DENÍK ESME ELENOR MORNINGSIDOVÉ

ČÁST X.

Damon si mi odvedl do jeho sídla. ,,Odteď je to tady i tvůj domov." Usmál se. ,,Můžu se tě na něco zeptat?" Damon se zastavil. ,,Povídej, ty můžeš cokoliv." Řekl a díval se mě. ,,Proč si nepřišel dřív?" Damon se zhluboka nadechl. ,,Esme.. Mně to mrzí, ale pochop mi.. Za prvé nevěděl jsem to, vím to teď tak dva měsíce.. Tvoje matka mi to dříve neřekla, a přiznávám se bál jsem se.. Ty si zřejmě myslíš, že Damián je nejlepší muž na světě, ale pravda to není, on je to psychopat, jen se podívej co udělal mně.." ,,Já se o něm nechci bavit, alespoň ne tímhle tónem, on se o mně staral, byl na mě hodný, měl mě rád, a choval se alespoň jako můj otec, i když jak ty tvrdíš není.. Můžu vidět moji matku?" Zeptala jsem se. ,,Nevím, jestli zvládne tě něco říct, je na tom podobně jako Damián.. Ale zkusit to můžeš." ,,A slíbíš mi něco?" Damon se zastavil. ,,Máš teď mě, tak je nech, ať mají konečně klid, oni si to zaslouží, zabil si mi mnoho mých blízkých, které jsem měla ráda.. Tak je nech být." Damon přikývl. ,,Jestli je tohle tvé přání.. Dobře, slibuju." Otočil se a odešel z místnosti. Přišla jsem k velkému prosklenému oknu a podívala se z něj, krajina která se nacházela přede mnou byla zničená. ,,Esme Elenor?" Ozval se slabý hlas za mnou. ,,Těší mě, jmenuji se Thálie, jsem dcera Athény." Nacházela se tam slečna, jen o pár let starší než já, měla tmavě hnědé kudrnaté vlasy, světle modré oči, na sobě měla bílé šaty, v uších měla perličky stejně tak i na krku. A na rameni ji seděla sova pálená. ,,Doufám, že jsem tě nezaskočila.." Zasmála se. ,,Ty jsi dcera Athény?" Zeptala jsem se ještě jednou pro jistotu. ,,Už to tak je, ale teď nesmíme ztrácet čas.." Řekla Thálie. ,,Damon, lže.. Nesmíš mu věřit ani slovo, ty nejsi jeho dcera, dvojčata nejsou iluze, jen je zabil.. Tu tvář mu teda Damián spálil.. ale on si to zaslouží. A ty v podsvětí nenechá, musíš hned odtud pryč a ještě pobere odtud pár lidí." ,,To je nějak hodně informací na mě.." Thálie mi popadla za ruku a rychle běžela z místnosti pryč. ,,Tvůj otec je tady.. Damon ho po té bitvě na Svaté hoře odnesl hned sem, ten jak ležel na té posteli, to udělali tví příbuzní jen aby tě ošálili. Vše mi Damián řekl, pojď nemáme tolik času." Běželi jsme bílou chodbou, najednou Thálie zastavila a něco pošeptala své sově, ta odletěla pryč. Thálie přiložila ruku ke stěně, tam se otevřeli dveře, za nimi byly černé schody, které vedly někam dolů. ,,Pojď." Zatáhla mi dovnitř, počkala až se dveře uzavřou a běžela dál po schodech. ,,Rafael byl poslaný Damonem, aby mu to tady začal, zabil mou matku, Dia, Poseidóna a mnoho dalších.." Řekla Thálie a zabočila rychle do leva. Před námi se nacházely cely, na konci chodby se nacházela ta největší a nejvíce zabezpečená. ,,Vše jsem si prošla, vím tady o tom vše, mám plán jak je dostat ven, ale ty mi budeš muset pomoc, vím, že to zvládneš.. Musíš využít své schopnosti a alespoň uvidíš, že jsi doopravdy dcera Damiána." ,,A co mám dělat?" Zeptala jsem se. ,,Musíš se proměnit.. na Damona." Řekla nervózně Thálie. ,,Já to nezvládnu, dokážu cokoliv jiného, ale tohle ne." Sklopila jsem hlavu. Za rohem se ozývaly hlasy mužů, kteří se k nám blížily. ,,Neboj se ty patří k nám." Řekla v klidu Thálie. Přišli k nám dva kluci. ,,Těší mě, princezno. Abych se představil jsem Jasper, syn boha moří a oceánů, Poseidona." Uklonil se