,Jste v pořádku?" Ozval se mužský hlas za námi." Chris se otočil a přikývl. ,,Pojďte dám vám nové oblečení a teplý čaj." Řekl muž, který se nacházel před námi. ,,Děkujeme, ale není třeba.." Odpověděl mu Chris a podal mi ruku. Rozhlédl se kolem. ,,Můžu mít jen otázku.. " Zavolal na pána, který už odcházel. ,,No u Lago di Braies... v Itálii.. Vážně nechcete pomoc?" Zeptal se znovu. ,,Tohle není jezero Attabad.." Chris se podíval na pána. ,,Pane pojďte se mnou, já vám pomůžu, určitě jste si nějak ublížil. Pojďte se mnou.." Muž mi chytl za ruku a pomohl mi zvednout. ,,To není možný, my musíme být u jezera Attabad.." Řekl Chris a ještě jednou se rozhlédl. ,,Slečno jste v pořádku? Znáte toho muže?" Zeptal se pán, který mi odváděl do dřevěné chatky. Já jsem se otočila na Chrise a přikývla. ,,Znám ho.. Je to můj přítel." Řekla jsem, viděla jsem, že se muži ulevilo. ,,Víte, myslel jsem si, že vás unesl nebo tak něco, dám vám teplé jídlo a pití. A co ten váš přítel je v pořádku?" Řekl muž a pustil mi dovnitř. ,,Víte měli jsme odjet na dovolenou k jezeru Attabad.. zřejmě jsme nasedli do špatného letadla, cestovali jsme takhle poprvé.." Vysvětlila jsem mu, snažila jsem se vše nepokazit, musela jsem mu lhát, protože kdybych mu řekla pravdu, tak si bude o mně myslet určitě že jsem blázen. ,,To mi mrzí, ale myslím si, že zde je to mnohem hezčí, snad se vám zde bude také líbit." Řekl muž a zalíval horkou vodou hrnek s čajem. Podal mi čaj a teplé sušenky k tomu. ,,Přinesu vám nové oblečení, i vašemu přítelovi." Přikývla jsem a ochutnala jednu ze sušenek. Po chvíli jsem byla strašně unavená, hlava mi bolela, svět kolem mě se točil. Zavřela jsem oči, nedalo se tomu ubránit.
,,ESME!!" Vzbudil mi hlasitý křik Chrise. Otevřela jsem oči a zahlédla jsem Chrise jak vedle mě klečí. Vedle něj stál ještě jeden muž a dáma. Ani jednoho z nich jsem neznala. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se. ,,O toho muže se postaráme, jsme rádi, že se nestalo nic vážného. Můžeme vás zde nechat, nebo potřebujete ještě s něčím pomoc?" Řekl muž stojící vedle Chrise. ,,Nemohli by jste nás zavést na nejbližší letiště?" Zeptal se Chris rozechvěným hlasem. ,,Na letiště vás odvést nemůžeme.. Ale seženeme vám taxi ano?" Řekla žena, za ní jsem zahlédla toho muže, co mi dal ten čaj a sušenky. Jeho obličej byl celý od krve, poté jsem se podívala na Chrise a ten měl také značné zranění a ruce od krve. ,,Budeme strašně moc rádi." Řekl Chris. Chytla jsem ho za ruku a usmála se. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se mi, přikývla jsem a otřela mu krev z čela. ,,To nic není, hlavně, že tobě se nic nestalo. Můžeš vstát?" Pomohl mi vstát a vyvedl mi z chatky. ,,Taxík by na vás měl čekat u silnice, doveze vás na letiště, vše je zaplacené." Řekla žena. ,,To ti budu muset nějak vrátit." Řekl Chris. ,,Ty jsi pro mě udělal už hodně, teď tě to vracím zase já.." Řekla žena. Dívala jsem se na oba dva vyděšeně. ,,Ještě jsi mi nepoznala, ale jsem manželka Hádese, Persefona." Řekla žena, Chris se na mě usmál. ,,Tak my jdeme." Řekl a šel po cestičce.
Když jsme vyšly na silnici, čekalo tam již černé auto. Chris přistoupil ke dveřím, okénko sjelo dolů. ,,Vy jste Chris Nikos Gordon?" Zeptal se muž, který seděl za volantem. Chris přikývl. ,,Tak si nastupte." Chris mi otevřel dveře a nasedli jsme do auta.
,,Takže na letiště do Benátek?" Zeptal se řidič. Chris přikývl a usmál se na mě. ,,Co se tam stalo?" Zeptala jsem se ho. ,,A odkud znáš Persefonu.." Pošeptala jsem, aby nás muž neslyšel. ,,No ten muž si tě vzal dovnitř, zamkl dveře, takže já se tam nemohl dostat.. Dal tě zřejmě něco do pití nebo do jídla.. Poté tě chtěl něco udělat.. ale k tomu naštěstí nedošlo.." Chris sklopil hlavu. ,,A to byl Damon nebo?" Zeptala jsem se. ,,Ne to byl normální člověk.. I lidi umí být zlí.. Potom jsem si přivolal někoho na pomoc.. Jen aby ho odvedli a my dva mohli pokračovat v pořádku, že Robine?" Řekl Chris. ,,Rád tě vidím, Esme." Řekl muž, který řídil. ,,Počkat, to jsi ty Robine?" Řekla jsem. ,,Už to tak bude.." Řekl a usmál se. ,,Jak jsou na tom ostatní?" Zeptala jsem se. ,,To Damon vám něco udělal s portálem, jinak by jste teď už byli u správného jezera.. Nevím, bez Damiána to nezvládneme.." Řekl Robin a soustředil se dál na jízdu. Chris se díval z okna, a byl unavený, oči se mu zavírali, ale on se tomu bránil. ,,Klidně spi, určitě to je dlouhá cesta, musíš být unavený.." Řekla jsem. ,,Já nikdy nespím.." Řekl Chris a pokračoval koukáním se z okna. Příroda okolo byla nádherná, nedokázala jsem si představit, že by se mohla jednou celá Země zničit a proměnit v prach. Ale nejsme tomu daleko, stačí k tomu pouze kousíček.
