Moony's heiress | Draco Malfoy

1.☾ Vlak

Sedím ve vlaku a čtu si cosi se jménem:  Odhalování věcí budoucích - učebnice jasnovidectví (Kassandra Vablatská). Píše se tam o něčem, co už jsem se učila, díky mé domácí škole, ale nevím co jiného dělat. Vedle mě spí můj táta - Remus Lupin. Nový učitel na Bradavické škole čar a kouzel. Na mně sedí moje černá kočka Tumma. Najednou se rozjel vlak.

„Pojďte, všude jinde je plno" řekla brunetka s kudrnatými vlasy, která právě otevřela dveře od našeho kupé. „Nevadilo by ti kdyby jsme si k vám sedli" zeptala se mě. Zakroutila jsem hlavou a prohlédla jsem si její kamarády. Nějaký zrzek s podivnou krysou a brýlatý černovlasý kluk se zeleno-modrými oči. Nějak jsem je neřešila a vrátila jsem se zpátky ke čtení učebnice.

„Kdo myslíte že je tohle?" Kývl hlavou k mému spícímu otci a já jen zakroutila hlavou.

„Profesor R. J. Lupin" odpověděla bruneta chytře. Jen jsem se ušklíbla. Ta holka je vážně pozorná. Skoro nikdo by si nedokázal všimnout malého nápisu na kufru, který je na poličce.

„Ty víš všechno! Jak je možný, že ví všechno?!" Zeptal se zmateně a zároveň nevěřícně. Řekla bych, že jim je úplně jedno, že tu jsem taky.

„Má jméno na kufru, Ronalde." Odpověděla vševědoucně dívka. Zakroutila jsem pobaveně hlavou.

„Musím vám něco říct." Brýlatý kluk, sedící vedle mne, si velice dobře uvědomoval mou přítomnost a tak věc, kterou chtěl tak moc svým kamarádům sdělit, že si to nenechal na později, napsal na papírek.

„Myslíš to vážně! Sirius Black utekl z Azkabanu, aby šel po tobě!?" Vykřikl Ronald. V tuhle chvíli mě jejich rozhovor opravdu začal zajímat. Brýlatý kluk na něho hodil vražedný pohled. Vrtá mi hlavou, proč by Sirius Black šel zrovna po tomhle klukovi. Harry James Potter. Kluk který přežil nemožné. Kluk který přežil na něho seslanou kletbu největšího černokněžníka všech dob. 

„Rone!" Vykřikly dívka a Harry najednou.  Nevinně jsem se usmála. A dělala jsem, že pokračuji ve čtení. Zrovna v tuhle chvíli jsem si přišla vážně nechtěná. Chvíli jsem přemýšlela, že někam odejdu, ale tu myšlenku jsem zahnala hned po tom, co jsem uslyšela jejich další větu.

„Oni ale Blacka chytnou, vždyť ho všichni hledají." Řekla nejistě a potichu dívka, asi tak aby se to ke mě nedostalo. Moc dobře vím, kdo je Sirius Black. Je to člověk, který měl zradit Lily a Jamese Potterovi. Prý to byl zastánce Voldemorta. Teď byl v Azkabanu, ale podařilo se mu utéct. První kouzelník v dějinách čar a kouzel utekl z Azkabanu.

„Jasně, až na to, že z Azkabanu ještě nikdo nikdy neutek." Zašeptal Ron. „Je to vrah, úplnej cvok" ještě dodal.

„Díky Rone." Řekl Harry. Asi od něho čekal nějakou povzbudivou větu. Najednou vlak začal prudce brzdit. Ron, Harry a ta dívka se začaly rozhlížet. Položila jsem knihu a koukala se z okna. Venku pršelo a byla tam tma.

„Proč zastavujeme?" Zeptala se zvědavě brunetka. „Ještě tam nejsme" dodala. Harry vstal a koukl se na chodbu, jelikož jí byl nejblíž. Najednou sebou vlak hrozně škubnul. Harry spadl zpátky na sedačku a zasedl mi ruku. Zasténala jsem.

„Promiň." Řekl vážně.

„Co se to děje?" Zeptal se vystrašeně Ron.

„Nevím, třeba máme poruchu." Odpověděl Harry přemýšlivě. Najednou vypadla elektřina a všude se vyplo světlo. Dívka si úzkostlivě povzdychla.

„Au, Rone! To byla moje noha!" Zasyčela dívka do tmy. Ron se přilepil na okno a pozoroval, co se děje venku. Začalo blikat světlo.

