Moony's heiress | Draco Malfoy

27.☾ Nevillova výhra

„Expelliarmus!"

„Mdloby na tebe!"

„Diminuendo!"

„Levicorpus!"

„Reducto!"

Tahle tři zaklínadla mi posledních několik dnů hrají v hlavě pořád dokola. Profesorka Umbridgeová zahájila do pátrání po našem spolku i nábor studentů. Mezi nimi je i Draco, což mě nepřekvapilo.

„Tvrdá práce je důležitá, ale je ještě něco důležitějšího, musíte si věřit." vysvětlil Harry. „Berte to takhle. Všichni slavní kouzelníci začínali tak, jako začínáme my, jako studenti. Když to dokázali oni, tak proč ne my?" zeptal se. Usmála jsem se.

„Neville, teď to dáš." řekla jsem s velikánským úsměvem. „Jen pamatuj. Zaklínadlo vyslov zřetelně a pořádně mávni hůlkou, dobře?" připomenula jsem mu. Přikývnul. „Dobře." řekla jsem. Nastavila jsem hůlku.

„Expelliarmus!" mávl a hůlka mi vyletěla z ruky. Na tváři se mi rozšířil úsměv. Rychle jsem k němu přiběhla.

„Fantastický, Neville. Jsi skvělý." řekl mu Harry a poplácal mu rukou po zádech.

☾☾☾☾☽☽☽☽

„Takže dnešní lekci skončíme a na příští se sejdeme až po svátcích." řekl Harry a místností se rozlehly zklamané protesty. „Každý může trénovat sám, jak to jen půjde. A všichni jste skvělí. Jde vám to fakt dobře." všichni jsme začali tleskat. Potom se všichni začali rozcházet a přát si krásné Vánoce. Ron a Hermiona si vyměnili pohledy, když uviděli, jak se Harry kouká na Cho.

„Počkáme ve společenské místnosti." řekla Hermiona a s Ronem odešli. Ještě jsem se chtěla rozloučit s Lenkou.

„Lenko." řekla jsem, když jsem k ní došla.

„Ello. Hezké Vánoce." řekla s úsměvem.

„Tobě taky." řekla jsem a ohnula jsem se pro svou tašku. Rozhlédla jsem se po místnosti. Uviděla jsem Harryho a Cho vzadu v místnosti. „Asi by jsme měli jít." řekla jsem s jemným úsměvem. Lenka přikývla a vydali jsme se společně pryč z komnaty nejvyšší potřeby. Jestli jsem někdy dřív něco cítila k Harrymu, umřelo to ten den na plese.

☾☾☾☾☽☽☽☽

„Tak co, jaký to bylo?" zeptal se Ron ve společenské místnosti. Je vyzdobená vánočně. Já jsem seděla v křesle, Harry zády ke krbu na zemi a Ron a Hermiona na gauči. Harry nám řekl, že Cho políbil. Myslela jsem si, že se mnou tahle skutečnost něco udělá, ale opak byl pravdou.

„Mokrý." řekl Harry. „Teda brečela přitom." vysvětlil. S Hermionou jsme si vyměnili zvláštní pohledy.

„To seš takový dřevo?" zeptal se Ron se smíchem.

„Harry jistě líbá víc než uspokojivě." řekla Hermiona a mně moc nechybělo, abych se začala smát. Nechápu, že tohle vůbec vypustila z úst. Harry jen přikývl a Ron se začal smát. Taky jsem se už smála. „Cho poslední dobou brečí pořád." řekla Hermiona a ignorovala náš smích.

„No, někdy malá pusa může zvednout náladu." řekl Ron a Harry nadzdvihl obočí.

„Copak nechápete, jak se asi cítí?" okřikla nás všechny.

„No, určitě ještě oplakává Cedrika." řekla jsem a při vzpomínce na něho jsem sklopila oči.

„Takže je zmatená, že se jí líbí Harry a že se s ním líbá." dodala Hermiona.

„Umbridgeová hrozí, že jí vyhodí mamku z Ministerstva a má strach, že propadne u NKÚ." řekla jsem to, co jsem se dozvěděla od Lenky.

„Tohle je na jednoho člověka příliš. To nemůže cítit." řekl Ron.

„Nesuď podle sebe. Jsi citlivý jako pařez." odsekla Hermiona. Já s Harrym jsme se potichu smáli jejich hádce. Ron se potom taky usmál. Hermiona nakonec taky a to přešlo v hlasitý smích.