Mořské panny navždy

Kapitola 2- Lodí ku předu

Večersi sedla na svojí postel a chvíli jen tak zírala z okna. Byla vyčerpaná z téoslavy a procházky, která po ní následovala. Šly společně s Eudorií (Ed) azbytkem její rodiny po městě. Její otec byl šťastný, ale Beth na Ed něco nehrálo.Nevěděla co přesně, prostě se v její blízkosti cítila nesvá. Rozhodla se,že na to nebude myslet. 

V tom ji zacinkal telefon. Přišla ji zpráva od Emettha.„Už to zase nevyšlo". Jako vážně? Pomyslela si. Vždyť Emetth a Jacob byli jakopro sebe stvoření. „Co se stalo? Nebo spíš jak se to stalo?" odepsala naEmetthovu smutnou zprávu. Za patnáct minut jí dorazila dlouhá odpověď. Zjistilaže Jakob celou tu dobu jen předstíral své city k Emovi (tuhle přezdívkuvymyslela Jennis a já ji budu používat taky). Byl to jenom idiotský poskok tohohajzlíka Briana. Od doby co přijel tenhle homofób na jejich ostrov, dělá sipořád legraci s Emovi orientace a to hodně krutým způsobem. Kdyby muJennis jednu nevrazila, tak by Ema asi ukopal k smrti. Od té doby jetrochu mírnější ,ale i tak je to idiot. Jakob Ema prostě odkopl a vysmál se muspolečně s Brianem do ksichtu „to je odporný" odepsala na jeho zprávu.Chtěla mu zlepšit náladu atak mu napsala o jejich zítřejším výletu na Kai. Onale napsal, že on i Jennis to vědí už od minulého týdne od jejího otce. Chvílisi ještě psali o tom co si zabalili a ještě musí zabalit. Beth se snažila abyalespoň chvíli nemyslel na ty zatracený hajzlíky. 

Další den vstalas postele přesně na budíka. Nemohla přece dovolit aby na ni kamarádičekali. Naházela zbytek věcí do plážové tašky (měli tam strávit jednu noc podhvězdami). Poté seběhla dolů ze schodů. Naházela do sebe připravenou snídani apak už jen s věcmi v rukou, čekala na svoje dva nejlepší přátele. Přesně v sedm zazvonil Em vypadalpříšerně sklesle, jeho černé vlasy mu padaly do uslzených, ospalých, blankytněmodrých očí. Než však stačil říct i to blbý ahoj, rozdrnčel se zvonek po druhé.Za dveřmi stála její blonďatá kamarádka s dětským natěšením ve tváři. 

Zapár minut už se svými taškami mířili směrem k přístavu Merlin. U molačíslo 3 stála tak středně velká jachta. Byla krásná a moderní ,na přídi mělatři lehátka a na zádi byl malý skokánek. Mezitím ze vstupu do podpalubí vylezlvysoký kudrnatý, hnědovlasý mladík, tak v jejich věku. „Ahoj, já jsemEthan Black" představil se „vy budete Bethany, Emetth a Jennis, nemýlím li se".„Ano, je to tak" odpověděla Beth a se zájmem si ho prohlížela, byl roztomilý „tyasi nejsi odsud že?" Dozvěděli se, že se Ethan a jeho otec, který jim bude dělatkapitána, se sem přestěhovali teprve před měsícem a jelikož byli a stále jsouletní prázdniny, tak do školy rozhodně nešel. „Tak co tam tak dlouho děláte,nasedat" ozval se mužský hlas z podpalubí. „Fajn ,fajn, tak pojďte" řeklEthan, vzal jejich tašky a naložil je na jachtu. Oni nastoupily, pozdravilykapitána, převlékly se do plavek a lehly si na lehátka.

 Když vyjeli, přišel zanimi i Ethan. Skvěle se bavily ,dokonce i Em se smál a zapojoval se dokonverzace. V půlce cesty zastavily uprostřed modrých vln. Skákaly do vodya užívali si zábavy, Ethan udělal koktejly, pustil hudbu a společně s našípartou skákal do vln. Beth si to užívala hodně, párkrát se z Ethanemsetkala pohledem jen se tak usmála a odvrátila. Když skončila jejich vodnízastávka, naskočili zpátky na loď, lehly na lehátka a užívali si pohled na tennádherný ,na obzoru se blížící ostrov.