CHANCE /Styles/

Nemáš cígo?

Laura

Seděli jsme všichni v našem velkém obýváku a naši vysvětlovali v objetí Lukovi vše co se stalo. Jo to mi říkejte, že jste mu to nikdo neříkal. Já mu volala několikrát a taky několikrát jsem se dostala do hlasové schránky. 

,,Luku jsme tak rádi, že ses nám vrátil" objímala ho máma a při tom brečela.

,,Proč jste mi nikdo nezavolal nebo tak?" prohlásil Luke smutným hlasem

..Nechtěli jsme tě zatěžovat zlatíčko" aha mami aha, jako byl to i jeho brácha a jeho kámoš.

,,Volala jsem ti několikrát Luke" vyštěkla jsem na něj

,,Kdyby jsi mi volala tak mám asi zmeškaný hovor ne?" tohle mě naštvalo ještě víc, jako objeví se tu po jaké době a ještě je protivnej.

,,Jestli chceš být takový tak jsi nemusel ani jezdit" už jsem křičela a plakala dohromady

Nezmohla jsem se na nic jiného než se zvednout z pohovky a odejít pryč. V chodbě jsem si obula boty a vzala si bundu a s pořádnou ránou jsem zabouchla dveře.

Běh mi pomáhal ač sice tyhle boty nebyly na běh stvořené. A tak jsem prostě chodila. Procházela jsem se městem až jsem zašla do zapadlého parku  kam jsem ráda chodívala. Poslouchala jsem hudbu a s nezájmem sledovala své ošoupané boty. Přišla jsem k lavičce a na chvíli jsem se rozhodla si sednout.

V tu chvíli jsem slyšela pěkně hustou hádku mezi kudrnatým klukem a brunetkou, která byla rozhodně vyšší a hubenější než já, a pěkně mu dávala vše sežrat.

,,Víš co? jdi do hajzlu Harry" zakřičela na něj ta holčina a otočila se směrem k východu z parku.

,,Tak si běž... rovnou za Oliverem a hned mu dej" zakřičel ještě za ní a šel směrem kde jsem seděla. V tu chvíli jsem otočila hlavu tak aby neviděl, že jsem je celou dobu pozorovala.

,,Nemáš cígo?" ozval se chraplavý hlas nade mnou. Byl to ten kluk co se do teď hádal s dotyčnou.

,,Co..Co prosím?" vyndala jsem si sluchátka z uší, které jsem si nasadila hned zpět když se rozešli každý jinam.

,,Jestli nemáš cigáro?" zasmál se. Jsem mu směšná nebo co?.

,,Ehm...jo, myslím, že jo" konečně jsem se mu podívala do očí.

,,To si ty ta holka co jí umřel kluk i přítel v jeden den že? to muselo být hrozný" )

,,To...nemůžeš myslet...vážně" 

,,Sorry to bylo moc... a víš co nejlepší na takové věci?"

,,No to by mě opravdu zajímalo?" opravdu mě zajímalo co z něho vyleze.

,,Alkohol...poměrně hodně alkoholu" 

,,Jo to by asi pomohlo, ale neprodají mi ho" nad touhle větou se zasmál.

,,Tak pojď, koupím ho já a aspoň se neopiju sám" usmál se,zvedl se a podal mi ruku.

,,Proč vlastně ne" chytla jsem jeho ruku a nechala si pomoc stoupnout.

,,Jen mě veď moc to tu neznám byl jsem tady za ní, takže jediné co vím kde je její dům" zasmál se promnul si kořen nosu.

,,Tak co kdyby jsme koupili jen v supermarketu potřebné věci a vzali si to třeba sem?" navrhla jsem. Vůbec jsem daného člověka neznala, ale teď jsme byli zoufalí spolu.

,,Proč ne"