CHANCE /Styles/

Frede prosím.

Probudila jsem se v hrozně světlé místnosti, až mě z toho zabolely oči. 

 Kde to jsem? Co se stalo ?.

 ,,Zlatíčko" slyšela jsem hlas své mámy a to jak mě chytla pevně za ruku. Pak jsem si uvědomila co se vlastně stalo. Došla jsem o dva nejdůležitější lidi. Nevěděla jsem co se mi honí hlavou. Celý svět se mi otočil o 360 stupňů a já teď nedokázala myslet na nic jiného." 

 Mezitím na druhé straně světa Austrálie: Pondělí 8:53

 Luke: 

 Jako každé pondělí sedíme ve studiu a čekáme co náš super manager zase vymyslel za blbost. Pokaždé je to něco co zabere hrozně moc času a já se přes všechno možné úsilí nejsem schopen dostat se domů do Anglie. Musí být doma na mě naštvaný, ale přece jen nějaký časový posun tu pořád je. Hrozně by mě zajímalo jak se Laura má nebo jak se mají naši a co moji kamarádi v Anglii prostě jsem hrozný blbec, který vypadá, že nemá zájem. ,,Kluci tak pojďte"zavolal si nás manager do jeho kanceláře. ,,Tak kluci jak sami určitě pociťujete tak je o Vás čím dám tím větší zájem, no a teď se podržte!"Tahle věta se mi ani trošku nelíbila, protože za takovou věcí je vždy nějaké ale což já nemám opravdu rád , protože to ale nese sebou vždy spousta problémů.,,no tak povídej" vyzval ho Michael, který byl poslední dobou v jiné kůži. Bylo toho na nás moc, každý den spousta koncertů a když to nebyly koncerty tak to byly různé tiskové konference nebo prostě jen meetingy s fanoušky. Ano zní to teď jako pokrytectví. Miluji to co dělám to beze všeho, ale opravdu bych někdy chtěl být jen Luke z Manchesteru, který měl jen starost kterou košili si dnes do školy vezme. Teď mám toho na sebe dost do teď jsem si říkal, že vše je okay. Ale dneska to udělám! zažádám o mimořádné volno. 

,,Než začneš chci něco říct já" ozval jsem se než Fred začal mluvit.¨

,,O co se jedná Luke? zase sis našel nějakou kočičku a neznáš její číslo? s tím ti bohužel nepomůžu" k téhle nechutné větě přidal ještě nechutnější úšklebek.

,,Ne to vůbec ne! no jak to říct slušně" zamyslel jsem se nad tím jak to zformulovat. Kluci se na mě dívali jak kdybych byl z jiné planety teda až na zmiňovaného Michaela.

,,No tak to nenatahuj práce máme ještě dost"

,,Právě o to jde! tebe jen zajímá práce a hlavně to co z ní kápne" tohle ho docela hezky naštvalo, ale nedal jsem se a pokračoval dál.

,,Chci volno a to okamžitě a žádné kecy hlavně" kluci se na mě ještě víc dívali jako na mimozemšťana, ale já i přes to byl na sebe hrdý, že jsem to konečně řekl nahlas.

,,Luku ty jsi směšný, jako teď když je o Vás největší zájem tak ty se sbalíš a odjedeš někam do prdele? Luku nech mě se zasmát" jeho nechutný hrdelní smích se hrnul místností.

,,Má pravdu je toho už opravdu moc" ozval se z ničeho nic náš tichý Michael.

,,Ještě ty ho v tom podporuj" utrousil ironicky Fred

,,Ale oni to myslí vážně Frede no a my nejsme vůbec proti" přidal se Calum.

Takhle jsme se dohadovali několik dlouhých desítek minut, až nakonec padlo konečné rozhodnutí.

,,Fajn tedy máte to mít. Měsíc se mi ani jeden neukážete na očích. Jen je tu ještě jedna věc. Uskutečníme to celé od konce tohohle týdne, souhlasíte?"

Na konečném znění jsme se všichni shodli a čekali jsme na náš očekávaný pátek. Hned jak jsem dojel domů jsem sedl za notebook a hledal kdy se dá v pátek odpoledne nejdříve jet směr Británie.

Nehorázně jsem se těšil. Ale to jsem ještě nevěděl co mě vlastně všechno čeká.