V poznání se mu rozšířili oči a oba jsme na sebe upřeně koukali. Oči mě pálili od slz a ret se mi třásl. Další tělo padlo. Nová krev se valila z těla ven.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Hlavu jsem vrátila a smířlivě ji sklonila.
Cítila...
Žila jsem si vcelku obstojný život. Měla ze mě být doktorka, tak jak si to matka přála. Jasný, nemůžu tvrdit, že jsem na vejšce byla z vlastní vůle, ani to , že bych správně reprezentovala svůj obor se říct nedá. Přece jenom, jak často vás bude ošetřovat potetovaná holka s dredama a piercingama? Ovšem i přes to všechno jsem byla jedna z nejlepších studentek. Jo jasný, chodila jsem věčně pozdě nebo se dokonce neuráčila ani přijít, ale i tak mě všichni zbožňovali. Měla jsem prostě svoje kouzlo.
Šla jsem zrovna ulicí se sluchátkami na uších a brutální kocovina se semnou táhla jako smrad. Totiž, nechápejte mě špatně, nebyla jsem žádný alkoholik co se ožírá ve středu večer, ale slavila jsem s partou své pětadvacáté narozeniny a to se prostě zapít musí!
Mířila jsem pomalým krokem do školy a zívala co každou minutu. Dredatý, dlouhý, zrzavý vlasy mi lítali ve větru a snažila jsem se co nejvíce zahřát ve svojí černé mikině. Dneska byla obzvlášť zima na to, že bylo ještě září a včera jsem jezdila na skateu jenom v tílku a kraťasech.
Zmiňované prkno jsem tentokrát měla přivázaný na batohu protože v tomhle stavu bych se ještě někde vymlátila a nebo bych smetla tu tunu lidí na ulici. Nevím co je lepší.
Koukala jsem před sebe když jsem zahlédla na konci ulice nějakou bitku, s úšklebkem jsem zatočila za roh a pokračovala do školy. Jo Atlanta bylo velký město a kdejaký vraždy tu byly na denním pořádku a tak jsem nějakou bitku už neřešila.
Zbývala mi poslední ulice když se zpoza rohu vyřítil dav lidí, jejich vyděšené tváře mi smázli úšklebek na rtech a pozorně se začala rozhlížet okolo. Tvrdě do mě narazilo mužské tělo a shodilo mě na zem až mi popojelo sluchátko z ucha a málem si vyrazila dech.
"Sakra holka zdrhej!" Zařval na mě a rychle se vypařil aniž by mi pomohl. Zmateně jsem se zvedla a sundala si sluchátka na krk, až teď jsem slyšela všude přítomný křik. Když jsem se pořádně zakoukala na konec ulice všimla jsem si čehosi co požírá člověka na chodníku.
"Co to kurva..." zašeptala jsem a se stále upřenýma očima na tu věc začala couvat. To co dřív očividně bylo člověk se na mě zadívalo s bílýma očima a se zvláštním chrčením se zvedl od své snídaně.
Začala jsem panikařit a couvat ještě rychleji až jsem se nakonec otočila a začala sprintovat nazpátek domů. Rychlým během jsem kličkovala blokama a proplétala se mezi vyděšenými lidmi. Proběhla jsem kolem ulice kde jsem před tím viděla rvačku a s děsem si uvědomila, že na zemi leží tělo celé od krve.
Ještě více jsem přidala a doběhla do činžáku kde jsem bydlela až do svého bytu. Rychle jsem zamkla a přešla k televizi, kterou zapnula a přepla ji na zprávy. Za doprovodu hlasatele jsem vyházela z batohu učebnice a začala do něho cpát, nějaké konzervy co jsem měla a instantní polévky, doběhla jsem do malé špíze kde jsem vyrvala poslední tři petky s vodou a cestou se ještě zastavila v koupelně a vzala lékárničku.
Když jsem doběhla zpátky do obýváku zrovna v televizi běželi záběry co se momentálně dělo v ulicích. Na moment jsem se zastavila a zaposlouchala se.
"Armáda je již na cestě, pro lidi co jsou ve svých domovech, zůstaňte tam a zamkněte se! Pro ty co se domů nemohou dostat bude na radnici vytvořeno azylové místo." S hrůzou jsem si uvědomila, že jsem absolutně netušila co bych měla dělat.
Doma jsem zůstat nemohla, jelikož by se z toho tak akorát stalo vězení a ani na radnici jsem netoužila jít. Byla by tam hlava na hlavě a kde byli lidi, byli dřív či později problémy. Vběhla jsem do své ložnice rovnou ke skříni, vyhrabala jsem nějaké oblečení na převlečení a spodní prádlo. Vše jsem si pečlivě zabalila do batohu a ještě si na ruku dala gumičku.
"Co ještě ??" Uvažovala jsem nahlas a rozhlížela se po bytě. " a Jo!" Došla jsem k šuplíku a vytáhla z něho několik nožů. 'Vidíš mami, já Ti říkala, že se jednou moje úchylka bude hodit!' Ano, sbírala jsem nože a ve velkém množství.
Vzala jsem všechny co jsem našla a připravila si i pouzdro kam si je budu moc schovat. Děkovala jsem svému bratrovi i tátovi, že oba měli zálibu ve zbraních a tím pádem to svedli i na mě! Alespoň jsem nebyla úplně v prdeli a k ničemu! Ke svým černým kapsovým kalhotám jsem připevnila stehnové pouzdro a zastrkala tam hned několik nožů. Batoh jsem si pořádně utáhla na zádech a s posledním pohledem a vypnutím televize opustila svůj byteček s pocitem, že už se sem nejspíše nikdy nevrátím.
••••••••••••••••••••••••••••••• Vítám vás všechny u mého nového příběhu. Už dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou něco napsat na TWD a převážně tedy na Daryla Dixona. Mám problémy dokončit své příběhy, ale v tomhle cítím velký potenciál. Mám předepsáno hromadu dlouhých kapitol a hlavně a to je nejdůležitější, mě to neskutečně baví. Snad vás bude bavit stejně jako mě a budete se těšit na každou novou kapitolu. Kapitoly se budu snažit vydávat ve středu a možná i v neděli podle zájmu. Ps: v médiích je představitelka mé hlavní hrdinky. Tally
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