přede mnou. Byl to vyšší kluk, než ten druhý, blonďatý s modrýma očima. Měl na sobě volnou černou košili a kalhoty. Obličej mu zdobily drobné pihy. ,,Já jsem Theo, má dámo." Usmál se druhý kluk, který byl o hlavu menší než ten první, ale naopak byl svalnatý, měl hnědé kudrnaté vlasy, v kterých měl černý šátek, rozseknuté obočí, rozepnutou košili, pod kterou měl černé tílko, roztrhané černé kalhoty, na kterých mu visely řetězy. Pod košilí měl schované dýky za opaskem. ,,To je syn Árese, to byl bůh války, ale předpokládám, že ty to víš." Řekla Thálie. Přikývla jsem. ,,Tak jdeme na to?" Zeptal se Jasper. Thálie šla jako první, skoro všechny cely byly prázdné, došli jsme ke třetí cele, tam se Thálie zastavila. ,,Znáš ho?" Zeptala se a ukázala do cely. Nacházel se v ní Gabriel, kolem krku měl železný obojek, který mu dával elektrické šoky. Byl přivázaný velkými řetězy. ,,Jasně, že ho znám.." Řekla jsem vyplašeně, najednou mi na hlavě přistála sova, která držela v zobáčku klíče. ,,To přistání musíme ještě dopilovat, ale jinak výborně." Thálie jí pochválila a vzala si ji na sebe. ,,Nechci se chlubit, ale já mám taky zvířátko jako tady Thálie... Je to Kraken." Řekl Jasper, všichni vyprskly smíchem. Thálie začala odemykat celu, ve které byl Gabriel. ,,Pozor, přece je to jenom Běs.." Jasper ustoupil stranou, Theo se na mě podíval a z jeho pohledu jsem poznala co si myslí. Gabriel otevřel oči, když se jeho pohled zastavil na mně, tak se usmál, úsměv se mu oplatila. ,,Esme.." Řekl chraptivým hlasem. Thálie mu sundala řetězy a pomohla mu vstát, přišla jsem k němu a objala ho. ,,Chyběl si mi." Řekla jsem, tak aby mi slyšel pouze on. ,,Ty mně taky.." Usmál se. ,,Tak můžeme dál?" Zeptala se Thálie. Přikývli jsme, chytla jsem Gabriela za ruku a šli jsme k další cele. Kde se nacházel Patricius, celý od krve, byl tam zavěšený za ruce, pod sebou měl krev. ,,Patricii!" Zavolala jsem na něj, ale on se ani nehnul. Jakmile Thálie odemkla, vtrhla jsem do cely a snažila se ho probudit. Ale on nevnímal. ,,Esme, je tu už dlouho a přišel o dost krve.. Víš co to znamená.. Pojď musíme dál." Řekl Theo. ,,Promiň mi to.." Řekla jsem a odešla za ostatními, kteří mířili k největší cele. ,,Kam jdete?" Ozvalo se za námi. Stál tam Patricius, který měl nádherná černá křídla a vedle něj tatínek v plné své síle. ,,Rád vás všechny vidím, ale měli bychom odtud pryč.." Řekl tatínek. Rozběhla jsem se k nim a oba dva objala. ,,Ona tě má taky ráda.." Pošeptala jsem Patriciovi. Ten se na mě podíval a usmál se. ,,Gabrieli.." Řekl tatínek, nevypadalo to, že by Gabriela rád viděl, spíše naopak. ,,Damiáne.." Řekl slabým hlasem Gabriel a sklopil hlavu. Tatínek mi vzal za ruku a odtáhl mi dál od Gabriela. ,,Měli bychom si pospíšit, Damon už o nás ví.." Podotkla Thálie. Tatínek přikývl a vydal se do temné chodby. ,,Kam jdeme?" Zeptala jsem se tiše. ,,Pro Lottie, teda pro tvoji maminku." Odpověděl tatínek. Za námi šel Patricius s Thálií, za nimi do sebe strkali Jasper a Theo a jako poslední šel Gabriel. ,,Myslíš, že má už něco přichystaného?" Zeptal se tatínek Thálie. ,,Těžko říct.. nedokážu mu číst myšlenky jako ty.." Zasmála se. ,,Jemu je číst nemůžu.. nechápu proč.. ale on je jediný u koho mi to nejde.." Řekl tatínek a otočil se na mě. Zrovna v tu chvíli jsem měla plnou hlavu Gabriela. Viděla jsem ten jeho pohled, bylo mi jasné, že ví o čem zrovna teď přemýšlím.
