Večer jsem usla s myšlenkou, že mi dnes bude 18. Včera mi bylo naposledy 17. Když jsem se ale vzbudila, zjistila jsem, že je mi naštěstí znovu 16.
Chtěla jsem ke snídani dort s 15 svíčkama, růžovýma. Já totiž hrozně miluju růžovou. A vypila jsem 14 centilitrů kakaa. Takovýho, jako mi vždycky dělala maminka.
Po 13 minutách snídání jsem po sobě sklidila ze stolu a zapnula televizi. Vysílali pohádku, kterou jsem naposledy viděla, když mi bylo 12.
Vydrželo mi 11 let být fandou těchto pohádkových sérií. Potom mi někdo řekl, že už jsem fakt velká na to, abych koukala na tyhle "kraviny". Hrát si s dětskými hračkami mi zhatili už o rok dřív, když mi bylo 10.
V 9. třídě jsem se kompletně rozloučila s dětstvím a to jen, abych se k němu o rok později psychicky zase vrátila. Kolik ti je? 8? Ptají se mě ironicky, i když vědí, že jsem středoškolák.
V 7 letech vás klidně pošlou do školy a řeknou vám, že teď už je zodpovědnost jen a jen na vás. Přitom na vás ale dohlížejí, abyste chodili brzy spát. V 6 se navečeříš, potom se vykoupeš a brzy půjdeš spinkat.
V pátek, 5. den v týdnu, se jezdí k babičce. Některé věci naštěstí zůstávají neměnné. Už jsou to 4 roky, co ode mě bydlí ještě dál, než kdy předtím. Duší jsme si ale blízké pořád.
Zatím dělím svůj život do 3 fází. Na dětství, pubertu a strach. Strach co bude za 2 roky, až skončím střední, až budu mít další kulatiny. Snad mi zůstane aspoň 1 hezká vzpomínka.
- 18. 8. 2023
