DENÍK ESME ELENOR MORNINGSIDOVÉ

ČÁST XI.

Poznala jsem člověka a v mžiku jsem se do něj zamilovala. A od té doby, co jsem ho potkala jsem na něj nemohla přestat myslet. Začali jsme se poznávat a já se zamilovávala víc a víc a přitom mě to tak bolelo. Pokaždé co jsem ho viděla jsem mu chtěla skočit do náruče, chtěla jsem ho políbit a říct mu, jak moc pro mě znamená. Ale strach byl větší. Koukal mi hluboko do očí, jako by chtěl se podívat hluboko do mé duše. Pokaždé, co se na mě podíval, svými krásnýma očima se mi podlamovala kolena. Každý den jsem se ptala sama sebe jestli to má naději, naději bojovat. A já si řekla, že ano, protože sem si myslela, že když o něj budu bojovat bude vědět jak moc o něj stojím! Ale mýlila jsem se nestál o to. A já se pořád s tím nechci smířit. To co k němu cítím jsem nikdy nepoznala. Ale připadá mi, že milovat jeho je hřích. Neustále mi tečou slzy po tvářích. Mám představivost jaké by to asi bylo, kdybychom byli spolu. Chtěla jsem být jeho snem, jeho touhou, jeho láskou. Chtěla bych cítit jeho rty na mým. Ležet mu na hrudi a poslouchat tlukot jeho srdce. V mém srdci se zrodila nová láska, která mě pohlcuje. Vzpomínám na noci strávené s ním. Byly to chvíle, kdy jsem ho mohla políbit, pohladit po tváři, pevně mě obejmout. V takových chvílích jsem nejšťastnější a přeji si, aby se zastavil čas. Mám ho ve svých snech, představách, ale teď je to jediné co můžu mít. Jeho hlas mě pohladil po duši, jeho polibek po srdci. Nedokážu bojovat proti lásce, kterou k němu cítím. Je tak silná. Chtěla bych to zastavit. Moje hlava to všechno chápe, ale srdce bohužel ne. Chtěla bych s tebou trávit každý den, tak pojď a za ruku mě prosím vem, protože jsi můj velký sen. Uplývají dny bez tebe, a ty ani nevíš, jak moc bych tě chtěla mít u sebe. Hned jak sem tě uviděla na první pohled jsem se hluboce zamilovala. Promiň, nemohu tomu zabránit. Pláču po nocích, přes den a ty ani nevíš, jak moc se trápím, nemáš ponětí. Nevíš, že si pro mě tak krásný, jak když ráno vychází slunce, jak ranní rosa, když padá hvězda. Jsi pro mě tak důležitý, že si to ani nedokážeš představit. Pokud ve skutečnosti opravdu nic mezi námi neexistuje, tak to nic z toho nebylo skutečné. Ale tomu já nevěřím. Něco se mezi námi stalo, já to vím, cítím to! S tebou jsem poznala uvnitř sebe něco jiného, co jsem vážně nikdy necítila. Neumím popsat štěstí, jaké štěstí prožívám, když se na tebe podívám.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mířila jsem do starého paláce, doufala jsem, že se tam stále budou nacházet všichni, kteří tam zůstali. Cesta nebyla dlouhá, ale já byla ztracená ve svých myšlenkách. Nechápala jsem co se v předchozích hodinách stalo. Nechápala jsem jak se mohlo udát tak rychle, proč jsem nevěděla, že Gabriel má přítelkyni, ještě ke všemu dceru Afrodity, bohyně krásy. Nedokázala jsem si představit, jak nejspíš může vypadat, ale musí to být ta nejkrásnější dívka v celé galaxii. Nevěděla jsem, jak ji řeknu, že ji zemřel přítel a ještě kvůli mně. Jasper, Theo a Thálie se svoji sovičkou se loudali za mnou. ,,A vy znáte tu Antonii?" Zeptala jsem se. ,,Jasně, že ji znám. Je známá u bohů tím, že nesnášela svou matku, a že ji utekla s Běsem.. Kdyby jsi viděla jaké z toho bylo kdysi halo, když to udělala. Ale nikdy se už nevrátila, zůstala u vás. Určitě jsi ji musela někdy vidět." Řekla Thálie a pohladila sovičku po hlavě. Pouze jsem přikývla a vrátila se zpět do svých myšlenek, z těch mi vyrušil Theo. Přiběhl ke mně a chytl mi za ruku. ,,Můžu s tebou