Moony's heiress | Draco Malfoy

2.☾ Velká síň

„Vezmi hada z močálu,
Škvař a uveď do varu,
Dračí kůže, vlčí zub,
Čarodějnický chlup.
Síly spojte, práci zdvojte,
Oheň palce, v kotlích strojte,
Síly spojte, práci zdvojte,
Oheň palce, v kotlích strojte,
Síly spojte, práci zdvojte,
Oheň palce, v kotlích strojte,
Něco zlého přichází." Zpíval školní Bradavický sbor na přivítanou. Byly to děvčata ze všech různých kolejí. Každá držela jednu žábu. Pak se Brumbál postavil na stupínek.

„Vítejte! Vítejte do dalšího školního roku! Rád bych řekl pár slov, než si všichni otupíme smysly při našem vynikajícím hodokvasu. Především s potěšením vítám profesora R. J. Lupina, který se uvolil přijmout uprázdněné místo učitele obrany proti černé magii. Hodně štěstí profesore!" Můj otec se postavil a místností se rozezněl potlesk. Byla jsem nervózní, protože mne ještě nezařadili do koleje. Prváci se šli zařadit hned po příjezdu, ale já se někde zatoulala a nestihl jsem to. Půjdu na řadu tedy až po proslovu. Sedím tady na zemi, před vchodovými dveřmi a všechno to pozoruju. Táta se párkrát uklonil a potom si zase sednul. „Dále, náš dlouholetý učitel péče o kouzelné tvory, se rozhodl odejít na odpočinek, aby mohl více času věnovat zbývajícím končetinám. Naštěstí mohu s potěšením oznámit, že na jeho místo nenastoupí nikdo jiný, než náš Rubius Hagrid." Ředitel ukázal na přerostlého mužíka s dlouhými vousy. Ten se postavil a u toho málem převrátil stůl. Celou místností se rozlehl smích společně s potleskem a já se také zasmála. „A na konec jedna nepříjemnost. Na žádost ministerstva kouzel, poskytnou Bradavice až do odvolání pohostinství azkabanským mozkomorům. Tato žádost mne nijak nepotěšila." Celou místností se rozlehl šepot. „Mozkomorové budou u vchodu na školní pozemky. Dostalo se mi sice ujištění, že nijak nenaruší naší každodenní  činnost, ale varuji vás, mozkomorové se pasou na našich nejtemnějších obavách, nenchají se oklamat triky ani přestrojením. Musím proto každého z vás důrazně vyzvat, nezavdejte jim záminku ublížit vám. Mozkomor nemá v povaze odpouštět." Sálem teď proudí neuvěřitelné ticho. Teď se vysvětlilo to, co jsem chtěla říct ve vlaku Harrymu. „Jak ale víme, štěstí lze najít i v té nejtemnější době, pokud nezapomeneme, že je světlo." Dopvěděl svůj proslov Brumbál „A ještě tady mám jednu zapomenutou studentku, která zabloudila ve hradu a zmeškala udělování kolejí. Potlesk pro Elladoru Gondoline Lupinovou!" Když se sálem rozlehlo mé jméno, vyskočila jsem na nohy. Oprášila jsem si sukni a podívala se před sebe. Všichni na mě koukali. Bylo mi to nepříjemné. Šla jsem vpřed a moje nervozita stoupala. Vyhledala jsem pohled mého táty a ten se na mě povzbudivě usmál. To mi dodalo odvahu.

Posadila jsem se na židli a profesorka McGonagallová mi na hlavu posadila klobouk. „Ale koho pak to tu máme. Slečna Lupinová.. Aha.. Zajímavé.. Hmmm.. Už to mám!" Modlila jsem se. „Nebelvír!" Rozneslo se celou síní. Usmála jsem se. Šla jsem ke stolu, ale nevěděla jsem, kam si mám sednout. Najednou jsem uviděla tu hnědovlasou dívku z vlaku. Mávala na mě. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikdo jiný tam nebyl. Nejistě jsem šla vpřed.

„Ahoj, já jsem Hermiona Grangerová." řekla, když jsem k nim přišla. „No nestyď se a posaď se." Řekla a já si vážně sedla. „Tohle je Ron a Harry" ukázala na své dva kamarády, které jsem už jménem znala.

„Ahoj" řekla jsem nejistě. Koukla jsem se na Rona a tomu na obličeji hrál úšklebek a potom na Harryho, který se koukal pronikavým pohledem přímo na mě.

„Tvůj táta je ten nový učitel?" Zeptal se Ron

„Jo.. No já jsem měla dva roky domácí školu. Táta mě učil. Potom mu poslali nabídku na tuhle práci a on to přijmul. Já jsem byla ráda, aspoň si najdu kamarády. Neberte to špatně, já jsem byla ráda v domácí škole." Vyhrkla jsem a potom jsem litovala toho, že jsem toho řekla tolik. Melu pátý přes devátý jen, když jsem nervózní.

„Tak teď kamarády máš" dodal Harry, a Ron a Hermiona s ním souhlasily. Otočil se na mě kluk s bílými vlasy ze zmiozelu. Jeho obličej byl zamračený. Nechápu, co má za problém. Hodila jsem po něm vražedný pohled.

☾☾☾☾☽☽☽☽

Během večeře jsme si dobře popovídali. Zjistila jsem třeba, že Hermioniny rodiče jsou mudlové, nebo že kryse, která patří Ronovi, chybí prst.

Teď už jsme mířili po pohyblivým schodišti do nebelvírské společenské místnosti

„Fortuna Major!" ozval se kluk, Seamus se jmenuje.

„Ne.. HahahaHaaaaaaaaa"

„Vidíte to? Nechce mě pustit!?" Oznámil nám Seamus.

„Fortuna Major!" Zkusil to Harry

„Nenenene, počkej počkej. Dívej se. HaHaHaHaaaaaaaaaaa" takový řev jsem nikdy neslyšela. Musela jsem si zacpat uši, jinak by mi praskly ušní bubínky. Sklenice, kterou držela v ruce, se měla rozbít sílou jejího hlasu. Už ale řvala moc dlouho a tak jí rozbila o stěnu. „Ooooo, úžasné! To můj hlas. Ahahhh!"

„Fortuna Major!" Zkusil to znovu Harry a konečně nás pustila. „To snad není pravda, že ještě po třech letech dělá to samí." Řekl Harry.

„Vždyť ani vůbec neumí zpívat" Řekl najednou se Seamusem.

„No přesně, neumí." Říká ještě Harry.

„Pojď, Elladoro. Budeme mít spolu pokoj." řekla a vedla mě po schodech dolů. Procházeli jsme chodbami a konečně jsme došli do pokoje. Byly tam dvě obrovské postele a několik skříní. Už tam byly i naše kufry a zvířata.