Před námi se nacházely tmavé dveře. ,,Jste připraveni?" Zeptal se tatínek všech. Jakmile jsme otevřeli dveře, nacházelo se před nimi deset Běsů, nejspíš dvacet andělských hlídačů a samotný Damon, který držel zlatou dýku mé mamince pod krkem. ,,Vzdej se.. ty víš, že já to zvládnu udělat." Řekl, tatínek se nehnul z místa. ,,Pusť ji.. Ona za to nemůže, to si musíme vyřídit mezi sebou my.." Řekl tatínek a díval se pouze na maminku. ,,Esme.." Řekla maminka, v očích měla slzy, chtěla jsem k ní hned běžet a jeho odkopnout. K tatínkovi přišel Gabriel a z druhé strany Patricius. ,,Ty mi nezastavíš.." Řekl Damon. ,,Damone.. vzpamatuj se. Podívej se co jsi všechno už udělal, jde to ještě zastavit.. Nech toho všeho, nikdo při tobě nestojí.. neznamená, že když si všechny nějak očaruješ, že jsou ti věrní. Já vím, že ty tady nejsi ten zlý, ale já.. Vždycky to tak bylo ne?" Řekl tatínek. Damonovi se v ruce třásla dýka. Když jsem se tatínkovi podívala do očí, viděla jsem všechno, už dopředu věděl jak to dopadne a nejhorší na tom bylo, že s tím nemohl nic udělat. Damon maminku pustil a odkopl ji k nám. Tatínek si ji ihned chytil a políbil ji na čelo. ,,Lottie, nedělej teď nic, slib mi to." Řekl tatínek, maminka přikývla. ,,Tak pojď, teď se konečně dozvíme kdo je silnější." Řekl Damon. Tatínek udělal dva kroky dopředu. Maminka si mi přitáhla blíže. ,,Esme, chci aby tě tady zůstal alespoň jeden z tvých rodičů, je pro to jediné řešení a ty víš jaké... víš jak to chodí, až budeš někoho milovat, udělala by jsi to samé.. a vyřiď tvému tatínkovi, že jsem ho milovala, a vždy budu." Pošeptala mi maminka a pustila mou ruku. Mezitím Damon již pomalu vytahoval svůj blesk, kterým by mohl tatínka během sekundy zabít. Maminka byla připravená, stála přímo za tatínkem, jakmile Damon mávl svým bleskem, maminka se rozeběhla přímo před tatínka. Věděla jsem, že už je pozdě něco udělat, stejně tak to věděli i ostatní, především tatínek. Naposledy se na tatínka usmála a hned poté ji zasáhl Damonův blesk. Maminka spadla na zem. Tatínkovi se také podlomily kolena, chytl maminku do náruče. ,,Proč jsi to udělala." Položil ji hlavu na čelo. Damon tam stál a ani se nehnul, vypadalo to jakoby ho to mrzelo. Země se začala třást. ,,Co se to děje?" Zeptal se Jasper. ,,Tenhle palác je postavený na sopce.." Řekla Thálie. Všem hned došlo co se děje. Ale nikdo to nemohl pochopit, jelikož když zemře ďábel a jeho manželka zůstane, po pár dnech zemře též, ale když zemře manželka ďábla, samotný ďábel oslábne, už není tak silný jako předtím, ale tak to zůstane pouhý měsíc, poté znovu