mluvit?" Zeptal se zdvořile. Přikývla jsem a snažila se pousmát. ,,Tohle budeš muset překonat. Ty musíš najít Chrise, ten ti pomůže najít Trojzubec, Kerberose a Diův blesk. Jsou to tři nejmocnější věci, když je spojíš dohromady, staneš se nejmocnější bohyní, teda do té doby, kdy je budeš mít u sebe. Předpokládám, že víš pouze kde je Kerberos.. zbytek budeme muset vyhledat." ,,Já ani nevím to kde je Kerberos.. Během války prostě zmizel.." Odpověděla jsem mu. ,,Tak to je v tom případě ještě horší.." Dodal Theo. ,,ESME?!" Ozvalo se za námi. Všichni jsme se otočili a viděli tam stát Hádese. Všichni tří se uklonili a čekali co bude dít. ,,Kde je tvůj otec?" Zeptal se Hádes. ,,Neříkej, že zůstal v tom paláci.. Já mu říkal ať se na celou Lottie vykašle, mohl mít tolik krásných holek.. a on si vybere člověka.. Někoho jsem tě přinesl." Hádes ustoupil stranou a z lesa se vynořil mladý kluk, přibližně tak v mém věku. Měl černé rozcuchané vlasy, krásně zelené oči, měl na sobě černou košili a kalhoty, krk a paže mu pokrývalo tetování, jeho postava byla samý sval. Když si mi prohlížel, naklonil při tom hlavu. Pousmál se, na místě jeho špičáků se nacházely dva ostré zahnuté tesáky. ,,Těší mě." Řekl slabým hlasem. Přikývla jsem na pozdrav. ,,Tohle je Christopher Nikos Gordon, syn Medúsy a mého staršího bratra Poseidóna.." Řekl Hádes. ,,O tobě mi říkal Gabriel.." Řekla jsem, a zřejmě jsem ho zaskočila. ,,Musíme jít, Damon je ještě silnější než před tím.. a to by znamenalo jediné.. nechce se mi to ani říkat.. " Hádes se na mě podíval a rychle zamrkal. ,,Musíme na Zem, jedině tam najdeme Trojzubec.. " Řekl vážně Chris. Jasper přikývl. ,,To je sice pravda.. ale ty víš kde přesně je.. Nepleť se do bohů, bez stranou." Řekl, Thálie se na něj zamračila, ale Jasper to nevnímal. ,,Pokud chceš umřít už teď stačí jen říct.. Stačí mi pouze sekunda a bude z tebe kámen." Chris se usmál. ,,Nachází se v jezeře Attabad, vše jsem si dopředu zjistil, aby to bylo jednodušší." Podíval se mi do očí, nemohla jsem z nich spustit můj pohled, jakobych se v nich ztratila. ,,Esme, můžeme jít?" Zeptal se Hádes. ,,Jo.." Sklonila jsem hlavu, měla jsem divný pocit. Ten jeho pohled, něco mi naznačoval.
Museli jsme dojít k portálu u Černého jezera. V půlce cesty jsem se rozhodla, že se zkusím pobavit s Chrisem. Šel úplně vpředu a sám. ,,Můžu?" Skoro bych řekla, že si až lekl. Slabě přikývl a pokračoval ve své rychlé chůzi. ,,Ty jsi teda syn Medúsy?" Zeptala jsem se, i když jsem to dávno věděla. ,,Jo.." Řekl tiše. ,,Takže máš stejně schopnosti jako ona?" Chris se pousmál. ,,Skoro jo.. jen něco navíc umím. Ona má hady na hlavě a já mám jednoho v sobě.." Nechápala jsem jak to myslí. ,,Všichni tomu říkají, že mám dar, ale já tomu říkám spíš taková moje vada.. Jsem takzvaný Pythón.. víš co to je?" Usmál se, já jsem zčervenala, protože jsem neměla ponětí o co by se mohlo jednat. ,,No dobře, nějak tě to vysvětlím... i když na to nejsem pyšný. Být Pythón znamená, že jsi, nebo v mém případě že se umíš měnit v šupinatého dráha s hadím tělem.. Pythón kdysi doopravdy byl, ale v člověka se měnit neuměl.. později ho zabil bývalý bůh slunce Apollón, ubodal ho svými šípy v doupěti u Delf.. Jediný kdo zdědil jeho schopnosti jsem já a potom ještě jedna dívka, o které teda teď nevím kde je.." Znovu sklopil hlavu a pokračoval v cestě. ,,O Pythónovi jsem ještě neslyšela.. a to jsem slyšela o různých bytostech od mého otce.." Řekla jsem a usmála se. Chris mi již neodpověděl a šel mlčky dál k Černému jezeru.
