US(Jikook)

5. vyznání

Po tom dlouhém polibku jsme tam jen stáli a koukali jeden na druhého. Vůbec jsem nevěděl co mám říct."Kookie? Tohle...tohle je opravdu? Opravdu se to děje?"
Jungkook se jen usmál přikývl a přivinul si mě k jeho svalnaté hrudi.
"Promiň Jiminie,já... nechtěl
jsem aby ses kvůli mě takhle
trápil. Muselo to být těžké." V
hlavě si musel mít bordel,ale
slibuju...slibuju ti že už to
bude jenom dobrý,neboj se" věnoval mi menší pusu do vlasů. Já se usmál a ještě víc ho stiskl kolem pasu.
"Sakra! Ono prší, já nemám
deštník.,,
Jungkook mě popadl za ruku a doběhli jsme na zastávku. Na autobus jsme nemuseli dlouho čekat, protože hned jak jsem na zastávku doběhli tak jsme ho viděli přijíždět.
"Hele Jiminie? Nechtěl bys jít
k nám? Mamka není doma a
já bych se tam nudil."
Hned jak jsem to slyšel jsem v duchu začal poskakovat radostí.
"To bych moc rád"
pousmál jsem se a on mi úsměv obětoval.Dorazili jsme k němu domů kde to bylo luxusní a velký.
"Tak jo posaď se, já donesu
Nněco k jídlu hmm?"
Posadil jsem se na gauč a pokračoval jsem v prohlížení jeho domu. Byl tak krásný sála z něho taková útulná atmosféra
"Nese se jídlo"
Jungkook položil talíř na stůl. Hned jak předemě položil talíř s obloženými chleby tak jsem se do toho hned musel pustil,vypadalo to tak lákavě. Při jezení jsem se otočil k Jungkookovi který seděl vedle mě na gauči , měl rukou podepřenou hlavu a jen se usmíval.Teda spíš jeho oči se usmívaly.
"Děje se něco?"
Zamumlal jsem s plnou pusou,div jsem se neudusil.
"Nic,jen se kochám tvojí
krásou a roztomilostí"
Sklopil jsem hlavu k špičkám nohou, protože jsem nechtěl aby mě přistihl přitom jak se červenám.Najednou jsem ucítil jemné doteky na mém stehně.Obratil jsem pohled ke Kookovi který se na mě šipalsky usmál a mrkl. Jeho doteky se stávali intenzivnějšími. Nooo a paaaaak jsme zmizeli ve stěnách oddělující chodbu a jeho pokoj. Ráno jsem se probudil s Kookovou potetovanou rukou kolem krku. Promnul jsem si oči a koukal se na telefon.
"Tyvole Kookie,vstávej
jdeme pozdě do školy!!!!"
Mému křiku nedokázal odolat takže vstal a rychle se začínal oblékat. Dobíhali jsme z posledních sil autobus který byl poslední do školy.Celá cesta do školy byla tak nějak drastická ale nakonec jsme cestu(s lehkými bolestmi) zvládli a do školy dorazili včas. Vešli jsme do třídy a já si šel sednout.
"Auuu moje prdel!!,,
Zařval jsem přes celou třídu. Suga se koukl na mě a poté na Jungkooka a začal se extrémně smát. "Noo,kluci vy jste se teda činili!,, A opět vybouchl smíchy. Trošku jsme se oba dva zastyděli , naštěstí kromě Sugy to nikomu nedošlo ale stejnak jsem se cítil trapně. Začala hodina a já jsem cítil Jungkookův pohled na mém obličeji.
"Kookie, jestli na mě budeš
furt takhle koukat tak se
toho moc nenaučíš.,,
Naučím se každý tvůj vlásek
a záhyb ve tváři.,,
Přiznám se že mě to hodně potěšilo.
"Tak si to nech po
škole....zlato!,,
Měli jste ho vidět když jsem mu to řekl. Jeho oči zářili radostí.
"Dobře, když říkáš,,
a jemně do mě žďuchl. Škola skončila a já se s Jungkookem vydal do restaurace na proti.
"Tak co si dáš?,,
"Hmmm ,Kookie já nevím"
"tak si něco vyber, já si jdu
zatím odskočit Hmm?" Věnoval mi menší polibek na tvář a pak už jen zmizel ve dveřích. Po tom polibku jsem celý zčervenal. Po vydatném obědě jsem si zašli do parku.
"Hele Jimine, jen jsem tak
přemýšlel,co kdyby jsme si
koupili vlastní byt?,,
Já jsem jen hlasitě polk a vykulil oči.
"Jungkooku poslyš, je to sice
super nápad ale... nezdá se ti
že trochu tlačíš na pilu? A
navíc jsme ještě ve škole,kde
by jsme vzali peníze na
nějaký byt,,
jemně jsem ho pohladil dlaní po tváři.
"Ale já nemyslel teď ale
třeba po maturitě,, "Ty se
mnou počítáš takhle do
budoucna?,, "Si piš žejo,,
oba dva jsem se zasmáli a pak jsme se rozloučili protože jsem musel domů. Bylo mi bez něho smutno, cítil jsem se tak nějak sklesle. Asi to je pobláznění.Nevydržel jsem to a doma jsem mu musel zavolat.

Jk:Aleeee nemohl si to beze mě vydržet co?!
Jm:Máš naprostou pravdu!
Jk: Vidíš, já říkal že ten byt bude skvělej nápad!
Jm:No tak se zase sklidíme jo! Na společný bydlení je prostě moc brzo!
Jk:Noooo tak dobře no. Řekl trochu sklesle.
Jm:Neboj se,jednou nám to vyjde Hmm? Zatím u sebe můžeme jenom přespávat. Telefonát trval dlouho.Volali jsme spolu když jsme jedli, když jsme se učili, když jsme uklízeli a prostě jsme spolu telefonovali furt. Cítil jsem se že spolu fakt bydlíme.Byl to super pocit. Bohužel jsme náš celodenní hovor museli ukončit. Chystal jsem se spát ale nějak to prostě nešlo nevím jestli to náhodou není tím že vedle mě není on. Po zhruba 5 hodinách civěním do stropu se mi nakonec podařilo usnout.

Takže hello hello.Je tu další část příběhu,jen se předem omlouvám za pravopis a za to že je to takové trošku krátké. Snad se vám i přesto všechno bude další část líbí a třeba budu vydávat části pravidelně.

See yaa❤️🤭