nabere svou sílu. Ale tentokrát byl můj tatínek ještě silnější. Patricius přiběhl k tatínkovi. ,,Damiáne pojď!! Přestaň zničíš celé nebe, nejspíš i podsvětí. Ty si stále neuvědomujemeš jak si silný. Nech toho!" Zakřičel na něj. ,,Být tebou tak zdrhám.." Zavolal Gabriel na Damona. Ten rychle zmizel z místnosti pryč. Patricius přiběhl ke mně. ,,Pojď! Musíme jít." Řekl a popadl mi. ,,Ale co tatínek." Řekla jsem. ,,Ten si poradí sám. Damon nepřežije dlouho.. Jelikož udělal tu nejhorší věc na světě, protože když zabíješ ďáblovi manželku, tak je s tebou konec.." Řekl Patricius.
Všichni kromě tatínka jsme vyběhli z paláce. Otočili jsme se a viděli jak se řítí palác k zemi. Sopka začala chrlit lávu. Palác praskal, věže padaly k zemi, všechny trámy praskaly. ,,Musíme se pro něj vrátit!" Řekla jsem, Patricius se na mě otočil. ,,Postarej se o ní.. " Řekl Gabrielovi a vběhl zpět do paláce. Gabriel ho chtěl zastavit, ale bylo již pozdě. ,,Pojďte dál. " Řekla Thálie, jakmile dořekla slovo, za námi vyletěl palác do vzduchu, všude kolem nás padaly kusy z něj. Gabriel mi položil co nejrychleji na zem, a lehl si na mě. Cítila jsem jak na něj padají různé věci, ale držel a ani se nehnul. ,,Esme, když tvůj táta říkal, že máš schopnosti Medúsy. Tak měl jakoby pravdu.. on myslel syna Medúsy, kterého musíš najít. A vyřiď prosím mojí Antonii, že jsem ji miloval a ať mi všechno odpustí, najdi všechny potomky bohů a zachráníš celé nebe a podsvětí, je všechno pouze na tobě..." Nestihl dokončit ani slovo a spadl na mě. ,,Gabe?!" Zakřičela jsem, v tom jsem si všimla že mám na ruce krev, rychle jsem se snažila najít odkud ta krev je, ale až později jsem si všimla, že není má, ale Gabrielovo. Jeden ostrý kus z paláce mu propíchl levý bok, krev mu nešla zastavit, ztratil ji mnoho. ,,Gabrieli!!" Snažila jsem se ho probudit, i když jsem věděla, že to nevyjde. Klečela jsem u něj, po celém mém těle jsem měla jeho krev, byla to má chyba a já to moc dobře věděla. ,,Esme!" Přiběhla ke mně Thálie s Jasperem a Theem. Její pohled se zastavil na Gabrielovi, položila svou ruku na mé rameno. ,,Kdo je ta Antonie?" Zeptala jsem se. ,,To je dcera Afrodity, Antonie Rose. Byli spolu dlouho.. jenom on na ni moc času neměl.. Věnoval se vždy jen tobě.. Měl tě chránit, proto byl vždy s tebou, pokaždé když odešel, šel za ní.." Řekl Jasper. Takže celou to dobu jsem si myslela, že ke mně něco cítí, a celou tu dobu to byla lež. ,,Vezmeme ho sebou, musíme ho vzít." Řekla jsem a zvedla se. ,,Jdeme?" Otočila jsem se na ostatní. ,,A ty víš kam?" Zeptal se Theo. ,,Tak nějak tuším, za kým jít.."