Moony's heiress | Draco Malfoy

25.☾ Komnata nejvyšší potřeby

„To je šílenství. Kdo by se ode mě chtěl nechat učit? Mají mě za cvoka." řekl Harry, když jsme procházeli zasněženými Prasinkami. „Navíc nejsem jedinej, kdo tu umí pár obranných kouzel." významně se na mě podíval, ale já jsem to ignorovala. Stačilo mi, že s těmi lidmi budu zavřená v jedné místnosti.

„Ber to z té lepší stránky," řekl Ron taky ignorující jeho poslední poznámku. „nemůžeš horší než ta ropucha." řekl. Pozorovala jsem svoje stopy ve sněhu.

„Díky, Rone." řekl Harry sarkasticky.

„Za nic, kámo." odpověděl Ron.

„Kdo všechno má vlastně přijít?" zeptal se Harry.

„Jenom pár lidí." odpověděla poprvé Hermiona a otevřela dveře do prázdné hospody.

„To se ti povedlo." odsekl Harry, když jsme spatřili úplně prázdnou místnost. Byl tam jenom kozel a hospodský.

„Potřebujeme místo, kam lidi moc nechodí." řekla Hermiona a přihlížela si starou hospodu posetou prachem a pavučinami. Vlezla jsem dovnitř a sundala jsem si bundu. V tu chvíli se otevřeli dveře a dovnitř se nahrnulo velké množství Bradavických studentů. Hermiona vzala čtyři stoličky a všichni jsme se na ně posadili. Chvíli jsme jenom seděli a koukali na sebe, ale potom se Hermiona statečně postavila. „No.. Ahoj." řekla. Fred a George nás propalovali pohledem a to mě ještě více znervóznilo. „Takže, víte, proč jsme tu. Potřebujeme učitele. Ale opravdového. Někoho, kdo má s obranou proti Černé magii zkušenosti." řekla Hermiona.

„Proč?" vylítlo z davu.

„Proč?" zeptal se nechápavě Ron. „Ty-víš-kdo se vrátil, blbečku."

„Zo tvrdí on." kývl hlavou k Harrymu blonďatý kluk z Mrzimoru.

„Tvrdí to i Brumbál." řekla jsem.

„Brumbál to tvrdí, protože to tvrdí on." řekl někdo. „Otázka je, kde je důkaz." Harry se koukl do země.

„Může nám Potter říct, jak přišel Diggory o život?" zeptal se zase někdo úplně jiný. V místnosti se na chvíli rozlehlo ticho. Nejistě jsem se podívala na Harryho.

„O Cedrikovi mluvit nebudu, jestli jste přišli kvůli tomu, můžete vypadnout." postavil se podrážděně Harry. „Pojď, Hermiono. Jsou tady jen pro to, že mě mají za exota." otočil se na Hermionu.

„Ne, počkej." řekla Hermiona.

„Opravdu zvládneš Patronovo zaklínadlo?" zeptala se Lenka Láskorádová v davu. Harry na ní chvilku koukal a Lence se v očích leskla naděje.

„Ano." odpověděla Hermiona a Harry se na ni podíval. „Viděla jsem to." dodala.

„Teda, Harry, to jsem fakt nevěděl." ozval se Dean.

„A zabil baziliška mečem, který má Brumbál v pracovně." dodal Neville. Na obličeji se mi rozlehl velký úsměv.

„To je pravda." přitakala Ginny Weasleyová.

„Ve třeťáku bojoval se stovkou mozkomorů." přidal se Ron.

„A před rokem si to rozdal osobně s Vy-víte-kým." dodala Hermiona.

„Počkejte." řekl Harry. „Hele, zní to všechno skvěle, když o tom mluvíte, ale pravda je, že jsem měl štěstí. Často jsem nevěděl, co dělám a vždycky mi někdo pomáhal." řekl a já jsem se trochu ošila.

„Mluví z něj skromnost." řekla jsem a Harry se na mě otočil.

„Ne, Ello, nemluví." podívala jsem se na něho s vážným výrazem. Potom se podíval zpátky na lidi v místnosti. „Když vás něco takovýho doopravdy potká, není to jako ve škole. Tam uděláte chybu a můžete to další den zkusit znova, ale tam venku, když zbývá jediná vteřina, než vás někdo zabije nebo než uvidíte přímo před očima umírat kamaráda.. Nevíte, jaký to je." řekl a všichni jsme se podívali do země. Harry se posadil zpátky na stoličku.

„Správně, Harry, nevíme." taky jsem si sedla. „A proto tě potřebujeme." řekla jsem.