„Něco se tam venku hýbe." Informoval nás vystrašeně Ron. Světlo zase úplně zhaslo. „Myslím, že někdo nastupuje." Opět nás informoval. Vlak sebou zase škubl. Najednou byla hrozná zima. Brunetce šla pára od úst a okno a dveře našeho kupé začalo zamrzat. Zamrzla i voda, kterou měl táta položenou na stolku. Harry si mnul ruce a najednou začalo něco hrozně vrzat. Vlak sebou už potřetí škubl a Ron zaječel. „Zatraceně! Co se to děje?!" Za dveřmi se pomalu objevila nějaká postava. Dlouhá postava. Vydávala hrozně zvláštní zvuky. Dlouhými prsty začala otevírat dveře od kupé a já poznala, co to je za stvoření. Mozkomor.  Začala jsem budit tátu, kterého nevzbudil žádný zvuk ani záškub vlaku. Zatímco si nás mozkomor jednoho po druhém začal prohlížet, já se pořád snažila vzbudit tátu. Tohle není dobrý. Brunetky kočka, který jsem si ani nevšimla na mozkomora zasyčela. Jakmile si mozkomor všiml Harryho, začal z něho vysávat vzpomínky. Štvalo mě, že se mi táta nedaří vzbudit. Sice jsem už párkrát patronovo zaklínadlo zkoušela, ale nikdy to nebylo na opravdovém mozkomorovi. Vždy to byl jen bubák. Nemohla jsem ale nic jiného dělat. Zvedla jsem hůlku a použila zaklínadlo.

„Expecto Patronum!" vyslovila jsem. Kolem mě se začal vznášet králícěk a místností se rozzářilo světlo. Byla jsem si jistá, že tohle už tátu vážně muselo probudit. Byla jsem na sebe hrdá. Najednou jsem však ztratila vědomí a omdlela jsem.

☾☾☾☽☽☽

Když jsem se vzbudila, rozhlédla jsem se kolem sebe. Harry byl v bezvědomí. Jeho kamarádi byli kolem něho. Musela jsem se usmát. Mají o něho starost. To je hezké.

„Jsem na tebe pyšný, Dory." Řekl hrdě můj táta a použil mojí přezdívku, kterou tolik nenávidím. Dal mi čokoládu a já se usmála. Miluju čokoládu.

„Harry, jsi při sobě?" slyšela jsem brunetku. Pořád nevím její jméno. Otočila jsem. Harry se zvedal a nasazoval si své brýle.

„Díky" zašeptal. Pousmála jsem se, když jsem se koukla na kocoura, který patřil té dívce.

„Na, sněz to. To pomůže." Řekl táta, zatímco dával Harrymu čokoládu. Čokoláda zabírá na všechno. To potvrzuji. „Je to jen čokoláda." Dodal. Harry si jí vzal a koukal se všude okolo. Naše oči se střetli.

„Co- Co byla zač ta věc? Ta co přišla?" Zeptal se Harry koktavě.

„To byl mozkomor. Jeden z těch Azkabanských strážných. Prohledával vlak kvůli Siriusi Blackovi"
Odpověděla jsem.

„Jestli mne omluvíte, musím si jít promluvit se strojvedoucím." Řekl táta, jakmile jsem domluvila. Zvedl se a odešel pryč z kupé. Před tím, než zavřel posuvné dveře, usmál se na Harryho a řekl: „Jez, uleví se ti." Harry si ukousnul kus čokolády. Vzala jsem si do náruče Tummu. Je tak strašně heboučká.

„Co se mi stalo?" Zeptal se Harry a Ron vzal odpověď do vlastních rukou.

„No, tak nějak jsi ztuhnul. Mysleli jsme, že máš záchvat, nebo co." Harry na něho zaraženě koukal.

„Ale vy jde ani jeden-." Zasekl se. „No neomdleli." Dořekl to Harry.

„Ne" řekl Ron. „Ale bylo mi divně, jako bych už nikdy neměl mít radost." Dořekl Ron. Harry na něho zvláštně koukal.

„Nikdo tu ale křičel. Nějaká žena." Harry zavzpomínal.

„Nikdo tu nekřičel Harry." Odpověděla bruneta. Harry se na mne zvláštně podíval. V tu chvíli přišel táta do kupé. Tak moc jsem to Harrymu chtěla vysvětlit, ale nevím, jestli je na to vhodná doba. Podívala jsem se na svůj odraz do okna.