CHANCE /Styles/

Nevěříš mi.

Z pohledu Harryho 

Dělala, že o žádném Nicolasovi neví a při tom mi o něm ještě sama psala tak nechápu proč se tady vymlouvá na to, že nevím o čem mluvím. A teď je ke všemu tady a potřebuje mou pomoc? už ničemu vůbec nerozumím o co tu jde.

,,Harry o čem to celou dobu mluvíš?" sledovala mě s nechápavostí v obličeji.

Seděli jsme v autě a ona se klepala zimou od toho jak zmokla. Zapnul jsem topení a soustředil jsem se na cestu. 

,,Kašli na to" 

,,Nebudu na to kašlat. Protože tady řešíme něco o čem nemám ani páru"

,,Co už jsi tak vypitá, že nevíš co děláš? kdo ví kolik jich teda bylo když ani jednoho si nepamatuješ" ironicky jsem se nad tím musel usmát.

,,To nemyslíš vážně" 

,,Děláš ze sebe jen chudinku a dáš evidentně každému koho potkáš"

,,Tak jednou proč vždy! s nikým jsem nic neměla a tobě to vlastně může být úplně jedno kdyby jo...tak si nehraj na to, že ti na mě nějak moc extra záleží! Ano vyspali jsme se spolu, ale třeba to byla ta chyba! A teď mi kurva zastav a dej mi pokoj"

Bylo víc jak jasné, že tohle nedopadne vůbec ale vůbec dobře. Nechtěl jsem o ní přijít, ale svými slovy jsem zatím zkazil vše co se dalo. Počkat...vážně právě řekla, že to byla chyba?

,,Nemůžu tě tu přece teď takhle nechat"

,,Udělej to teď a nebudeš to muset udělat potom" 

,,Lauro přestaň" 

,,Já? já mám přestat? Harry jsi směšný a už zastav" 

Mohli být tak 3 hodiny v noci. Venku vládla tmavá noc, ale déšť už ustál. Nakonec jsem tedy zastavil v části městské zahrady. Podívala se na mě, otevřela dveře auta a vystoupila. Čekal jsem, že si sebere všechny věci co měla v kufru a zase zmizí jako motýl, ale neudělala to. Vystoupila, zavřela dveře a šla kousek do zahrady a sedla si na mokrou trávu k rybníku. Nakonec jsem vystoupil i já a šel jsem pomalu za ní. Slyšel jsem vzlykot a nebylo to vůbec příjemné.

,,Promiň" zmohl jsem se pouze na tohle slovo.

,,Nevěříš mi" ozvala se tiše.

,,Četl jsem co jsem četl" 

,,Tak mi ty zprávy sakra ukaž, protože já ti nic nepsala!" řekla s pořádným důrazem.

Vyndal jsem svůj mobil z kapsy a začal hledat poslední zprávy co mi napsala. Nakonec jsem našel co jsem chtěl a mobil jsem jí podal. Vzala si ho ode mě a po tom co si přečetla začala plakat ještě víc než do teď.

,,Harry to jsem ale nepsala já" 

,,Tak kdo tedy?"

Podala mi svůj mobil kde poslední zpráva byly fotky našeho jídla co jsme si vzájemně posílali. 

,,Máma...nechávala jsem mobil doma když jsem chodívala běhat"

,,To by snad neudělala ne?"

,,Harry a kdo jiný jen ona se mi uměla dostat do mobilu"

Teď mi přišlo hrozně líto, že jsem jí tak křivě obvinil z něčeho co ani neudělala. Popošel  jsem k ní a sedl jsem si na mokrou trávu vedle ní. Ruce měla položené na tváři a plakala. Pomalu jsem jí otočil k sobě a ruce jí sundal z obličeje. Chvíli jsme jen tak na sebe koukali. Její rty byly ale tak neodolatelné vlastně ona celá, že jsem jí políbil. Bez přemýšlení jsem jí líbal a užíval si tuhle chvíli.

Po nějaké chvíli se ale odtáhla.

,,Harry mně je zima" dala spodní ret přes vrchní.

,,Nediv se jsme celý promočení" zasmál jsem se.

Zvedli jsme se a vydali se k autu.