Cesta byla dlouhá, proto jsem se rozhodla, že na chvíli zavřu oči. ,,Esme?" Probudil Chrisovo hlas a pohlazení po hlavě. Ležela jsem na Chrisovo klíně, rychle jsem vyskočila. ,,My už jsme tady?" Zeptala jsem se a celá zčervenala. ,,Jsme, a máme dokonce už i letenky.." Řekl s radostí Chris. ,,Ale před tím než nám přiletí letadlo, musíme stihnout ještě něco koupit, pojď." Vyšel z auta, venku čekal Robin. Chris šel přímo do budovy, kde se nacházelo milion lidí. ,,Potřebuju sehnat černé sluneční brýle a oba dva potřebujeme něco nového na sebe.." Otočil se na mě a zasmál se. ,,Vždyť to tak hrozný ještě není." Řekla jsem a prohlédla si mé oblečení. Chris zabočil hned do prvního obchodu s oblečením. ,,Vyber si." Řekl a šel o kousek dál. Zaujaly mě černé kapsáče, k těm jsem si našla černé tílko, přes které jsem si uvázala černobílou kostičkovanou košili. Jakmile jsem vše zaplatila, došla jsem na veřejné záchody, kde jsem se převlékla a drobet upravila, zapletla jsem si cop, umyla obličej studenou vodou a ještě chvíli zůstala před zrcadlem a omývala staré mé šrámy. S Chrisem jsme byli domluvení, že se setkáme hodinu před odletem.
Procházela jsem si letiště, všude bylo plno známých tváří. Jako dcera satana, jsem měla také přístup ke knize zlých lidí, každý měl svou vlastní stránku, pokaždé tam byla jejich fotka, jméno a nějaké ty informace o nich. Bylo to zvláštní je potkat a vědět o nich, možná víc než oni ví o sobě. Měla jsem ještě spoustu času, šla jsem se posadit na osamělou lavičku. Čekala jsem tam a pozorovala lidi. Pár z nich mi přišlo podezřelých, jeden muž se opřel naproti mně a neustále mi pozoroval. Neměla jsem z něj dobrý pocit. Snažila jsem se ho nevnímat, ale to nešlo. Když se na mě díval nejspíše už tak deset minut, začal se pomalu přibližovat. Měla jsem strašný strach, nejhorší na tom bylo, že to nebyl určitě člověk. Podle chování a jeho chůze, jsem poznala o koho se jedná, byl to Skinwalker. Rychle jsem se zvedla a snažila se, abych se mu ztratila, ale pokaždé co jsem zahnula, on udělal totéž. Když jsem se rozběhla, on taky běžel. Moje srdce bušilo rychle, nikdo okolo se nepokusil se mi zeptat, jestli nepotřebuji pomoc. Nikdo si mi nevšiml. Musela jsem nakonec vyběhnout i z budovy, venku pražilo slunce, bohužel před budovou letiště nebylo tak moc lidí jako vevnitř. On měl větší šanci mi chytit. ,,Co chceš?!" Zakřičela jsem na něj. On se zastavil a něco zamumlal. Poté se usmál a co největší rychlostí se na mě rozběhl. V tom se ozval výstřel a Skinwalker padl k zemi, přímo k mým nohám. Za ním stál Chris, který držel v ruce pistoli, krev z Skinwalkera se rozprskla na Chrisovo tvář. Měl na sobě černé upnuté triko, díky kterému šli vidět jeho svaly. Přes triko měl koženou bundu, a rifle s řetězy. Krk mu zdobil malý křížek a jeho nádherné oči mu zakrývaly černé brýle. Jeho vlasy byly rozcuchané jako obvykle. Palcem setřel krev z jeho úst. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se. Všichni lidi okolo nás se zastavili a ani se nehnuli. Přikývla jsem a překročila Skinwalkera, šla jsem přímo ke Chrisovi. ,,Kde jsi to sebral?" Podívala jsem se na pistol, kterou držel v ruce. ,,Vypůjčil jsem si ji.." Řekl a usmál se. U hlavních dveří stál strážník, který se na nás díval. ,,To je Robin, že jo?" Řekla jsem a usmála se. Chris zakroutil hlavou. ,,To je Loki." Řekl a otočil se na Lokiho. ,,Přinesl ti tohle..." Chris mi podal složený papírek. Rychle jsem ho rozbalila a hned mi na něj ukápla slza. Byl od něj..