Dva dny, dvě noci / Nik Tendo

1. kapitola

Pohled Mayi : 

V hlavě mi hrála hudba tak hlasitě, až mě bolely ušní bubínky a s nimi i celá hlava. Oči jsem měla zabodnuté do stropu a myslí jsem na něj kreslila obrazce. Neslyšela jsem otevírání dveří ale najednou jsem viděla, jak se nade mnou sklání Anna a něco na mě povídá. Sluchátka jsem ale nesundala, jen jsem se dívala, jak se jí hýbe pusa. Až po chvíli jsem si všimla, že v rukou drží talíř. Položila ho vedle mě na zem a tak tiše, jak přišla, zase odešla. Jen jdi. Pomyslela jsem si. Jděte všichni pryč. Nechte mě ležet na zemi a dívat se na strop. Nechte mě tu ležet tak dlouho, dokud už nebudu schopná otevřít oči. Nechte mě tu ležet dokud se moje tělo nerozloží a nezbydou po mně jen kosti. Představovala jsem si, jak se moje tělo rozkládá na podlaze. 

Mohla jsem tu ležet možná ještě půl hodiny než přišla znovu Anna a násilím mi sluchátka sundala. Neřekla teď vůbec nic ale s mými sluchátky v ruce spěšně opustila pokoj. To mě donutilo se posadit a prohlédnout si obsah talíře, mražená pizza, moje oblíbená. Až teď jsem si uvědomila, jak pekelně mě bolí celé tělo. Natáhla jsem třesoucí se ruku k pizze ale po prvním ukousnutí jsem ji vrátila zase zpátky. Těsto chutnalo jako umělá hmota a směs na pizze jako malta. 

Zvedla jsem se, že si dojdu na záchod protože můj močák doslova křičel. Přišlo mi, že můj mozek občas zapomínal předávat informace zbytku těla a tak jsem se musela spoléhat na svůj instinkt. 

"Proč nejíš?" Ozvala se Anna z obýváku když viděla, jak se pomalu plazím chodbou. Její hlas zněl naprosto neutrálně. Její starost o mě se vytratila asi před měsícem kdy jí došlo, že se nemusí snažit. Ledabyle jsem pokrčila rameny a pokračovala v náročné cestě, která ze mě vysávala všechnu energii která ve mně ještě zbyla. Vlastně se ani nedivím, už si skoro ani nepamatuju, kdy jsem se naposled pořádně najedla. 

"I odsud vidím každou jednu šlachu na tvým těle." Nenechala mě být. Ignorovala jsem ji a konečně se dostala na záchod. Skoro jsem spadla na mísu. Když jsem si umývala ruce pohled mi uklouzl do zrcadla. Koukal na mě obličej, který měl nezdravě šedou barvu. Pod očima byly krvavé kruhy způsobené nekvalitním spánkem a v očích naprosto nepřítomný výraz. Měla jsem propadlé tváře jako stará žena a zacuchané neupravené vlasy. Podívala jsem se na své vyzáblé tělo, vystouplé klouby a vůbec žádné svaly. Když jsem si nadzvedla tričko skoro jsem se lekla, jak jsem viděla každé jedno žebro. Na hrudníku, kde kdysi bývaly prsa teď byla už skoro jen kůže. 

Kdy jsme to mohli dostat až sem Mayo? Ptala jsem se sama sebe a z unavených očí mi stékaly slzy. Byl to smutný pohled na velice smutného člověka. Vlastně všechno bylo poslední dobou tak nějak smutné.