„Jestli máme mít naději, že porazíme.." zarazila se. „Voldemorta." řekla odhodlaně.

„Takže se vrátil?" zeptal se malý pihovatý kluk z Nebelvíru. Všichni čtyři jsme jemně kývli hlavou. Chvíli jsme jen tak seděli a po chvíli jsem se zvedla.

„Tak jo. Všichni, kdo se budete chtít zapsat do Brumbálovy armády, přijďte k tamtomu stolu." ukázala jsem. „Musíme jen najít to správné místo, kde se budou hodiny konat." řekla jsem. Já, Harry, Ron a Hermiona jsme se posadili za stůl a začali se nám tam hromadit účastníci. Ron se zasmál.

☾☾☾☾☽☽☽☽

„Dobrá, musíme najít místo, kde můžeme cvičit" řekl Harry, když jsme šli do hradu. „a kde nás Umbridgeová nenajde."

„Chroptící chýše." navrhla Ginny.

„Je moc malá." řekla jsem.

„Zapovězený les?" zeptala se Hermiona.

„To ani náhodou." protestoval Ron.

„Harry, ale co když to Umbridgeová zjistí?" zeptala se Ginny.

„No a co?" řekla Hermiona. „Chci říct, je to legrace, ne?" zeptala se a mě to donutilo se usmát. „Porušovat pravidla." Harry na ní zvláštně koukal a potom se široce usmál.

„Kdo jsi a co jsi udělala s Hermionou?" zeptal se Ron.

„Každopádně, dnešek nám přinesl pozitivní poznatek." řekla Hermiona a otočila se na Harryho s úsměvem.

„Co to bylo?" zeptal se.

„Cho z tebe nespustila oči." její úsměv se ještě zvětšil a zrychlila rychlost. Trochu mi úsměv poklesl.

☾☾☾☾☽☽☽☽

Všechny studentské organizace jsou tímto zrušeny. Tak zněl šedesátý osmý výnos. Nechutně jsem se zamračila na zarámovaný papír.

„Ale ale. Pročítáš si seznam věcí, které máš zakázáno dělat. Chceš nějaký porušit. Oba víme, že to nedokážeš, protože jsi nehorázná šprtka." sykl Draco, který kolem mě prošel. Jeho kravata byl trochu uvolněná a vlasy měl nezvykle upravené. Jeho šedé oči byly tmavší, než kdykoli před tím a v ruce svíral nějakou knihu.

„Spíše to vypadá, jakoby jsme si vyměnili role." řekla jsem a pohled jsme měla pořád na tlusté knize. Já pročítající pravidla zavedená profesorkou Umbridgeovou, jako bych chtěla přijít na nějakou mezeru mezi jejími nařízeními a jako bych chtěla vyvést nějakou neplechu, zatímco Draco držící tlustou knihu, jako nějaký šprt. „Snížil ses na úroveň šprtů, Draco?" zeptala jsem se s jemným úsměvem a ten mi ještě víc rozšířil fakt, když se Draco zamračil.

„Tohle?" ukázal na tlustou knihu. „To je pro Pansy.  Nikdy bych se nesnížil na tvou úroveň, šprtko!" sykl a odešel pryč. Stála jsem tma úplně sama přemýšlela o tom, co by se stalo, kdybych od něho tenkrát neutekla.

„Neville to našel." ozvala se za mnou s šeptem Hermiona. Rychle vyběhla a já jsem jí byla v patách. Před námi byly otevřené dveře na místě, kde jsem je nikdy neviděla. Usmála jsem se nad představou, že Neville našel to, o čem jsem slyšela a ani jsem nevěděla, jestli opravdu existuje. Stál tam Harry, Ron, Neville, Fred a George.

„Dokázals to, Neville." hrdě jsem se na něho usmála.

„Našel jsi komnatu nejvyšší potřeby." řekla Hermiona.

„Cože?" zeptal se nechápavě Neville.

„Také se jí říká Příležitostná. Ukáže se jen tehdy, když ji někdo v opravdové nouzi." vysvětlila jsem. Četla jsem o ní, ale nikdy jsem netušila, že opravdu existuje.

„Je vybavená vším, co dotyčný potřebuje." dodala Hermiona.

„Takže, kdyby se mi chtělo třeba na záchod?" zeptal se Ron.

„Vtipné, Ronalde. Ale ano, v podstatě je to tak." řekla Hermiona.

„To je paráda." řekl Harry. „Jako by Bradavice chtěly, abychom se bránili." řekl Harry s úsměvem.