Nacházeli jsme se u jezera, bylo tmavé jako pokaždé, nic okolo něj se nezměnilo. Chtěla jsem jít blíž, ale v tom mi chytil Chris za ruku. ,,Je to past, někdo nás sledoval.." Řekl tiše a rozhlédl se kolem nás. Hádes k nám přišel. ,,Kdo myslíš, že to je?" Zeptal se. ,,Echidna.." Chris sklonil hlavu. ,,Co ta by tady chtěla?" Zeptal se vyplašeně Hádes. ,,Nás dva.." Jeho oči pohlédli na mě. ,,Proč by chtěla mě?" Zeptala jsem se. Hádes sklopil hlavu a nadechl se. ,,Víš.. to ty jsi zřejmě ta dívka, ty jsi ten druhý Pythón.. Jste velice nebezpeční.. všichni koho by jste mohli ohrozit vás budou chtít zneškodnit.." Podívala jsem se na Chrise, který nic neříkal a díval se do země. ,,Lidi.." Řekla Thálie a ukazovala za nás. Všichni jsme se otočili a viděli tam stát Medúsu, po jejím pravém boku stála její sestra Sthenó a po levici byla její druhá sestra Eurylalé. Za nimi stála Echidna s Robinem, Lokim, Rave, Trix, dědečkem a pradědečkem. ,,Synku.." Řekla Medúsa s úsměvem. Chris neprojevil žádnou radost, pouze mi drtil mou ruku. ,,Chrisi, ty nejsi rád, že vidíš svoji maminku?" Zeptala jsem se, on zakroutil hlavou. ,,Jestli si myslíš, že nás oblbneš, tak jsi na omyle.. Každý ví, že se Medúsa nesnese s jejími sestrami. Držel jsi mi moc dlouho, měl jsem spoustu času, abych se naučil něco nového.." Řekl Chris, Hádes se pousmál a podíval se na mě. Najednou všichni před námi zmizeli a nacházel se tam místo nich samotný Damon. ,,Je krásné vidět při sobě dva Pythóny, jsem rád, že jste se poznali." Řekl Damon. ,,Esme myslím si, že by jsi ráda něco viděla." Damon vytáhl kožený pytel a chtěl z něj něco vyndat. ,,Háde!" Zakřičel Chris. Hádes mi rychle popadl, zavázal mi oči šátkem, abych nic neviděla a držel mi. ,,Panebože.." Slyšela jsem Thálii, jak vyjekla. ,,Proč ji to nechceš ukázat, já si myslím, že je to výborný úlovek. A pro tebe zde mám taky něco, tvá matka měla zůstat v hrobě.. Proto jsem ji zabil stejně, jako byla zabita před několika lety." Bylo mi hned jasné, co se děje. ,,Chrisi, musíš to vydržet, já vím, co by jsi chtěl udělat, ale on tě chce pouze vyprovokovat, vždyť ty to víš.." Řekl Hádes. Natáhla jsem ruku a nahmatala Chrisovo dlaň. Druhou rukou jsem odrazila Hádese. Sundala jsem si šátek a otočila se na Damona. Všichni byli otočení Damonovi zády. ten držel ve své pravé ruce Medúsy hlavu, podívala jsem se na zem k Damonovo nohám a viděla jsem hlavu mého tatínka. ,,On to neudělal, je to jen lež.. už tolikrát udělal něco a nakonec to bylo jinak, on by nezvládl někomu useknout hlavu, na to je moc slabý.." Řekla jsem, ale při tom jsem se nechtěla dívat na něj, doufala jsem, že to není pravda a že se nás snaží pouze ošálit. Chris přikývl. ,,Máš pravdu. Tetičko můžeš.." Najednou se za Damonem vynořila nádherná žena s hadím tělem, vytrhla mu z ruky pytel, který se proměnil v prášek. Damon se lekl a rychle zmizel. ,,Tohle je Echidna, myslím, že s Hádem se již znáš.." Řekl Chris. Žena přikývla, popsala bych ji jako neodolatelnou, nádhernou ženu s dlouhými tmavými vlasy, místo dolních končetin měla, ale hadí tělo. Můj tatínek ji popsal bohyni divokou Echidnu jako maso požírající monstrum, neodolatelnou, které se nepodobalo ani smrtelným lidem ani nehynoucím bohům, ale bylo napůl nymfou s  upřenýma, nádhernýma očima a bledou tváří a napůl opět jako obrovský had, velký a hrozný se skrvnitou kůží, který neumírá ani nestárne po celé své dny.
,,Rád tě zase vidím, tohle má příbuzná Esme Elenor, pamatuješ si na Damiánka? Tak to je jeho dcera." Echidna se usmála, a prohlédla jsi mi více zblízka. ,,Je mu dost podobná." Řekla slabým chraplavým hlasem. ,,Ty to o něm víš.. Víš co se stalo? Celé podsvětí truchlí.." Dodala a sklopila hlavu. Otočila jsem se na Háda, poté na Chrise. Hádes jen přikývl. ,,Vím všechno.. proto nás musíš dovést k portálu, který nás vezme k jezeru Attabad." Hádes se na mě otočil. ,,Ona nic neví.." Řekl a šel dál. Echidna se na mě podívala, sklopila hlavu a odešla za Hádem. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se Chrise. ,,Rád bych tě to řekl, ale teď není ten správný čas, a vše bude zase v pořádku.. Udělám vše co bude třeba, aby jsi byla šťastná a aby jsi měla všechny, které máš ráda okolo sebe, tvého tatínka, Patricia a Gabriela.." Hlas mu sklesl, jakmile vyslovil jméno Gabriel. Sklopil hlavu a odešel. ,,Pojď, musíme přidat, takhle je neuvidíš nikdy.." Popohnala mi Thálie.
Všichni šli přede mnou, já se za nimi loudala sama. ,,Ty jsi Esme?" Ozvalo se ze křoví, které se nacházelo vedle mě.